Dermatofytózy jsou běžná zánětlivá onemocnění kůže lidí a dalších obratlovců způsobená skupinou hub tzv. dermatofyt. Tyto patogeny jsou často specializované na konkrétní skupinu zvířat, včetně člověka. U svých hlavních hostitelů (např. morčat, koček, králíků) tyto specializované druhy způsobují vleklé, málo nápadné infekce, ale u náhodného hostitele (třeba člověka) se stejné druhy projeví silným zánětem.
Použitá a doporučená literatura:
ANONYMOUS. Medizinische Rezeptsammlung und Traktate - Universitätsbibliothek Heidelberg, Cod. Pal. germ. 545. 1474, 1r-202r. doi:10.11588/diglit.2657#0144. Dostupné na: http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/cpg545/0144
BELSER-EHRLICH, Sarah, et al. Human and cattle ergotism since 1900: symptoms, outbreaks, and regulations. Toxicology and industrial health, 2013, 29.4: 307-316.
CAPORAEL, Linnda R. Ergotism: the satan loosed in Salem?. Science, 1976, 192.4234: 21-26.
GASSER, Peter, et al. Safety and efficacy of lysergic acid diethylamide-assisted psychotherapy for anxiety associated with life-threatening diseases. The Journal of nervous and mental disease, 2014, 202.7: 513-520.
JUNGEHÜLSING, Uta; TUDZYNSKI, Paul. Analysis of genetic diversity in Claviceps purpurea by RAPD markers. Mycological Research, 1997, 101.1: 1-6.
NEGÅRD, Mariell, et al. Links between genetic groups, indole alkaloid profiles and ecology within the grass-parasitic Claviceps purpurea species complex. Toxins, 2015, 7.5: 1431-1456.
PAŽOUTOVÁ, Sylvie, et al. Claviceps citrina sp. nov., a parasite of the halophytic grass Distichlis spicata from Mexico. Mycological Research, 1998, 7: 850-854.
PAŽOUTOVÁ, Sylvie, et al. Chemoraces and habitat specialization ofClaviceps purpurea populations. Applied and environmental microbiology, 2000, 66.12: 5419-5425.
PAŽOUTOVÁ, Sylvie. The phylogeny and evolution of the genus Claviceps. Mycological Research, 2001, 105.3: 275-283.
PAŽOUTOVÁ, Sylvie, et al. A new species complex including Claviceps fusiformis and Claviceps hirtella. Fungal, 2008, 31: 95-110.
PAŽOUTOVÁ, Sylvie, et al. New Claviceps species from warm-season grasses. Fungal Diversity, 2011, 49.1: 145-165.
PAŽOUTOVÁ, Sylvie, et al. Delimitation of cryptic species inside Claviceps purpurea. Fungal biology, 2015, 119.1: 7-26.
PÍCHOVÁ, Kamila, et al. Evolutionary history of ergot, genus Claviceps, with new intrageneric classification. nepublikováno
RAYBOULD, A. F.; GRAY, A. J.; CLARKE, R. T. The long-term epidemic of Claviceps purpurea on Spartina anglica in Poole Harbour: pattern of infection, effects on seed production and the role of Fusarium heterosporum. The New Phytologist, 1998, 138.3: 497-505.
VAN DER LINDE, Elna J., et al. Ergot species of the Claviceps purpurea group from South Africa. Fungal biology, 2016, 120.8: 917-930.
WÄLI, Pauliina P., et al. Is the pathogenic ergot fungus a conditional defensive mutualist for its host grass?. PLoS One, 2013, 8.7: e69249.
Dermatophytoses are common inflammatory cutaneous diseases of humans and other vertebrates caused by a group of fungi called dermatophytes. These pathogens often specialize in a particular group of animals including humans. Specialized species form inconspicuous, long-standing infections among their major hosts (e.g. guinea pigs, cats or rabbits), but they form highly inflammatory infections among accidental hosts (e.g. humans).
