Kniha přibližuje dějiny českého literárněvědného strukturalismu z perspektivy významu badatelské osobnosti Felixe Vodičky (1909–1974). Její ohnisko však není věnováno pouze Vodičkovi, ale podrobně dokumentuje vývoj české strukturální myšlenky od dvacátých let 20. století až do začátku let sedmdesátých. Osvětluje kořeny českého strukturalismu a přináší rovněž srovnání základních rozdílů v přístupu strukturalismu francouzského a českého. Nejedná se však o práci pouze historickou; svými analýzami a promýšlením některých klíčových otázek Pražské školy ukazuje tato publikace na možné podoby aktuálního zapojení strukturalistických návrhů do literární teorie a na roli, kterou v současném myšlení o literatuře mohou hrát. Ve svém oboru představuje kniha první takto rozsáhlou a podrobnou publikaci věnovanou aktuálnímu dědictví českého literárněvědného strukturalismu.
Previous
Next
Návraty k podstatnému
MARTIN TOMÁŠEK
Na facebookové stránce Kateřiny Piorecké z počátku listopadu...
Spojování neslučitelného
Tereza Šnellerová
Monografie Petra Andrease Vybírat a posuzovat. Literární kritika a...
Nadpozemské ovoce
JOSÉ ALANIZ
Během posledních 10 let se studia komiksu s pozoruhodnou jistotou usídlila na půdě...