ročník 17, číslo 2/2016: Politické aktérství žen v historii: středoevropský kontext

POLITICKÉ AKTÉRSTVÍ ŽEN V HISTORII: STŘEDOEVROPSKÝ KONTEXT

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

číslo, které se vám dostává do rukou, se z historické perspektivy zabývá politickým aktérstvím žen. Vychází z toho, že dominantní vymezení politického aktérství a politického subjektu v historii je hluboce genderované. Obraz maskulinního politického aktéra vládne učebnicím dějepisu stejně jako muzejním expozicím. Na ženy je často nahlíženo jako na objekty či oběti politiky, avšak mnohem méně již jako na politické subjekty. Rozvoj dějin žen a dějin genderu v západní historiografii od 70. let 20. století s sebou přinesl také snahu o zpřítomnění zapomenutých politických aktérek, která mívá dvě polohy. První zviditelňuje politické aktivity žen v konvenčním slova smyslu, vůči kterým byla mainstreamová politická věda a historie dlouho slepá. Ta druhá podle hesla „osobní je politické“ přiznává politický status činnostem, jež byly tradičně prezentovány jako nepolitické, a tak redefinuje samotné pojmy politického aktérství, politična a politického prostoru.

V české historiografii se po roce 1989 v souvislosti s rozvojem historického bádání zaměřeného na ženy postupně dostalo pozornosti také jejich politickým aktivitám. Kontinuálně poutá pozornost politický aktivismus žen v období do roku 1918, jejž se dotýkají už první monografie věnované postavení žen v 19. a na počátku 20. století.[1] Zájem historiků a historiček budí zejména boj za volební právo pro ženy.[2] Z hlediska analýzy vztahu genderu a českého národa v kontextu mnohonárodnostní habsburské monarchie je třeba vyzdvihnout práce Jitky Malečkové.[3] Nutno však podotknout, že většina textů věnovaných období do roku 1918 se soustředí primárně na ženy ze střední třídy, dluh stále zůstává k politickému aktérství dělnických žen. Účast žen v institucionalizované politice se stala předmětem studia v první dekádě nového tisíciletí, a to nejprve v pracích věnovaných meziválečnému období.[4] V posledních letech se badatelská pozornost stále více obrací k politickému aktérství žen v období komunismu. Tématu se věnují texty Denisy Nečasové[5] a dotýká se ho rovněž nedávná kolektivní monografie pod vedením Hany Havelkové a Libory Oates-Indruchové.[6] Zneviditelnění žen neprobíhá pouze na úrovni „psaní historie“, ale i na úrovni pramenů samotných – jejich zpracování a dostupnosti. Důležitými počiny v oblasti zpřítomňování politických aktérek v historii jsou proto edice dobových textů 19. a první poloviny 20. století editorské a autorské trojice Marie Bahenská, Libuše Heczková, Dana Musilová, věnované feministickému myšlení a tématu ženské práce,[7] nebo edice politických projevů Boženy Vikové-Kunětické.[8]

Toto tematické číslo je vedeno snahou zachytit co nejširší spektrum podob ženského politického aktérství v různých historických momentech. Celé číslo uvádí teoretický text Joan W. Scott v překladu L’ubici Kobové. Autorka se zabývá tím, jak se ženy se zásadně odlišnými cíli v průběhu historie navzájem identifikují jako sociální a politické aktérky, a vymezuje dva hlavní symbolické zdroje identifikace: postavu řečnice a postavu matky. V dalších textech čísla najdeme obě figury a jejich vzájemné prolínání. Jednotlivé texty – stati, recenze i rozhovor – se věnují různým historickým etapám v česko-slovenském a středoevropském kontextu: od první republiky přes druhou světovou válku, třetí republiku, 50. léta, revoluční rok 1989 až do současnosti.

Texty zachycují jak feministický aktivismus, tak aktivity žen, které se jako feministky nutně neidentifikovaly nebo které se proti feminismu přímo vymezovaly. Příkladem takových žen jsou katoličky angažované při lidové straně v meziválečném Československu, jimž se věnuje první příspěvek. Jednalo se o ženy, jež měly přinejmenším ambivalentní postoj ke svému politickému zrovnoprávnění, avšak i ony se v rámci volební kampaně stávaly politickými aktérkami a musely se se svým novým politickým statusem vyrovnat. Studie M. V. Fouskové sleduje, jak vybraný lidovecký tisk rozuměl ženské politické aktivitě a jakými způsoby se před volbami v letech 1919 a 1920 vyrovnával s požadavkem politické angažovanosti žen v kontextu ideologie oddělených sfér.

