Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů. Po knihách listů Josefu Ševčíkovi Carissime, kde se touláte? (2010), Matěji Fenclovi I tento list považujte za neúplný (2011) a dvou svazcích vzájemné korespondence s Františkem Bílkem Číslo jednací: láska (2012) následuje soubor 129 dopisů důvěrnému příteli, knězi, archiváři a autorovi první Demlovy bibliografie Evermodu Vladimíru Balcárkovi. Jádro téměř celoživotní korespondence tvoří léta 1912 a 1913, pro Demla převratná. Po sporu s církevními nadřízenými a rozchodu s Josefem Florianem marně hledá domov, zároveň horečně tvoří, prosazuje se jako básník i vydavatel. Balcárkovi líčí, jak vznikají knihy Rosnička, Život svaté Dympny, Hrad Smrti, Domů, Moji přátelé či deník Pro budoucí poutníky a poutnice. Podrobně ho zpravuje o hovorech s Otokarem Březinou. Dopisy však především přinášejí Demlovo bezprostřední svědectví o tragické lásce k Elišce Wiesenbergerové.
Previous
Next
K čemu antologie teoretických textů o paměti?
KAMIL ČINÁTL
Historie má v současné popkultuře pevnou pozici. Soudě dle bohaté komerční produkce románů, filmů, komiksů...
Revidovaný pohled na českou avantgardu
ILONA GWÓŹDŹ-SZEWCZENKOVÁ
Obě souběžně vydané knihy Zuzany Říhové, jež jsou předmětem naší kritické reflexe, se...
V. I. P. pozvánka na Popelčin ples
MARTIN TOMÁŠEK
Hutná, bezmála čtyřsetstránková kniha je výsledkem soustředěného zájmu a dlouhodobé spolupráce...