Organizátor: Centrum středoevropských studií (společné pracoviště Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v. v. i., a vysoké školy CEVRO Institut) a Archiv hlavního města Prahy
Termín: 16. listopadu 2017
Místo konání: Praha, vysoká škola CEVRO Institut, Jungmannova 17
Konferenční jazyky: čeština a němčina
Polovina 19. století představovala zlom ve vývoji veřejné správy ve středoevropském prostoru. Vakuum vzniklé demontáží patrimoniálního systému bylo nutné nahradit novou strukturou úřadů zřizovaných státem a obsadit novým typem úředníka. Ačkoliv císař záhy odvolal březnovou ústavu, Stadionova idea dvojkolejnosti a vzájemného působení a vyvažování státní správy a samosprávy se přesto postupně během 50. a 60. let realizovala a zůstala v podstatě neměnná až do rozpadu habsburské monarchie, minimálně v její západní části. Nově vzniklé obce, okresy i země získaly možnost vlastní správy, samostatného hospodaření a rozvoje dané sídelní oblasti, státní úředník měl za úkol dohlížet nad dodržováním zákona a hrát v mnohonárodnostní monarchii úlohu nestranného arbitra. Rostoucí byrokratizace a stoupající nároky státu na kontrolu rozvíjejících se národních společností si ovšem vynutily masivní nábor úřednictva z řad středních i nižších vrstev, a to i na vedoucí místa. Během několika desetiletí tak zanikl patriarchální model úřednických dynastií a uzavřená kasta byrokratů se otevřela nacionalizující se občanské společnosti. Úředník s jasným národním profilem, bez mnohageneračního rodinného zakotvení v úřednickém aparátu, jehož hlavní devízou bylo vzdělání a jazykové znalosti, se tak objevil nejen v samosprávných úřadech, ale na konci 19. století byl již běžný i ve státní správě.
Zatímco v samosprávě všech úrovní probíhal boj o udržení a zakonzervování pozic v závislosti na výsledku voleb, státní úřady se na počátku 20. století staly cílem všech politických stran bez rozdílu, které se dožadovaly „poměrného“ zastoupení „svého“ národa na vedoucích i subalterních pozicích, což byl ovšem jen první krok k tomu, aby za vhodného kandidáta následně prohlásily sobě loajálního kandidáta. Větší možnosti se otevřely teprve po rozpadu monarchie, kde v nástupnických státech, v republikánských režimech politické strany ovládly exekutivu a začaly diktovat obsazení rozhodujících míst ve veřejné správě. Důležitost řádně a bezchybně fungující správy, jež byla nutná pro zachování statu quo tak, jak byl po válce nastaven, si politické elity zřetelně uvědomovaly a přizpůsobily tomu i zásahy do její struktury. Z tohoto důvod byl zachován i monokratický způsob rozhodování, který Československá republika převzala z rakouské praxe a který vydržel až do konce druhé světové války. Jeho nahrazení kolektivním výkonem státní moci prostřednictvím národních výborů předznamenalo zásadní změny, které ve veřejné správě uskutečnila již jediná vládnoucí politická strana po roce 1948.
Témata, která bychom v rámci konference chtěli hlouběji zkoumat:
- zapojení státního a samosprávného úřednictva do politických a nacionálních zápasů, jejich afiliace na politické strany a podpora konkrétních úředních skupin politickými stranami,
- vztah státní správy a politické strany nacházející se v opozici proti režimu,
- postoje státního úřednictva v politických krizích, otázka jeho loajality a přizpůsobení se měnícím se státoprávním strukturám,
- různé formy ingerence politických stran a zájmových hnutí do rozhodovacího procesu veřejné správy,
- politická korupce, klientelistické skupiny a sítě mezi veřejnou správou, politickými stranami a hospodářskými elitami,
- národnostní indiference a otázka (národní) identity úřednictva,
- působení aktérů veřejné správy jako regulátorů veřejného života.
Zájemce o aktivní účast na konferenci prosíme o zaslání abstraktu navrhovaného příspěvku (200–400 slov) do 30. 6. 2017 na adresu:
klecacky@mua.cas.cz
Organizátoři si vyhrazují právo rozhodnout o zařazení přihlášených příspěvků, které by neměly překročit časový limit 20 minut, na program semináře a počítají se zveřejněním referátů, které uspějí v nezávislém recenzním řízení.
