Hořavky (rod Rhodeus) jsou drobné kaprovité ryby, které kladou jikry do žaberního aparátu sladkovodních velevrubovitých mlžů (Unionidae). Rod má hlavní centrum rozšíření ve východní Asii, kde žijí asi dvě desítky druhů, ale jeden druh – hořavka duhová (R. amarus) – se vyskytuje také na našem území. Hořavky jsou vzhledem ke své reprodukční strategii vděčným modelem pro studium pohlavního výběru a vztahů mezi parazity a jejich hostiteli. Díky výzkumu v uplynulých letech došlo ke znatelnému posunu v našem porozumění toho, jak si samci a samice vybírají své partnery, jaké má tento výběr dopady na intenzitu pohlavního výběru a demografické parametry, nebo jak hořavky kolonizovaly Evropu. Asi nejzajímavější novinky se týkají výzkumu koevolučního vztahu mezi hořavkami a jejich hostitelskými mlži a vlivu nepůvodního druhu hořavky očkaté (Rhodeus ocellatus) a mlžů (škeble asijská – Sinanodonta woodiana a slávička mnohotvárná – Dreissena polymorpha) na tento vztah.
Bitterlings (Rhodeus) are small cyprinid fishes of East Asian origin, remarkable for their reciprocal association with unionid mussels. Updated knowledge on the presence of European Bitterling (R. amarus) in Europe throughout the Holocene, based on data from bibliographical sources and genetic methods, is presented. The current state of the coevolutionary arms race between bitterling and mussels in areas of ancient and recent sympatry is reviewed. New challenges faced by the European Bitterling are addressed that come from the occurrence of non-native species such as the Asian unionid mussel Sinanodonta woodiana, Zebra Mussels (Dreissena polymorpha) and Asian Rosy Bitterling (R. ocellatus).
-
Samcům hořavky duhové (Rhodeus amarus) se během období tření zvýrazní červené a černé zbarvení těla a ploutví. Foto M. Reichard
-
Embrya hořavek duhových v žaberním aparátu mlže rodu velevrub (Unio). Vlevo pokročilá embrya v třetím až čtvrtém týdnu vývoje, vpravo jikry a raná embrya v prvních dnech po nakladení. Foto M. Reichard
-
Čerstvě nakladená jikra hořavky duhové vyvrhovaná z vydechovacího sifonu mlže. Foto C. Smith
-
Etologická sledování hořavek lze provádět přímo v terénu. Samci mají své teritorium s mlžem často v mělkých částech tůní a řek – chování hořavek, včetně tření, v jejich přirozeném prostředí můžeme tedy snadno pozorovat z hladiny při šnorchlování. Foto C. Smith
-
Pohled na sledované teritorium se samcem hořavky duhové a mlži škeblí asijskou (Sinanodonta woodiana, vlevo) a škeblí říční (Anodonta anatina, vpravo). Foto C. Smith
-
Samice hořavky očkaté (Rhodeus ocellatus) s typickou černou skvrnou na hřbetní ploutvi a protaženým kladélkem signalizujícím připravenost ke tření. Samice hořavek očkatých mají výrazně delší reprodukční sezonu než u evropské hořavky duhové, a to nejen v oblasti svého původního asijského výskytu, ale i v podmínkách střední Evropy. Foto C. Smith
-
Samec hořavky očkaté v typickém zbarvení. Jelikož hostitelské preference hořavky očkaté a h. duhové jsou shodné, soupeří samci těchto dvou druhů o stejné mlže. Samci hořavek očkatých většinou prohrávají souboje o teritoria se samci h. duhové, vše ale závisí na přítomnosti samic a motivaci samců tato teritoria v blízkosti mlžů hájit. Foto C. Smith
-
Kresba hořavky duhové z článku Antonína Friče České ryby (Živa 1859, seriál I.–IV.). Z hlediska etymologického (původu českého pojmenování) i v souvislosti s úvahami o jejím rozšíření jsou zajímavé Fričovy údaje: „Hořavka jest nejmenší rybička sladkých vod evropských, a jakkoli nepatrná, jest předce pro skoumatele přírody velmi zajímavá... Maso její jest hořké, a ani žádná dravá ryba mimo okouna o ni tuze nedbá. Ona žije v čistých, plynoucích vodách s kamenitým dnem po celé střední Evropě... Ačkoli jest hořavka i v Čechách dosti hojná a známá, předce zřídka na trh přinešena bývá, a to jen náhodou mezi jinými rybami, proto že se k jídlu pro svou hořkost nehodí.“