Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
Návraty k podstatnému
MARTIN TOMÁŠEK
Na facebookové stránce Kateřiny Piorecké z počátku listopadu...
Spojování neslučitelného
Tereza Šnellerová
Monografie Petra Andrease Vybírat a posuzovat. Literární kritika a...
Nadpozemské ovoce
JOSÉ ALANIZ
Během posledních 10 let se studia komiksu s pozoruhodnou jistotou usídlila na půdě...