Previous Next
K čemu antologie teoretických textů o paměti? KAMIL ČINÁTL Historie má v současné popkultuře pevnou pozici. Soudě dle bohaté komerční produkce románů, filmů, komiksů...
Revidovaný pohled na českou avantgardu   ILONA GWÓŹDŹ-SZEWCZENKOVÁ Obě souběžně vydané knihy Zuzany Říhové, jež jsou předmětem naší kritické reflexe, se...
V. I. P. pozvánka na Popelčin ples   MARTIN TOMÁŠEK Hutná, bezmála čtyřsetstránková kniha je výsledkem soustředěného zájmu a dlouhodobé spolupráce...

Česká literatura v síti

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

ZDENĚK SMOLKA

Na území České republiky vznikala a vzniká literatura v několika jazycích. Zdejší literární historie se povětšině soustředí na českou, v menší míře (zvláště v rámci určitých historických období) na latinskou a německou literaturu. Hodně opomíjené je mimo jiné polsky psané písemnictví.

V dnešním příspěvku uveřejňujeme recenze Jaroslava Meda a Rajendry A. Chitnise na monografii Dějiny nové moderny 2.

ZUZANA ŘÍHOVÁ

Po Vizionářích a vyznavačích (2007) vydal Jan Wiendl Hledače krásy a řádu. Kniha, jejíž název zjevně odkazuje k monografickému debutu (k návaznosti se autor hlásí v ediční poznámce) je opět souborem studií a skic k literatuře 20. století. Jan Wiendl zde prohlubuje a doplňuje úvahy o spisovatelích a kriticích, kteří stojí dlouhodobě v centru jeho zájmu, jmenovitě Karel Teige, Bedřich Fučík, František Götz, F. X. Šalda, Bedřich Václavek, Jakub Deml aj.

LUCIE ANTOŠÍKOVÁ

Odborné práce Vladimíra Papouška se vyznačují jednou základní kvalitou — vytrvale a účinně destruují zdi a stereotypy, které se během let navršily a zbytněly mezi jednotlivými částmi české literatury. Ať už jde o zažité dělení na literaturu exilovou a domácí, nebo o celkové vymezování pole, označovaného pojmem česká literatura. Má také velký podíl na ocenění díla (a snad i pochopení osudu) českých exulantů Egona Hostovského, Zdeňka Němečka či Milady Součkové; a stejně tak doširoka otevírá a popisuje síť vztahů české literatury ve svém pojetí moderny. Poslední Papouškova kniha, Věž a království: Olga Barényiová — studie o díle, pokračuje v tomto úsilí v oblasti snad nejnevděčnější, totiž na styčném poli české a německé literatury, navíc v období Protektorátu Čechy a Morava.

ALESSANDRO CATALANO

V posledních letech se v různých zahraničních kontextech objevilo větší množství důležitých bohemistických edičních počinů, o kterých rozhodně stojí za to podat zprávu i v českém jazyce. Pozornost si zaslouží i případ, kdy se v Itálii stane český autor součástí prestižní ediční řady „I Meridiani“, vydávanou v Miláně nakladatelstvím Mondadori, a která je v italském kontextu ceněna přibližně stejně jako francouzská „Bibliotheque de la Pléiade“. Koneckonců se jedná teprve o druhého českého autora zařazeného do této řady — v roce 2003 stejná editorka ve spolupráci se Sergiem Corduasem uspořádala podobně koncipovaný svazek Opere scelte Bohumila Hrabala s úvodem Jiřího Pelána, jenž byl publikován i v češtině (B. Hrabal: Opere scelte, ed. S. Corduas, A. Cosentino, Milano 2003; J. Pelán: Bohumil Hrabal: pokus o portrét, Praha 2002).