Jedním ze základních témat politické historie žen bylo vždy propojení „veřejného“ a „soukromého“. Příspěvek autorské dvojice M. Láníkové a A. Souralové, který nás přesouvá do období třetí republiky, se věnuje oblasti, jež není běžně spojována s politickou aktivitou, a sice hospodyňství a domácím pracím. Studie se soustředí na činnost Ústředí československých hospodyň v období třetí republiky a ukazuje, kterak se v kontextu státní podpory ženské zaměstnanosti stávalo z postavení žen v domácnosti a z domácích prací téma politických diskusí. Autorky prostřednictvím analýzy diskursu vybraných tiskovin sledují, jak angažované hospodyně spolu s některými poslankyněmi vyjednávaly status domácí práce i svůj status jako plnohodnotných občanek a pomocí jakých argumentů se snažily přimět stát, aby za domácí práce a podmínky k jejich vykonávání alespoň částečně převzal zodpovědnost.

Předmětem čísla je také aktérství žen v revoluci. S třetím příspěvkem se posouváme do revolučního roku 1989, respektive do let porevolučních. Studie Z. Maďarové se zabývá způsoby, jakými vzpomínáme na revoluční události, kdo má na ně mandát (veřejně) vzpomínat a do jaké míry v těchto vzpomínkách figurují či spíše nefigurují ženy, které na nich participovaly. Utváření historického obrazu slovenských revolučních událostí ukazuje jako příklad „vymazávání“ žen z dějin, zneviditelňování aktérek, jež vykonávají „ženskou“ organizační práci v pozadí, i zneviditelňování těch žen, které na sebe braly tradičně maskulinní úlohu řečníka nebo autora politických textů.

Číslo také ukazuje, jak se prostředky, které politické aktérky využívají pro své cíle, mění v čase. Text V. Černohorské zachycuje vliv nových technologií na feministický aktivismus na počátku 21. století. Věnuje se slovenské feministické organizaci Aspekt a specifickým, lokálním způsobům, jakými tato organizace využívá nové globální komunikační technologie v prostředí internetu. Při mapování on-line aktivit Aspektu se dotýká rovněž tématu vědomého formování vlastní historické on-line „stopy“ ve snaze předejít nebezpečí onoho „vymazání“ z dějin.

Nástup nových médií ve 21. století nemá vliv jen na prostředky využívané politickými aktérkami, ale i na proměnu samotného vymezení politické participace. Příspěvek autorského kolektivu L. Vochocová, J. Mazák, V. Štětka se pohybuje v prostředí sítě Facebook, kde studuje nové formy politického aktérství spojené s vyjadřováním politického přesvědčení on-line. V analýze aktivity přispěvatelů a přispěvatelek na stránkách vybraných politických stran v předvolebních obdobích 2013 a 2014 se snaží odpovědět na otázku, nakolik se demokratizační potenciál zdánlivě snadno přístupné, odtělesněné on-line komunikace vztahuje i na genderové nerovnosti.

Při přípravě tohoto čísla jsme vycházely z přesvědčení, že ženy jako politické aktérky již v historiografii není nutné nijak obhajovat. Věnujeme se tak i formám politického aktérství žen, které dlouho zůstávaly mimo oblast zájmu feministické historie. Rozhovor s maďarskou feministickou historičkou Andreou Petö se soustředí na její výzkum účasti žen na páchání válečných zločinů v Maďarsku v období druhé světové války a zapojení žen do extremistických hnutí v minulosti i současnosti.

Číslo doplňuje několik odborných recenzí a zpráv týkajících se tématu politického aktérství žen. Upozorňujeme alespoň na recenzi sborníku inspirativních překladových studií Občianky a revolucionárky, vydaného nedávno nakladatelstvím Aspekt.

Na závěr bychom chtěly poděkovat všem, kteří se na vzniku tohoto tematického čísla podíleli, zejména recenzentkám a recenzentům. Doufáme, že přispěje k diskusi o různých podobách ženského politického aktérství i k debatě o způsobech, jimiž je lze historicky uchopit.

Přejeme Vám příjemné a podnětné čtení,

Jitka Gelnarová a Marie V. Fousková

 Celé číslo ke stažení zde: