HELENA CHALUPOVÁ
Ve dnech 2. a 3. června 2016 se v prostorách Clam-Gallasova paláce v Praze u příležitosti 200. výročí úmrtí milčického rychtáře Františka Jana Vaváka konala konference „Soumrak tradiční společnosti. Český venkov a maloměsto na přelomu epoch“. Akci organizovala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahy v rámci projektu Historie v interdisciplinární perspektivě, podprogram Společnost, kultura a komunikace v českých dějinách. Konference si kladla za cíl interdisciplinární uchopení tematiky venkova Vavákovy doby. Literární samouk a kronikář František Jan Vavák byl svou výchovou a vzděláním ještě pevně zakořeněn v barokní době, avšak žil a tvořil už na počátku obrozenské epochy a s některými významnými představiteli obrozenské kultury se také stýkal. Dalším cílem tedy bylo analyzovat nejrůznější fenomény charakterizující český venkov a maloměsto konce 18. a počátku 19. století ve středoevropském kontextu. V programu se tak vystřídala řada témat, od hospodářských a sociálních dějin k dějinám hmotné a duchovní kultury v podání historiků, literárních historiků, jazykovědců, etnologů, archeologů aj.
Úvodní příspěvky se nesly v duchu sociální historie. Zdeněk Beneš (FF UK) představil písmáka jako určitý přechodový typ venkovského nebo maloměstského intelektuála, jehož chápání světa vychází z vlastní žité zkušenosti. Tento druh intelektuála posléze vystřídal jiný typ (učitel, lékař, technik), vychovaný institucionálním studiem. Sociokulturní kořeny písmáků zkoumal i Dmitrij Timofejev (FF UK/ÚJČ AV ČR).
Další blok byl věnován literatuře a etnologii. Marek Fapšo (FF UK) podrobil zkoumání dosud opomíjenou část pamětí sedláka Josefa Dlaska ve snaze zjistit, co lze z této části vytěžit pro studium fenoménu venkovských písmáků. Jako další vystoupil Jiří Woitsch (EÚ AV ČR) s příspěvkem věnovaným Jaroslavu Kramaříkovi (1923–1974), který je znám především díky řadě prací věnovaných dějinám Chodska a jeho pověsťové tradici, Woitsch představil jeho agrárně-etnografickou a agrárně-historickou tvorbu, zaměřenou na studium historického vývoje a posledních reliktů tradičního zemědělství. Následně Eduard Maur (FF UK) vrátil do centra pozornosti Františka Jana Vaváka a na příkladu dvou písní ukázal jeho postoj k francouzsko- bavorské okupaci Čech (1741–1743).
Třetí blok přinesl referáty lingvistické. Alena Andrlová Fidlerová (FF UK) představila různé typy pramenů, z nichž můžeme poznávat češtinu lidových vrstev této doby. Jedná se o ukázky, které zaznamenal český filolog, správce tiskárny Pražské normální školy a překladatel učebnic František Jan Tomsa — ukázky jazyka Tomsova otce, povoláním rolníka, dále pak odposlechnuté repliky služebnictva atd. Vesměs tedy literárně nestylizované texty. Následně Ondřej Bláha (FF UPOL) proslovil referát, v němž nastínil, v jakém vzájemném poměru a v jakých souvislostech časových, místních, žánrových a tematických se v knihách, vytištěných na území dnešní České republiky, uplatňovaly jednotlivé „literární“ jazyky, tj. čeština, němčina, coby jazyky národní, a nadnárodní latina. V tomto směru byla zohledňována doba vytištění knihy, vydavatel, místo a tématika publikace. Posledním bodem tohoto bloku byl příspěvek Karla Komárka (FF UPOL), pojednávající zejména o lexikální skladbě Vavákova díla a vyjadřující se kriticky k textovým změnám v edici Pamětí z počátku 20. století.
Čtvrtý blok zahrnoval příspěvky s tématem historicko-antropologického výzkumu předindustriální vesnice, z valné části na příkladu Milčic doby Františka Jana Vaváka, jeho osoby a jeho mikroprostoru. Polští badatelé Barbara Grabnyová (Muzeum „Górnośląski Park Etnograficzny w Chorzowie“) a Przemysław Nocuń (Muzeum „Górnośląski Park Etnograficzny w Chorzowie“/ Instytut Archeologii Uniwersytetu Jagiellońskiego w Krakowie) nastínili přechod předinsdustriální ryze agrární vsi v Horním Slezsku v ryze průmyslovou lokalitu a proměnu jejího charakteru. Posléze Dana Klírová (rozená Vodáková; Městské muzeum Čelákovice) proslovila referát přibližující milčickou komunitu, její členy a konkrétní události. Na což navázal Tomáš Klír (FF UK), jenž se zaměřil na zemědělské cykly Milčic. Následoval příspěvek Martina Hůrky (FHS UK/Muzeum Říčany) analyzující společenské postavení Vavákových předků. Jako poslední referoval Tomáš Matějec (KTF UK), který se věnoval Vavákovu postoji vůči českým obrozenským kulturním a jazykově obranným snahám. Tím se uzavřel čtvrtý blok a zároveň i první den konference.
