Previous Next
Návraty k podstatnému MARTIN TOMÁŠEK Na facebookové stránce Kateřiny Piorecké z počátku listopadu...
Spojování neslučitelného Tereza Šnellerová Monografie Petra Andrease Vybírat a posuzovat. Literární kritika a...
Nadpozemské ovoce JOSÉ ALANIZ Během posledních 10 let se studia komiksu s pozoruhodnou jistotou usídlila na půdě...

Jan Linka

Dne 19. listopadu 2015 se v pražském sídle Historického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i., na Proseku konalo pracovní setkání nazvané Editor v pasti. Problémy vydávání raněnovověkých vícejazyčných textů zorganizované zmíněným ústavem ve spolupráci s Filozofickým ústavem AV ČR, v. v. i. Během jednání rozděleného do čtyř bloků zaznělo 13 referátů či diskuzních příspěvků editorů z Česka i ze Slovenska za přítomnosti necelé třicítky účastníků, kteří povětšinou patřili k editorským týmům děl na workshopu prezentovaných, přítomni byli však i zkušení editoři z jiných raněnovověkých edičních projektů.

 

Daniel Škoviera, působící na FF UK v Bratislavě a na FF Trnavské univerzity, hovořil o ediční řadě pramenných novolatinských slovacik Scrinium latino-slovacum, vydávané posledně zmíněnou institucí. Edici demonstrovaly účastníkům čtyři vydané svazky, jež standardně obsahují životopis autora, bibliografii a edici textu, vše v latinské i slovenské verzi. Tomáš Sterneck z Historického ústavu Jihočeské univerzity prezentoval první dva svazky postupně vydávaných pramenných listin důležitých pro dějiny českého státu ze sbírky Historica Třeboň, prohlášené roku 2000 za Národní kulturní památku. Editor se zde potýká s multilingvalitou, v níž převažuje čeština a němčina občas doplněná latinou a polštinou, texty jsou však navíc plny pojmů z dalších jazyků, např. turečtiny či maďarštiny. Alena Bočková z Jazykového centra FF UK Praha přinesla stránkovou korekturu bilingvního vydání dvou dobových verzí hagiografické knížky Maxmiliana Wietrowského o sv. Janu Nepomuckém z roku 1729, která vyšla navíc ještě ve verzi německé a francouzské. Text bude zanedlouho k doptání v nakladatelství Scriptorium. Zdeněk Hojda z Katedry pomocných věd historických FF UK Praha přednesl obsahově nabitý referát na téma dobových ego-dokumentů, který uvedl vděčně přijatou četbou pětijazyčného dopisu na bázi češtiny. V příspěvku poukázal na symbolickou roli jazyka v různých societách, na střídání kódů, sociálně podmíněnou diglosii, na kurtoazní formule a podceňované adresy či na tajné jazyky, mj. na češtinu v této roli. Eva Chodějovská z HÚ AV ČR byla spolu s jejím předřečníkem členkou týmu, který připravil k vydání Cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z Chudenic, a proto posluchačům přiblížila neobvyklé těžkosti s vydáním tohoto díla, existujícího navíc v dalších dvou opisech, které autor zapisoval v pěti jazycích, a to podle zemí, v nichž pobýval. Markéta Růčková z Archivu hl. m. Prahy přiblížila přítomným druhý svazek vydání nedávno v Mladé Boleslavi nalezeného archivu biskupa jednoty bratrské Matouše Konečného. V něm nalezneme korespondenci z let 1610–1618, a to zejména týkající se studentů vysílaných jednotou na studia do zahraničí. Martin Steiner z Oddělení pro komeniologii FLÚ AV ČR prezentoval naštěstí stále pokračující vydávání Komenského spisů. Erika Juríková z Trnavské univerzity provedla srovnání tří edic z děl slavného uherského polyhistora Meteje Béla: maďarského akademického, slovenského regionálního z muzea v Kysuci a slovenského univerzitního z Trnavy. Srovnala výhody i nedostatky jednotlivých vydání, přičemž za nejlepší označila kritické a bohatě opoznámkované vydání maďarské, za komerčně nejúspěšnější vydání kysucké, vydání trnavské zase vede k povzbuzení neolatinského výzkumu. Martin Svatoš a Ondřej Podavka z Kabinetu pro klasická studia FLÚ AV ČR, kteří se podílejí na vydání rozsáhlého rukopisu J. P. Cerroniho Scriptores regni Bohemiae, předvedli velmi pokročilý stav své práce na vydání čtyřiadvacetisvazkového díla, jež autor zanechal v 3 192 heslech na 6 869 foliích. Jan Linka z ÚČL AV ČR prezentoval nejnovější vydání Kroniky české Václava Hájka z Libočan. Ludmila Sulitková z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem poukázala na specifika edic pramenů hromadné povahy, konkrétně na tři edice urbářů Krnova a Opavy z 16. a 17. století. Ondřej Podavka ve svém druhém příspěvku podrobil dosti přísné, leč zasloužilé kritice polské vydání rukopisů těšínského exjezuity Leopolda Šeršníka, v němž se vyskytuje poměrně velký počet chyb a podivný systém rozepisování zkratek. Lenka Martínková z FF JU v Českých Budějovicích položila účastníkům otázku, zda má smysl vydávat korespondenci jindřichohradeckého probošta Vojtěcha Benedikta Juhna týkající se málo známé kauzy českého kněze Františka Josefa Nováka, který se stal zadarským biskupem, ale kvůli neschopnosti zvládat svou funkci v prostředí dvou znepřátelených etnik (chorvatského a italského) na ni rezignoval. Poutavá kauza z počátku 19. století se dočkala pozitivního ohlasu.