-
Pro houby z řádu Onygenales je vedle keratinolytické aktivity typická tvorba plodnic obalených rozličnými typy peridiálních (obalových) hyf, často zakončených přívěsky. Na obr. větvené peridiální hyfy druhu Trichophyton benhamiae s tenkou, zrnitě drsnou (asperátní) buněčnou stěnou a přívěsky ve formě spirál. Foto A. Čmoková
-
Zralé, žluté plodnice typu kleistotecium druhu Trichophyton benhamiae. Foto A. Čmoková
-
Detail plodnice typu kleistotecium druhu Trichophyton benhamiae na Petriho misce. Foto A. Čmoková
-
Žluté plodnice (kleistotecia) Trichophyton onychocola na dětských vlasech. Foto A. Čmoková
-
Žluté plodnice (kleistotecia) Trichophyton onychocola na dětských vlasech. Foto A. Čmoková
-
Zduřelé činkovitě tvarované buňky s jemně asperátní buněčnou stěnou u peridiálních hyf s tupým zakončením houby Trichophyton onychocola. Foto A. Čmoková
-
Mikromorfologie morčaty přenášeného druhu Trichophyton benhamiae: doutníková makrokonidie. Foto A. Čmoková
-
Mikromorfologie morčaty přenášeného druhu Trichophyton benhamiae: jednoduše větvený konidiofor s mikrokonidiemi. Foto A. Čmoková
-
Mikromorfologie morčaty přenášeného druhu Trichophyton benhamiae: nevětvený konidiofor s mikrokonidiemi. Foto A. Čmoková
-
Mikromorfologie morčaty přenášeného druhu Trichophyton benhamiae: mikrokonidie. Foto A. Čmoková
-
Mikromorfologie morčaty přenášeného druhu Trichophyton benhamiae: spirální hyfa. Foto A. Čmoková
-
Vřetenovité makrokonidie typické pro druh Microsporum canis, který je často přenášen na člověka kontaktem s volně žijícími kočkami. Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Trichophyton verrucosum, jehož hlavním hostitelem je skot, na Sabouraudově (SAB), bramborovo-dextrózovém (PDA) agaru a agaru se sladinovým extraktem (MEA). Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Trichophyton erinacei, druh přenášený ježky, který se v Evropě stále častěji objevuje v souvislosti s chovem ježků jako domácích mazlíčků, na SAB, MEA a PDA. Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Červeně pigmentovaný kmen Trichophyton benhamiae, z evropské původní populace tohoto druhu, na MEA (reverz kolonie). Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Červeně pigmentovaný kmen Trichophyton benhamiae, z evropské původní populace tohoto druhu, na PDA. Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Žlutě pigmentovaný kmen Trichophyton benhamiae patří k vysoce virulentní populaci introdukované do Evropy pravděpodobně z Nového světa a zodpovědné za epidemii dětských dermatomykóz ve střední Evropě na MEA (reverz kolonie). Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Žlutě pigmentovaný kmen Trichophyton benhamiae patří k vysoce virulentní populaci introdukované do Evropy pravděpodobně z Nového světa a zodpovědné za epidemii dětských dermatomykóz ve střední Evropě na PDA. Foto A. Čmoková
-
Kolonie a reverz kolonií (zespodu) jednotlivých druhů kultivovaných 21 dní při 25 °C na Petriho miskách. Produkce žlutého pigmentu je, kromě žlutých kmenů Trichophyton benhamiae, výrazná také u druhu Microsporum canis, díky čemuž docházelo velmi často především na počátku epidemie k záměnám mezi těmito druhy. Na obr. M. canis na SAB, PDA a MEA. Foto A. Čmoková
-
Morče experimentálně nakažené druhem Trichophyton benhamiae v rámci studie zabývající se vlivem aplikace nízkoteplotního plazmatu na vyhojení zánětlivého ložiska. Foto M. Švarcová
-
Infekce způsobená houbou Microsporum canis, přenesená z koček na dětského hostitele. Typická lokalizace (horní končetiny, obličej, hlava) může napovědět, jak k nákaze došlo (např. chováním nakaženého zvířete). Foto J. Stará
-
Infekce způsobená houbou Microsporum canis, přenesená z koček na dětského hostitele. Typická lokalizace (horní končetiny, obličej, hlava) může napovědět, jak k nákaze došlo (např. chováním nakaženého zvířete). Foto J. Stará