Previous Next
K čemu antologie teoretických textů o paměti? KAMIL ČINÁTL Historie má v současné popkultuře pevnou pozici. Soudě dle bohaté komerční produkce románů, filmů, komiksů...
Revidovaný pohled na českou avantgardu   ILONA GWÓŹDŹ-SZEWCZENKOVÁ Obě souběžně vydané knihy Zuzany Říhové, jež jsou předmětem naší kritické reflexe, se...
V. I. P. pozvánka na Popelčin ples   MARTIN TOMÁŠEK Hutná, bezmála čtyřsetstránková kniha je výsledkem soustředěného zájmu a dlouhodobé spolupráce...

 

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i.  6. 4. 2010 v Praze uspořádal kolokvium Performance/performativita.

 

Již od sedmdesátých let 20. století patří pojmy performance a performativita v humanitních a společenských vědách mezi deset nejčastěji užívaných termínů. Jak k tomu došlo? Jak jim máme vlastně rozumět? Jaké teoretické koncepce jsou s nimi spjaté? Jak se proměňovalo jejich pojetí? Jakým způsobem ovlivnily směřování některých vědních disciplín, ale i samotnou kulturní praxi?

Takovéto a řada podobných otázek se nabízí pro úvahy o významech, proměnách a užití dvou klíčových pojmů literární a kulturní teorie posledních třiceti let. Historie toho, co označujeme jako performance (lat. recitatio), sahá hluboko do minulosti; přinejmenším do doby, kdy čtení literárních textů (zvl. poezie) mělo podobu veřejného přednesu. Problémem vztahu textu a jeho performance (předvedení, uvedení, inscenování) se od počátku 20. století zabývali někteří umělci, především ale divadelní vědci. Z poněkud jiného hlediska k performativitě přistupovali sociální a kulturní antropologové, kteří studovali neliterární společnosti. Zlomovým obdobím, které přineslo doslova konjunkturu v užívání uvedených konceptů, takže se uvažuje o tzv. „performativním obratu“, se stala 60. léta. A to především díky rozvoji lingvistiky a filozofie jazyka (J. L. Austin, N. Chomsky, J. R. Searle aj.).

V následujících letech se pojem performativita rozšířil téměř do všech uměleckých oborů, humanitních a společenskovědních disciplín, ve kterých byl ovšem spojován s řadou různých otázek. Některým z nich, zvláště z oblasti literatury, filozofie, jazyka, divadla, kognitivních věd a antropologie, bylo věnováno toto kolokvium. Záměrem bylo ale především poskytnout prostor pro širší teoretickou diskusi o těchto stále aktuálních interdisciplinárních koncepcích.

 Program