MARTIN TOMÁŠEK

Na facebookové stránce Kateřiny Piorecké z počátku listopadu 2015 nalezneme tři události spojené se jménem Vladimíra Macury a jeho nedožitých sedmdesátin: informaci o vydání prvního svazku vybraných spisů, odkaz k reportáži z ostravského „Macurování“ (neplésti s macerováním, i když možná právě to se v průběhu interpretačního mikrosympozia v akademické hospůdce Voliéra dělo) a fotografie čerstvě odhalené pamětní desky na Korejské ulici č. p. 17 v Ostravě-Přívoze, kde malý Vladimír často a rád pobýval u svého dědy. Literátovy ostravské stopy — včetně „odhalovacího“ proslovu Pavla Janouška a jubilejní vzpomínky Miroslava Stoniše — mapuje bulletin Krásná Ostrava (roč. 3, 2015, č. 4, s. 24–32).
Vybrané spisy jsou na záložce rozvrženy do sedmi dílů. První, který zde představujeme, nese podtitul Studie o literatuře a kultuře devatenáctého století a jeho základ tvoří dnes již klasické práce Znamení zrodu (1. vyd. 1983) a Český sen (1. vyd. 1998). Třetí oddíl knihy byl podle ediční poznámky sestaven „na základě elektronické pozůstalosti Vladimíra Macury uložené v LA PNP, v níž se zachoval adresář nadepsaný Český sen II, obsahující náčrtek obsahu eponymní knihy“ (s. 551). Nejedná se sice o texty „zázračně objevené“ a dosud nepublikované, je ale dobré mít je k dispozici v jednom svazku a moci je díky tomu pohodlně konfrontovat s ostatními; dva z nich přitom vycházejí česky vůbec poprvé a také další skryty dosud zůstávaly v kolektivním přítmí sborníků, časopisů a monografií. Příznačně je jako epilog knihy umístěno zamyšlení, co zůstává z básníka a jeho díla v živé paměti potomků, pronesené nedlouho před autorovou smrtí nad hrobem F. L. Čelakovského. Přítomná edice nechce adorovat, zpochybňovat, ani hodnotit, ale především pomáhat čtenáři k lepší orientaci v literárněhistorických projevech Macurova zájmu o 19. století. Právě proto je součástí ediční poznámky i tzv. filiační tabulka prací zařazených do svazku. Z ní můžeme vyčíst, kdy konkrétní text vznikl a pod jakými názvy byl publikován — s osmi variantami tištěnými v časovém rozpětí 1993 až 2004 se stal rekordmanem „Sen o chaloupce“ (rovněž jako „Pastuchova chýška“, „Idyla a česká chaloupka“, „The Idyll and the Topos of the »Cottage« as a Czech National Stereotype“, „Chaloupka. Semi(o)fejeton“, „Chaloupka v literatuře“, dvakrát „Slavení chaloupky“). Přehledná tabulka tak ušetří čas i případné zklamání zájemci, jenž by očekával, že obměněný název slibuje nový obsah. To se totiž podle editorek zpravidla nedělo, a pokud ano, tak pouze formou připomínající „naštěpení“ textu částí jiného nebo naopak „prořezáním“ toho výchozího. Představu o Macurově rozhledu a badatelském záběru umožňuje pečlivě sestavená bibliografie a jmenný rejstřík.
Doslov z pera Jiřího Raka poněkud lakonicky shrnuje vývoj odborného názoru na národní obrození, upozorňuje na historiky, z nichž Macura mohl čerpat inspiraci (Jiří Kořalka a Miroslav Hroch), a naznačuje, v čem byl jeho pohled jiný než ten schematický, podmíněný dobou: „Macura ignoroval »vznešené« diskuse o reformačních nebo barokních sudičkách stojících u kolébky národního obrození, ale soustředil se na detailní rozbor vlasteneckých textů, a to včetně takových, které oficiální literární věda pomíjela (květomluva, etiketa). Především však zdůrazňoval, že šlo o odvážný pokus vytvořit v rámci fungující (německojazyčné) kultury kulturu novou, jazykově českou“ (s. 547–548). Rakovi se v nástinu autorovy metodologie podařilo zaznamenat pro Macuru podstatný návrat k pramenům stejně jako širší pojímání literatury, než bylo obvyklé v době vzniku Znamení zrodu, tedy v letech 1973 až 1983, kdy se jeho pozdější komponenty objevovaly coby jednotlivé studie. Přesto můžeme litovat, že vedle „pouhého historika“, jak zde Rak sám sebe ironicky označuje, nedostal slovo také historik literární. Nebo by v tom Vladimír Macura naopak viděl krok (třebaže dobře míněný) k naložení vlastních myšlenek do „literárněvědného lihu“, před čímž varoval v případě Čelakovského, a nechal by své práce raději otevřené „chvílím nečekaného oslovení“?

Vladimír Macura: Znamení zrodu a české sny. Vybrané spisy I. Edd. Kateřina Piorecká a Milena Vojt- ková. Praha, Academia 2015. 658 stran.

Vyšlo v České literatuře 2017/1.