Odborníci nicméně plánu vytýkají, že je neúčinný a proti suchu příliš nepomůže. S tím souhlasí i ředitel Ústavu výzkumu globální změny AV ČR prof. Michal V. Marek, jedním dechem však dodává: „Buďme rádi, že ten plán existuje. Musíme postupovat krok za krokem. A každý také mluví jinak, když mu za oknem teče rozvodněná řeka nebo když za ním má seschlé stromy. Společenská paměť je krátká a politická ještě kratší.“

Problémem jsou také často protichůdné zájmy dvou ministerstev – zemědělství a životního prostředí. „Kdyby se vše z Národního plánu realizovalo, zjistíme, že  krajina je sice dobře adaptovaná na sucho, ale jako zemědělec se ptám – neztratí svoji produkční funkci?“ pokládá řečnickou otázku prof. Zdeněk Žalud z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Českým zemědělcům v krizových oblastech by mohly pomoci třeba dotace na závlahové systémy. Zavlažování není samozřejmě nic nového, na světě se 11 % pevniny využívá jako orná půda a 17 % z ní se zavlažuje. Právě na těchto 17 % plochy se ale vy-produkuje 45 % všech potravin! V Česku pokrývají funkční závlahové systémy jen 1,8 % orné půdy, protože dosud se zemědělci obešli víceméně bez nich. Budoucnost ale může být odlišná.

Zděnek Žalud situaci ilustruje na příběhu jednoho svého studenta, který za ním přišel pro radu s tím, že zdědil několik desítek hektarů jabloní u Znojemska. Doporučil mu, ať si koupí zavlažovací systém. Novopečený ovocnář poslechl a na úvěr nakoupil kapkové závlahy. Jak to dopadlo? Když byl vlhký rok a všichni zemědělci měli dobrou úrodu, on sám na tom nijak zvlášť dobře nebyl. Ideálním rokem pro zemědělce je ten, když v něm může nabídnout zboží, zatímco ostatní je nemají. Ceny na trhu jsou vysoké a zemědělec má co prodávat. „K tomu kvůli suchu došlo třikrát po sobě. A díky tomu, že měl k dispozici závlahy, měl co prodávat, a ty draze koupené systémy se mu zaplatily. Dneska vydělává, zatímco jeho konkurenti je teprve teď zavádějí, protože vidí, kam to na jižní Moravě spěje,“ vypráví Zdeněk Žalud.

Zdá se tedy, že zavlažování je jedna z mnoha cest, jak se se suchem vypořádat. „Až na to, že zavlažovací systém potřebuje takovou drobnost –  vodu – a její zajištění v době sucha je klíčová záležitost,“ připomíná Zdeněk Žalud.

Jsou i jiné cesty? Už nyní v Česku vidíme plodiny, které se u nás v posledních desetiletích nepěstovaly, jako například proso nebo čirok. Výhodou je, že jsou suchovzdorné, ale uspět s nimi na trhu není lehké. „Naši zemědělci tak logicky preferují cestu nových odrůd plodin, třeba pšenice. Koneckonců šlechtění plodin pro odolnost proti suchu je dnes ohromný byznys,“ říká Zdeněk Žalud.

Mohla by řešením být genetická modifikace rostlin? „Problém je, že většina z pěstovaných GMO odrůd nemá vyšší produktivitu proto, že by zavedly lepší fotosyntézu a byly odolnější vůči suchu, ale že dokáží přežít větší dávky herbicidů nebo pesticidů. Umožnují tak efektivnější produkci, avšak nemění základní premisu – že rostlina potřebuje vodu,“ krotí optimismus Miroslav Trnka. „Jedním z řešení zkrátka je, že se smíříme s nižší produkcí na hektar. Ve Španělsku pěstují pšenici v podstatě v podmínkách, které nás nejspíše čekají, a výnos je na naše poměry nízký: 2–3 tuny z hektaru. Ale ten systém žije, jen nezaměstná tolik lidí, nevyprodukuje tolik potravin.“

Předpokládá se, že do roku 2050 přibydou na světě dvě miliardy lidí. Na základě dosavadních trendů bude potřeba vyprodukovat o 60 % více potravin než dnes, podle jiných i více než dvojnásobek. Procento orné půdy se však nezmění! Všechny tradiční zemědělské oblasti se budou potýkat se změnou klimatu. A jak již bylo řečeno, nových ploch nebude tolik, aby nahradily ty skomírající. Potravin bude na mnoha místech ne-dostatek (zejména v Africe) a nepřijde-li zásadní biotechnologický průlom, dá se očekávat nárůst jejich cen.

Připravil: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Freeimages

Sucho
České sucho
Sucho a co dál
Máme tu sucho?

Sucho bylo hlavním tématem druhého čísla časopisu A / Věda a výzkum, které vyšlo v červnu 2017.  

stažení pdf