Ve výzkumu používáme animální modely, které představují velice důležitou součást výzkumu a vývoje léčiv. Je zřejmé, že na rozdíl od jiných oblastí biomedicíny laboratorní zvíře nemůže projevovat celou škálu projevů typických pro člověka v jejich komplexnosti. Pochopitelně tedy studium neurobiologie chorob CNS na animálních modelech představuje intelektuální výzvu. Není tedy cílem modelovat celou komplexní klinickou symptomatologii, ale hledat analogie na neurobiologické úrovni. Z tohoto pohledu hodnotíme jednotlivé modely z hlediska jejich validit.

Rozlišujeme především validitu konstrukční (studium vzniku chorob), fenomenologickou (analogické projevy) a prediktivní (shodu efektu farmak mezi animálním modelem a klinickou praxí). Vhodně zvolený animální model nabízí možnost hlubšího pochopení neurobiologie chorob CNS, molekulárních, genetických i epigenetických faktorů. Tento přístup umožňuje studium kausálních vztahů mezi genetickými či environmentálními alteracemi a rozvojem neurobiologických změn, které participují na rozvoji chorob CNS a identifikace biologických cílů na které se mohou zaměřit farmaky.

Nezanedbatelnou předností tohoto přístupu je vyloučení zátěže a rizik pro pacienty. To na druhou stranu tento aspekt souvisí s etikou používání laboratorních zvířat jako lékařských modelů, neboť tyto zátěže a rizika jsou přenášena právě na zvířata. Je tedy vhodné zdůraznit, že veškeré manipulace jsou striktně v souladu s mezinárodními standardy práce při maximálním důrazu na welfare laboratorních zvířat.