Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.
Previous
Next
Výzkum přesahující hranice dějin estetiky
DALIBOR TUREČEK
Po pěti letech navázal Tomáš Hlobil na svou první knihu, věnovanou problematice rané univerzitní výuky...
Hledání česko-uherských souvislostí uvnitř jezuitské komunity
JAN PIŠNA
Monasteriologický výzkum v posledním desetiletí utěšeně vzkvétá, a to zvláště na půdorysu různých...
Nad dopisy jezuitských misionářů z českých zemí v Západních Indiích
ONDŘEJ PODAVKA
„Kromě sebe samotných jsme si s sebou na loď přinesli následující věci: naprosto nic“ (s. 138)....