V dějinách české literární vědy a estetiky bychom jen stěží hledali osobnost, která by se svým významem a ohlasem vyrovnala Janu Mukařovskému (1891–1975). Podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku a zásadně ovlivnil formování a podobu českého strukturalismu. Přátelil se s mnoha avantgardními umělci, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Bratislavě, na nichž působil jako profesor estetiky. Od konce čtyřicátých let zastával řadu vysokých funkcí: byl rektorem Univerzity Karlovy, ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, na pražské filozofické fakultě vedl katedru české a slovenské literatury a literární vědy. Mukařovského osobní vývoj a osud jeho díla však nebyl vždy jednoduchý. Dokladem toho může být skutečnost, že se od strukturalismu na počátku padesátých let veřejně distancoval. Monografie v souhrnné podobě představuje život a dílo Jana Mukařovského, nastiňuje hlavní vlivy, které formovaly jeho osobnost i myšlení. Vysvětluje základní pojmy a principy jeho strukturalismu. Kromě toho však také vykresluje osobní vztahy, které ho pojily například s Romanem Jakobsonem, Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Vladislavem Vančurou a dalšími, a popisuje jeho společenské a politické aktivity. Celkový pohled na proměny myšlení Jana Mukařovského doplňují detailní analytické sondy zaměřené na vybrané koncepty a teoretické problémy, kterými se zabýval. Kniha ho ukazuje jako teoretika, v jehož díle se setkává strukturalismus s dialektikou.
Previous
Next
Návraty k podstatnému
MARTIN TOMÁŠEK
Na facebookové stránce Kateřiny Piorecké z počátku listopadu...
Spojování neslučitelného
Tereza Šnellerová
Monografie Petra Andrease Vybírat a posuzovat. Literární kritika a...
Nadpozemské ovoce
JOSÉ ALANIZ
Během posledních 10 let se studia komiksu s pozoruhodnou jistotou usídlila na půdě...