Invazivní druhy jsou ty, které se rozšířily mimo oblast původního výskytu a často způsobují značné škody. Vědci proto vypracovali nový systém, který tyto "vetřelce" hodnotí podle toho, jaké mají důsledky pro lidskou společnost. Na práci mezinárodního týmu badatelů pod vedením Svena Bachera z univerzity ve švýcarském Fribourgu se podíleli i Jan Pergl a Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty v Praze.

„Náš systém hodnotí nepůvodní živočichy a rostliny podle toho, jak ovlivňují, co lidé mohou v životě dělat a nakolik jsou schopni naplnit svoje tužby a potenciál,” vysvětluje Petr Pyšek. Studie nyní vychází v časopise Methods in Ecology and Evolution.

Příkladem takového nevítaného vetřelce může být komár tygrovaný, pocházející z jihovýchodní Asie. Ten v mnoha zemích světa přenáší obávanou horečku dengue. Nebo ropucha obrovská: měla v Austrálii chránit plodiny před škůdci, ale rozšířila se natolik, že místní obyvatelé museli omezit tradiční lov v buši. Invaze ropuch, které jsou po požití toxické, totiž výrazně snížila stavy zvířat.

Mezinárodní tým 17 vědců ze tří kontinentů vyšel z přístupu ekomomie blahobytu a vypracoval novou Sociekonomickou klasifikaci nepůvodních organismů (SEICAT). Ta pomocí pětimístné stupnice vyjadřuje, nakolik volbu lidí, co budou v životě dělat a jak se v tom budou realizovat, ovlivňují nepůvodní druhy. Škála se přitom pohybuje od minimálního vlivu, kdy nedochází k žádné změně v lidské aktivitě, až po vliv masivní, kdy určitá činnost z dotčené oblasti nevratně vymizí.

„Tím, že jsme jako kritérium použili změnu v aktivitách lidí, můžeme podchytit socioekonomické důsledky invazí mnohem lépe než tradiční monetární přístup,” říká Sabrina Kumschick z Centra pro invazní biologii v jihoafrickém Stellenboschi, seniorní autorka práce. Dopady invazí na všechny složky lidského života, jako je zdraví, materiální požitky, bezpečí a sociální a kulturní vztahy se tak měří pomocí stejného měřítka, což umožňuje různé druhy srovnávat, řadit a identifikovat ty nejhorší. „To je zcela klíčové, protože rozsah biologických invazí ve světě je dnes takový, že nikde si manažeři nemohou dovolit zaměřit se na všechny invazní druhy,” dodává Jan Pergl, další z českých autorů studie.

Připravil Odbor mediální komunikace Kanceláře ředitele AV ČR z podkladů Botanického ústavu a Přírodovědecké fakulty UK