Společným jmenovatelem prvního bloku druhého dne byla lidová a pololidová literatura i literární historie. Jako první vystoupila Monika Szturcová (FF OU), jež se zaměřila na projevy katolické lidové zbožnosti, rituální stránky náboženských poutí a na kramářskou píseň, která, coby svého času zábavná literatura, bývala jedním z prostředků utváření kultu poutních míst. Kramářské písně byly předmětem i v příspěvku Markéty Skořepové (FF JČU), soustředěném na téma ovdovění a osiření, jež se v kramářských písních ukazuje v podobách lyrického zobrazení mileneckých vztahů, příběhů o (ne)šťastné lásce či o manželském soužití atd. Zatímco v případech ovdovělých žen a osiřelých dětí podávají kramářské písně tradiční obrazy opuštěných bytostí, které potřebují pomoc svého okolí i ochranu svatých, postava vdovce se objevuje v tragických příbězích osiřelých dětí, jimž ubližuje macecha. Nicméně mikrohistorický průzkum problematiky neúplných rodin na venkově v kontrastu k těmto stereotypům přinesl a přináší jiné poznatky. V závěru bloku se autorka přítomné zprávy ve svém příspěvku zabývala přítomností reálných historických motivů v pověstech.
Druhý blok obsahoval příspěvky věnující se hospodářským dějinám nahlíženým metodou mikrohistorické analýzy. Jiří Koumar (FF UJEP) proslovil referát, v němž objasnil aspekty pěstování vinné révy v poddanském prostředí. Daňové břemeno poddaných prizmatem kontribučních účtů zkoumal Jan Lhoták (FF ZČU) a blok uzavřela mikrohistorická sonda Václava Černého (FF JČU), věnovaná proměně společenských struktur venkovské společnosti na příkladu sedmi různých lokalit Protivínska.
Dalším velkým tématem bylo institucionální působení na venkovské obyvatelstvo. Pavel Pumpr (FF OU) představil integraci katolického kněze, příslušníka intelektuální elity, do vazeb tradiční agrární společnosti. Na což navázal Libor Staněk (FF JČU/Státní okresní archiv Strakonice) s referátem, v němž se pokusil nastínit vizitační protokoly jako pramen k poznání každodennosti jednotlivých venkovských farářů. Jiný typ instituce, tentokrát fungování lidového školství, zkoumala Ivana Červenková (Slovenský národný archív v Bratislave). Poslední příspěvek třetího bloku, „Barokní duchovní tradice lidových vrstev v návaznosti na betlémy z konce 18. století a první poloviny 19. století“ Václava Michaličky (Muzeum Novojičínska), byl sondou do představ lidových vrstev výše zmíněného období o narození Ježíše Krista.
Čtvrtý a finální blok obsahoval referáty věnované tématu maloměsta a migrace mezi venkovem a městem. Nebo případně, jako tomu bylo v příspěvku Jany Vojtíškové (FF UHK), migrace mezi městem a venkovem, kdy se původně městské obyvatelstvo muselo přizpůsobit podmínkám venkovského prostředí. Různé podoby partnerského vztahu města a venkova řešil Radek Lipovski (FF OU), tj. vzájemnou konkurenci, oboustrannou závislost a životadárnou koexistenci. Závěrečný příspěvek Hanky Tlamsové (FF JČU) pak představil kočování poněkud svérázných a nesmírně specifických socioprofesních skupin.
V samotném závěru vystoupil se závěrečným proslovem výše zmíněný Eduard Maur. Konference poskytla obraz bádání problému venkova v jednotlivých disciplínách, možnost inspirace metodami ostatních oborů, stejně jako podněty k jejich kombinacím. Název konference akcentoval stejným způsobem vesnici i malé město, ve výsledku se větší důraz kladl na venkovské prostředí. Větší množství proslovených referátů se zaobíralo hospodářskými dějinami, případně se věnovalo hospodářským otázkám, jež měly dopad na sociální vztahy i na kulturu venkovského obyvatelstva, vesměs s využitím statistických metod. Obecně, v porovnání se světovou historiografií, malé město stále zůstává spíše stranou vážného zájmu historické vědy a příbuzných oborů. Tomuto tématu se alespoň v hrubých obrysech věnoval poslední konferenční blok. Je logické, že klíčovou úlohu v rámci konference sehrála postava Františka Jana Vaváka. S ní jsou však spojeny určité problémy, které se při jednání zřetelně vyjevovaly — především se jedná o pojmoslovnou mlhavost — např. u pojmů písmák či lidová kronika atd. Doufejme, že těmto otázkám bude v budoucnu věnována větší pozornost.
Konferenční vystoupení budou roku 2017 otištěna v monotematickém čísle recenzovaného časopisu Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Historie — Otázky — Problémy.
Vyšlo v České literatuře 3/2017.