V lednu roku 2015 uplynulo již 150 let od narození velké postavy nejen českých duchovních dějin, ale také historiografie, dějin umění a archivnictví, pražského světícího biskupa a děkana svatovítské kapituly – Antonína Podlahy (1865–1932). Významu jeho osobnosti, životu i okruhům mnohostranné činnosti se věnovalo 6. zasedání k problematice písemných pramenů pro dějiny umění konané symbolicky na svátek sv. Kateřiny Alexandrijské, patronky učenosti a vzdělanosti, 25. listopadu 2015.
Foto: Archiv ÚDU AV ČR
Ale jako se dříve značně různily svátky a dni všední, podobně se také od všedních lidí lišili lidé sváteční.
Bylo jich však málo, poměrně mnohem méně než svátků v roce, neboť mezi tisíci setkával ses s jedním takovým. […] Takovým svátečním člověkem byl Antonín Podlaha a sejíti se s ním znamenalo účastniti se svátku, který v jeho duši nepřestával trvati.“
Celodenní zasedání pod záštitou Ústavu dějin umění AV ČR (ÚDU) a Ústavu archivnictví a pomocných věd historických Filozofické fakulty Jihočeské univerzity (FF JU) se uskutečnilo v pražském Akademickém konferenčním centru v Husově ulici. Pozvání přijal také arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka OP, který vyslovil především svůj obdiv k A. Podlahovi a zdůraznil zvláště jeho zásluhy o dostavbu katedrály sv. Víta v Praze. Navazující úvodní slova pronesli ředitel ÚDU Vojtěch Lahoda a ředitelka Uměnovědné sekce České křesťanské akademie Petra Oulíková. Dopolední blok moderovaný Vítem Vlnasem zahájila Marie Ryantová (FF JU České Budějovice) životopisným portrétem A. Podlahy, který ukázal šíři jeho badatelského i organizátorského záběru, jež většinu auditoria ohromila. Další referáty se věnovaly jednotlivým aspektům Podlahova působení. Jakub Formánek (Pedagogická fakulta UK) shrnul jeho kněžskou dráhu od nelehkého rozhodnutí věnovat se duchovní cestě až po jmenování děkanem kapituly nedlouho před smrtí. Jan Uhlík (Fakulta architektury ČVUT) se soustředil na vztah A. Podlahy ke svatovítské katedrále, především jeho rozhodujícímu podílu na organizaci poslední fáze její dostavby, která vyvrcholila rokem svatováclavského milénia 1929, kdy byla opětovně otevřena pro veřejnost. S těžkostmi provázející oslavy milénia a rolí A. Podlahy jako jejich hlavního organizátora seznámila Jitka Císařová (Ústav historických věd FF Univerzity Pardubice). Dopolední blok uzavřel referát Kristiny Uhlíkové o činnosti A. Podlahy v Archeologické komisi České akademie věd a umění včetně jeho působení ve funkci hlavního redaktora jejího tiskového orgánu Památek archeologických.
Odpolední blok moderovaný Ivanem Hlaváčkem (FF UK) a Marií Ryantovou se ve dvou částech zabýval málo známými skutečnostmi. Marek Šmíd (FF JU České Budějovice) poodkryl informace, které o osobnosti A. Podlahy skrývá Vatikánský tajný archiv. Marek Fapšo (FF UK, PedF UK) nastínil teze o novém uvažování prvorepublikové historiografie. Šárka Radostová (Národní památkový úřad Praha) přinesla nový pohled na rozsáhlé umělecké sbírky A. Podlahy. Osudy zbožné „kunstkomory“, která byla na výslovné biskupovo přání po jeho smrti rozprodána, aby mohl být zisk použit pro dobročinné účely, přednesl Robert Mečkovský (FF UP Olomouc). Tomáš W. Pavlíček (Masarykův ústav a Archiv AV ČR) předložil pohled na generaci Podlahových vrstevníků v pražském kněžském semináři. Poslední dva referáty se věnovaly osobnostem duchovního stavu s podobně profilovanými zájmy, jaké měl A. Podlaha – byli jimi profesor litoměřického bohosloveckého učiliště Vinzenz Luksch (Martin Barus, Biskupství litoměřické) a kyjský kněz Václav Ešner (Hana Kábová, MÚA AV ČR).
V diskusi zazněly nejen podnětné otázky a ještě zajímavější odpovědi, ale také z ní vzešly impulzy k dalšímu bádání. Příspěvky dospěly k jednotnému závěru, že A. Podlaha byl především „smiřovacím“ činitelem v nelehkém období zániku „starého“ a vzniku „nového“ světa, osobností, jaké by bylo zapotřebí i v současnosti.
JANA MAREŠOVÁ,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.