Jednotlivé příspěvky informovaly o různých podobách edičního zpracování daného materiálu. U latinských edicí jsou zásady poměrně jednotné, problematika se týká především interpunkce, psaní velkých písmen, transkripce litery v, rozepisování zkratek či užívání speciálních znaků. U němčiny přítomní nesouhlasně konstatovali příklon německých editorů k transliteraci, byť dekódování takto zaznamenaného textu je pro germanisty či rodilé mluvčí jednodušší než u češtiny. U vícejazyčných edicí se ukázala nutnost různých kombinací obou přístupů: např. kolega Sterneck v jinak transkribovaných textech transliteruje toponyma, aby nemohlo dojít k jejich dezinterpretaci; podobně transliteruje češtinu v dominantně jinojazyčných textech, které jsou v zásadě rovněž transliterovány, zatímco pozdější vícejazyčné přípisky transkribuje. Obdobně postupují i redaktoři Černínových deníků, kteří exonyma v edici transliterují a v následném překladu transkribují či překládají. Kolegyně Růžičková pak grecismy transkribuje do latinky, kolega Steiner zase konstatoval, že edičních zásad se komeniologové vcelku drží, ale i oni musí občas přistoupit k užití výjimek. Nejbouřlivější ohlas, a to je podstatné i pro náš časopis, stále vzbuzují ediční pravidla pro raněnovověkou češtinu, a to zejména pro 16. století. Zde se setkáváme s konzervativním pojetím (kolega Sterneck) i s progresivní interpretací (autor tohoto příspěvku). Domnívám se, že právě ediční problematice českojazyčných textů, a to zejména těch z 16. století, by měla být věnována nějaká speciální tvůrčí editorská dílna.

Hojnou diskuzi rozproudilo již vystoupení Aleny Bočkové a výměna názorů na workshopu následovala takřka každý příspěvek. Závěrečnou, velmi spontánní, věcnou a vtahující diskuzi žel přerušila povinnost hlavní pořadatelky, Kateřiny Bobkové-Valentové, vyklidit objekt před zavírací dobou. Přítomní se nicméně shodli na tom, že edice by měly být co nejvstřícnější ke svým čtenářům, měly by být vybaveny důkladným pomocným aparátem a využívat možností moderního grafického zpracování, ale především bez ohledu na typ přijatých pravidel by je měly důsledně v edici dodržovat.

Vyšlo v ČL 2016/1.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit