Dlouhodobý víceoborový výzkum krkonošské přírody vyústil v r. 1997 popisem fenoménu arktoalpínské tundry Krkonoš. Její tři zóny, rozkládající se na nejvyšších vrcholech, na obou vrcholových zarovnaných površích (etchplénech) a v ledovcových karech, představují jedno z významných center geobiodiverzity středoevropských pohoří.
Seznam použité a v článku citované literatury:
HÖGBOM B. 1914: Über die geologische Bedeutung des Frostes. Bull. Gerol. Inst., 12: 257– 390.
JAHN A. 1954: Karkonosze – rys morfologiczny. Czasopismo Geogr. 23–24: 107–121.
JENÍK J. 1961: Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. Nakl. ČSAV Praha: 412 str.
JENÍK J. 2008: Anemo-orografické systémy v evropských pohořích. Geografické rozhledy, 2 (18): 4–7.
JENÍK J. & ŠTURSA J. (2003) : Polygenous Flora and its Refugia in the Hercynian Mountains, Central Europe. – In: NAGY L., GRABHERR G., KÖRNER Ch. &THOMPSON D. B. A. (eds), Alpine Biodiversity in Europe, Springer-Verlag Berlin Heidelberg: 47–51.
KUNSKÝ J. 1968: Fyzický zeměpis Československa. Stát. pedagog. naklad. Praha, 537 str.
PARTCH J. 1894: Die Vergletscherung des Riesengebirges zur Eiszeit. Forsch. z. Deutsch Landes u. Volkskunde, 8/2: 103–194.
RUDOLPH K. & FIRBAS F. 1927: Paläofloristische und stratigraphische Untersuchungen bömischer Moore. III. Die Moore des Riesengebirges. Beih. z. Bot. Centralblatt 43/2: 69–144.
SEKYRA J. 1960: Působení mrazu na půdu. Kryopedologie se zvláštním zřetelem k ČSR. Geotechnica 17: 1–164.
SOUKUPOVÁ L., KOCIÁNOVÁ M., JENÍK J. & SEKYRA J. (eds) 1995: Arctic-alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera Corcontica 32: 5–88.
ŠTURSA J., JENÍK J. & KOCIÁNOVÁ M. 2010: Geo-ekologické srovnání tundry ve středohorských Krkonoších a subarktickém pohoří Abisko (Švédsko). Opera Corcontica 47: 7–28.
WIELGOLASKI F. E. (ed) 1997: Polar and alpine tundra. Ecosystems of the world 3., Elsevier Science B.V., 920 str.
Long-term multidisciplinary research has significantly advanced our understanding of the Krkonoše Mts. arctic-alpine tundra. Three tundra zones (cryo-eolian, cryo-vegetated and niveo-glaciated) are recognized and can be found on the highest summits, etchplains of the western and eastern parts of the mountains and in glacial cirques on both sides of the state border. The arctic-alpine tundra of the Krkonoše Mts. is one of the major centres of geobiodiversity in the context of Central European mountains.
V zimních měsících jsou výrazněji čitelné doklady dávné ledovcové a mrazové modelace Krkonoš, jejímž výsledkem je, v součinnosti s dlouhodobým působením mechanismu anemo-orografických systémů, současná podoba zdejší arktoalpínské tundry. Na snímku vrcholová část východních Krkonoš. Foto J. Kopáčová
