Soubor jedenácti studií představuje první monografii věnovanou Kronice české Václava Hájka z Libočan (1541), jednomu ze základních děl starší české literatury. Hájkova kronika byla až do 19. století jednou z nejčtenějších českých knih vůbec, čerpali z ní mnozí novodobí čeští spisovatelé a básníci a i pro dnešní historiky stále zůstává zdrojem cenných informací. Základem studií byly příspěvky přednesené na konferenci „Na okraj Kroniky české“, konané v ÚČL AV ČR v listopadu 2013. Autoři se zamýšlejí nad historickými, literárními a jazykovými aspekty kroniky – zabývají se přírodními a archeologickými lokalitami, které Hájek znal, zeměpisnými názvy, Hájkovou interpretací husitského a pohusitského období, závislostí Jiráskových Starých pověstí českých na Hájkovi apod.
Previous
Next
Výzkum přesahující hranice dějin estetiky
DALIBOR TUREČEK
Po pěti letech navázal Tomáš Hlobil na svou první knihu, věnovanou problematice rané univerzitní výuky...
Hledání česko-uherských souvislostí uvnitř jezuitské komunity
JAN PIŠNA
Monasteriologický výzkum v posledním desetiletí utěšeně vzkvétá, a to zvláště na půdorysu různých...
Nad dopisy jezuitských misionářů z českých zemí v Západních Indiích
ONDŘEJ PODAVKA
„Kromě sebe samotných jsme si s sebou na loď přinesli následující věci: naprosto nic“ (s. 138)....