Olomoucký tým „luštitelů genů“ posilují špičkoví zahraniční vědci

   

Z elitního německého Ústavu Maxe Plancka pro výzkum šlechtitelství rostlin v Kolíně nad Rýnem přechází celá vědecká skupina do laboratoře našeho ústavu, kterou řídí profesor Jaroslav Doležel.

Pod vedením molekulárního biologa Aleše Pečinky bude tato skupina zkoumat chromatin, tedy komplex DNA a proteinů. V Olomouci bude rovněž dva roky pracovat maďarský vědec István Molnár, a to díky projektu Marie Skłodowska-Curie Fellowship.

   

Olomoucké Centrum strukturní a funkční genomiky rostlin ÚEB, které je součástí Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, velmi intenzivně spolupracuje s vědeckými pracovišti na celém světě. Do Olomouce přijíždějí podle profesora Doležela téměř každý týden návštěvy z nejrůznějších zemí a v laboratoři působí několik zahraničních odborníků.

   

Příchod celé vědecké skupiny z tak prestižního pracoviště je ale zcela výjimečnou událostí: „Není běžné, aby se do České republiky přesouvaly ze Západu celé výzkumné týmy, protože tam mívají přece jenom lepší podmínky. Jsem proto velmi rád, že se skupina z Ústavu Maxe Plancka pro výzkum šlechtitelství rostlin rozhodla přidat k nám. Skvělé je i načasování jejího příchodu, protože právě teď posouváme náš výzkum o kousek dál.“

„Dosud jsme se věnovali především metodám čtení dědičné informace, které dnes i přes jejich náročnost považujeme spíše za rutinní. Nyní nás zajímá interpretace samotné dědičné informace a to, jak je možné, že na jejím základě vznikají nové typy buněk a různé orgány rostliny. DNA není v buněčném jádře sama, společně s ní jsou v něm i proteiny. Tomuto komplexu se říká chromatin – což je oblast, kterou jsme dosud neměli pokrytou a v níž je Aleš Pečinka uznávaným expertem,“ vysvětluje profesor Doležel.

   

Aleš Pečinka bude zkoumat složitý komplex DNA a bílkovin nazývaný chromatin.

   

Aleš Pečinka přivádí do Olomouce i své kolegy

Výzkumné týmy z ústavů Maxe Plancka hledají obvykle po pěti až devíti letech nová pracoviště. Aleš Pečinka se rozhodoval mezi Německem a Českou republikou. Nakonec se vrací do vlasti: „Když mi profesor Jaroslav Doležel nabídl pozici ve své laboratoři, tak jsem dlouho neváhal, protože je to ideální místo, kde bude naše skupina moci pokračovat ve výzkumu.“

„Olomoucká laboratoř ÚEB je špičkové pracoviště zaměřené na studium dědičné informace rostlin, které se může měřit s nejprestižnějšími laboratořemi ve světě. Vážím si toho, že budeme součástí takového týmu a dále jej posílíme. Olomouc je navíc krásné město, kde jsme oba s manželkou studovali na univerzitě a máme zde řadu přátel.“

   

S Alešem Pečinkou přijíždějí na Hanou také jeho kolegové: „Do Olomouce mě budou následovat tři doktorandi a jeden postdoktorand. Původně byli trochu zaskočení, protože ani jeden z nich nebyl nikdy předtím v České republice a o naší zemi neměli moc jasnou představu.“

„Ale vřelé přivítání během jarní návštěvy naší skupiny v Ústavu experimentální botaniky, možnost hovořit s místními vědci a kvalita přístrojového vybavení je přesvědčily, že to bude dobrá volba. Dokonce do té míry, že se k nám přidala i jedna ze studentek, která původně plánovala zůstat v Kolíně nad Rýnem,“ dodává vědec.

   

István Molnár se zaměří na geny, které by mohly zlepšit odolnost pšenice vůči nemocem a škůdcům.

   

Na Hanou se stěhuje rovněž maďarský vědec István Molnár

V Olomouci nyní začíná kromě německé skupiny pracovat také István Molnár z Agricultural Institute v maďarském Martonvásáru. Jak upřesňuje profesor Doležel, díky evropskému projektu Marie Skłodowska-Curie Fellowship se bude moci dva roky věnovat zajímavému výzkumu:

Bude to významné rozšíření našeho vědeckého programu. Nyní se mimo jiné zaměřujeme na přenos dědičné informace z planých příbuzných druhů do dnes pěstované pšenice. Jedná se především o geny rezistence proti chorobám nebo škůdcům, které pšenice poztrácela v průběhu evoluce a šlechtění. Naše laboratoř zvládla metody, které jiné laboratoře ve světě neumí – a ty Istvánu Molnárovi, jenž je odborníkem na křížení a práci s planými příbuznými druhy, velmi usnadní jeho práci.“

   

Tento společný projekt je podle Istvána Molnára skvělým příkladem vědecké spolupráce mezi Českou republikou a Maďarskem v rámci Visegrádské skupiny: „Pro mě není těžké přestěhovat se na dva roky do Olomouce, protože s profesorem Doleželem, který je mým konzultantem v tomto projektu, se znám a spolupracuji už deset let. Z vlastní zkušenosti tedy vím, že v laboratoři panuje skvělá atmosféra a pracují tam přátelští, vysoce kvalifikovaní kolegové.“

   

Text: Radka Kvasničková, úpravy Jan Kolář

Foto: Radka Kvasničková