Česky
Roli Akademie věd v České republice v oblasti základního výzkumu lze poměrně dobře zhodnotit. Na množství článků ve významných časopisech se podílí více než třetinou celkového počtu, do citačního ohlasu přispívá téměř polovinou; rovněž získané prostředky z GA ČR se pohybují mezi třetinou a polovinou rozdělované dotace (46 % v roce 2013). Lze říci, že se AV ČR výrazněji zaměřuje na systematický a dlouhodobý výzkum ve vybraných oborech, který je komplementární k výzkumu na vysokých školách – zde je však více svázán s výukou.
Akademie nepochybně hraje důležitou úlohu též v aplikovaném výzkumu, avšak odhadnout blíže její podíl je obtížné mj. i proto, že hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem není zřetelná. Navíc se někdy hovoří o tzv. orientovaném výzkumu, který představuje část výzkumu základního, u nějž je již víceméně jasné, že nalezne v některém průmyslovém odvětví využití v praxi.
Jako vodítko by, alespoň teoreticky, mohly sloužit výsledky evidované v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a používané současnou metodikou hodnocení, přezdívanou ve vědecké komunitě „kafemlejnek“. Autoři této stati pohlížejí na body získané dle metodiky se značnou nedůvěrou. Nelze nevidět, jak kafemlejnek deformuje prostředí vědy a výzkumu. Zavedeme-li do nějaké lidské činnosti systém hodnocení, určitou metriku, lidé se okamžitě začnou přizpůsobovat jí – a nikoli pravému smyslu svého počínání; pokřivená metrika posléze nutně vede k absurdnostem. Tak je tomu i v případě výsledků souvisejících s aplikovaným výzkumem. Například: zatímco počet patentů podaných pracovišti AV ČR se pohybuje kolem 40 ročně, pracovníky VŠ nutí tlak na vytváření bodů převoditelných na peníze k patentování čehokoli (obr. 1a). Je evidentní, že drtivá většina patentů VŠ by bez této motivace nevznikla a že jde o výsledky eufemisticky řečeno umělé. Statistika podaných užitných vzorů, záporných hrdinů kafemlejnku, je vyloženě groteskní (obr. 1b). Všechny patenty a užitné vzory podávané pracovišti AV také nenaleznou uplatnění v praxi, ale fakt, že se AV ČR ve svém vnitřním hodnocení kafemlejnkem neřídí, svědčí o racionálnějším přístupu k patentování.
Počty podaných patentů pracovišti AV ČR a veřejnými vysokými školami včetně počtu licencovaných patentů a užitných vzorů
Podpora aplikovaného výzkumu
Kategorizace výzkumu na základní a aplikovaný se těm, kteří jej dělají, často jeví jako umělá a nesmyslná. Přesto, od základního výzkumu k výrobě vede velmi dlouhá cesta, i když výjimečně vyvstane zkratka. Pro ilustraci složitosti cesty k využití určitého poznatku bychom mohli uvést stupně: základní výzkum – orientovaný výzkum – aplikovaný výzkum – vývoj – konstruktérská práce – výroba. Účelová podpora aplikovaného výzkumu, v současnosti především projekty Technologické agentury (TA ČR), se bohužel vnímá jako investice, která má přinést ekonomickou návratnost. Klíčová kritéria pro hodnocení projektů jsou ekonomická a jen minoritně odborná. Tento systém vede k tomu, že se těžiště podpořených projektů posouvá v naší škále velmi silně směrem k výrobě. Zařazení činnosti do kategorií výzkumu je spíše věcí slovní ekvilibristiky v projektových návrzích a zprávách. Těžiště činnosti AV ČR je v základním a orientovaném výzkumu, a tudíž také důvodem, proč je podíl AV ČR na aplikovaném výzkumu podpořeném projekty TA ČR malý (7 % z rozdělované dotace v roce 2013). Domníváme se ale, že by míra veřejné podpory měla reflektovat „riziko“, neboli odbornou, technickou, vědeckou novost předkládaného projektu. Projekty Technologické agentury by měly podnikům zprostředkovat opravdu nové poznatky vědy a techniky, nikoli hradit firmám řešení dílčích technologických problémů, jak se často děje.
Částka, kterou AV ČR získává ze smluvního výzkumu placeného přímo firmami ze soukromých zdrojů, se pohybuje kolem 200 milionů korun ročně, což je podstatně více než v případě VŠ (celkem jen asi 130 milionů). Protože celkový roční objem smluvního výzkumu v ČR činí asi jednu miliardu korun, AV ČR se na něm podílí poměrně výrazně (20 %). Proč je Akademie asi třikrát úspěšnější ve smluvním výzkumu než u TA ČR? Domníváme se, že dlouhodobý a systematický charakter výzkumu v AV ČR ve srovnání s VŠ vede spíše ke kumulaci znalostí a zkušeností a představuje lepší východisko k transferu technologií, expertní činnosti pro podniky apod. Skutečnost, že výzkum na pracovištích AV ČR dělají na rozdíl od stále se obměňujícího týmu studentů na VŠ zaměstnanci, vytváří lepší předpoklady pro pěstování dlouhodobých vazeb s firmami a následně vede k dobrým zkušenostem firem se spoluprací s pracovníky AV ČR. Snad můžeme říci, že v situaci, kdy firmě už natolik „teče do bot“, že je ochotna obětovat na výzkum vlastní peníze, obrací se přednostně na Akademii věd.
Domníváme se, že mimo smluvního výzkumu, který mezi firmou a výzkumnou institucí představuje princip zákazník-dodavatel a kolaborativního výzkumu, na němž se podílejí jak výzkumná organizace, tak firma s podporou veřejných prostředků (TA ČR), nebo bez něj, by bylo žádoucí prosazovat model spolupráce na principu sponzoringu orientovaného výzkumu. Sponzorství určitého výzkumného týmu by vyvážila nějaká forma smluvně zajištěného přednostního práva sponzora na využití výsledků. Možná je tento model prozatím jen zbožným přáním, ale do budoucna by se našim firmám mohly jeho prostřednictvím otevřít cesty k nejnovějším poznatkům vědy.
Aplikační laboratoře AV ČR
Akademie může kromě erudovaných odborníků nabídnout podnikům i využitelné přístrojové vybavení. Ve druhé ose OP VaVpI podporující vznik aplikačních laboratoří uspělo pět projektů z AV ČR (ALISI – Ústav přístrojové techniky, Algatech – Mikrobiologický ústav, ExAM – Ústav živočišné fyziologie a genetiky, HiLASE – Fyzikální ústav, TOPTEC – Ústav fyziky plazmatu). Kromě toho v několika ústavech existují kvalitně a široce vybavené laboratoře, které lze pro aplikovaný výzkum využít a část jejich kapacity může být na tento výzkum použita. Informační brožuru o těchto laboratořích v současnosti AV ČR připravuje – stejně jako webový portál pro lepší informovanost o možnostech a nabídce jejích pracovišť aplikační sféře.
Ochota vědeckých pracovníků i ředitelů ústavů ke spolupráci s aplikovaným výzkumem roste úměrně s klesajícím podílem institucionálního financování a s klesajícím počtem projektů podporovaných GA ČR. Dokládá to nedávná sonda podniku E.ON, který se tázal, jestli by pracoviště AV ČR spolupracovala na některém ze 13 jím navržených témat; žádné téma nezůstalo bez odezvy. Lze tedy říci, že AV ČR je po všech stránkách na spolupráci s aplikační sférou připravena lépe než kdykoli dříve.
Foto: Archiv ÚPT AV ČR
Interferometrický systém pro kalibraci koncových měrek, který vyvinuli vědci v Ústavu přístrojové techniky AV ČR ve spolupráci s firmou Mesing; projekt podpořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jde o příklad kolaborativního výzkumu, který pokrývá spektrum od základního výzkumu až po konstrukci přístroje.
Dva světy
Podniky se orientují především na rychlý zisk. Vědce zase zajímají originální problémy, které většinou vyžadují mnohaletý výzkum; ekonomická rozvaha přitom zaujímá poslední místo. Při vzájemné spolupráci jde nutně o setkání dvou různých světů, které se ovšem vzájemně potřebují: problémy aplikační sféry slouží jako inspirace pro vědce a naopak – podnik bez inovační snahy je odsouzen stát se pouhou výrobnou zastarávajících produktů. Podnik může těžit ze znalostí a přístrojového vybavení výzkumného týmu; vědci zase od firem potřebují jednoduše peníze. Klíčem ke spolupráci je vzájemná informovanost. I v ČR existují osvícení ředitelé firem, kteří si tuto situaci uvědomují a kontakty s výzkumnými týmy udržují – je jich ovšem nesrovnatelně méně než v rozvinutých evropských zemích. V nich je jedním z nejoblíbenějších způsobů komunikace podnik-výzkumná organizace společný doktorand. Model, který se v ČR zatím příliš nevyskytuje, funguje následujícím způsobem: firma se dohodne se školitelem na tématu, které ji zajímá a jež je zároveň natolik vědecky podnětné, aby byla práce studenta obhajitelná. Přispívá mu na plat a výzkumné organizaci případně na výzkum (ideální je například kombinace s projektem TA ČR, který přináší peníze oběma stranám). Na oplátku získá přístup k experimentálnímu vybavení, vědeckým konzultacím a k informacím, čím konkrétně může vědecké pracoviště firmě pomoci. Po ukončení studia je šikovný doktorand schopen okamžitě nastoupit na odpovídající pozici do firmy; tato personální politika, kdy si firmy „oťukají“ mladé studenty a ty nejschopnější přijmou, je pro ně další výraznou motivací.
Je zřejmé, že těžiště práce AV ČR je a musí být v základním výzkumu; její společenskou roli ovšem nelze redukovat pouze na jeden cíl. Vedle vědecké práce, popularizace vědy a podílu na výuce je naší povinností usilovat i o využití výsledků výzkumu v praxi.
TOMÁŠ KRUML,
Ústav fyziky materiálů AV ČR, v. v. i.,
JOSEF LAZAR,
Ústav přístrojové techniky AV ČR, v. v. i.