Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Dr.
Adolf Filáček je odborníkem v oblasti výzkumu vztahů vědy, techniky a společnosti. Ve
výzkumné, publikační a pedagogické činnosti se zaměřuje na problematiku vědní politiky a hodnocení
vědy. Je autorem a spoluautorem desítek odborných prací (teoretických analýz i expertiz)
publikovaných u nás i v zahraničí. Tématem jeho publikací jsou nejčastěji otázky transformace
vědních systémů (jak v českém, tak i v mezinárodním kontextu), integrace evropské vědy, mezinárodní
komparace vědních soustav či využívání statistických metod v hodnocení vědních politik a výzkumných
aktivit. Od roku 2002 doposud se podílel na osmi projektech Evropské unie v rámci FP5, FP6 a FP7,
tematicky zaměřených na analýzu a podporu vědní a inovační politiky, hodnocení výzkumných programů
či na evropskou spolupráci ve společenských a humanitních vědách. Dr. Filáček je činný rovněž v
poradních vědeckých orgánech Evropské komise. V letech 1998–2002 působil jako delegát ČR v
programovém výboru
Improving Human Potential and Socioeconomic Knowledge Base (DG Research), od roku 2006 až
dosud působí jako delegát ČR v programovém výboru FP7
Science in Society – Capacities (DG Research), v němž se podílí na hodnocení návrhů
evropských projektů.
Mimořádné manažerské a administrativní schopnosti uplatňoval přes 20 let ve funkci tajemníka
vědní oblasti AV ČR pro společenské a humanitní vědy a nyní jako vedoucí Kabinetu pro studium vědy,
techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR.
Pamětní medaili Jana Patočky za zásluhy v humanitních vědách obdržel Adolf Filáček z
Filosofického ústavu AV ČR.
Vynikající český právník prof.
Václav Pavlíček vyučuje na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK. Od roku
1988 přispíval do samizdatových
Lidových novin. Ještě v prosinci 1989 mu Ústav státu a práva ČSAV nabídl zaměstnání; stal se
členem Vědecké rady a Redakční rady časopisu
Právník, čímž v ústavu ovlivnil vědecký život. Právnickou fakultu, kde vyučoval od
začátku šedesátých let 20. století, byl donucen opustit z politických důvodů (vyloučen z KSČ).
Od počátku roku 1989 se angažoval v Československém helsinském výboru, o rok později se stal jeho
místopředsedou. Na právnickou fakultu se jako učitel vrátil začátkem roku 1990, postupně byl
jmenován docentem a zastával i funkce proděkana a vedoucího katedry. Od roku 2000 je předsedou
Nadání Josefa, Zdenky a Marie Hlávkových. Od listopadu 1989 se soustavně účastnil legislativních
prací, a to zejména v oblasti politických práv; byl dlouholetým členem Legislativní rady vlády. Pro
jeho zaměření jsou příznačné názvy tří částí jeho díla
O české státnosti: úvahy a polemiky: část 1.,
Český stát a Němci, část 2.,
O právech, svobodách a demokracii, část 3.,
Demokratický a laický stát (Karolinum, 2002–2009). Je autorem, respektive vedoucím
autorského kolektivu komentáře k
Ústavě, a třísvazkové monografie
Ústavní právo a státověda (nakl. Linde, 2002–2011). Příspěvky v odborných časopisech
dokládají, že prof. Pavlíček neváhá rozboru podrobit i témata značně živá – například podezření z
trestných činů vlastizrady ve spojitosti s napadením Československa 21. srpna 1968 nebo obsáhlý
rozbor uvedení československého právního řádu do souladu s ustanoveními
Listiny základních práv a svobod přijaté v lednu 1991.
Čestnou oborovou medaili Karla Engliše za zásluhy v sociálních a ekonomických vědách převzal
Václav Pavlíček z Ústavu státu a práva AV ČR a Právnické fakulty UK.
Zaměřením významného českého archeologa a historika prof.
Petra Sommera je studium začátků středoevropských států a christianizace jejich společnosti.
Zdůrazňuje sledování odrazu duchovní kultury středověku ve hmotných a písemných pramenech. Kromě
působení v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze, s nímž je spjat od roku 1976 (v letech 1993–1997
byl ředitelem), je od roku 1998 vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR (v současnosti
působí jako ředitel Centra medievistických studií – společného pracoviště AV ČR a UK). Pracoviště
orientované na interdisciplinární výzkum středověku mu umožňuje organizovat a realizovat výzkum
vybraných problémů středověké duchovní kultury z pohledu vzájemně se doplňujících a korigujících
medievistických disciplín. Mezi jeho aktivity patří i organizace vědecké práce, které se účastní
mj. ve vědeckých radách badatelských a univerzitních institucí, v redakčních kruzích odborných
časopisů, ve studijních oborových radách atd. Prof. Sommer byl a je řešitelem či koordinátorem
grantových projektů podporovaných GA ČR, MŠMT či Ministerstvem kultury ČR. AV ČR jej opakovaně
ocenila za publikační výsledky, v roce 2013 převzal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy
ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Je autorem či spoluautorem
více než 20 monografií a kolektivních monografií (mj.
Přemyslovci. Budování českého státu, nakl. Lidové noviny, 2009) a více než stovky odborných
studií.
Oborovou medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách převzal Petr Sommer z
Archeologického ústavu AV ČR.
Dr.
Drahoslava Vaníčková působila v Kanceláři AV ČR, dříve Sekretariátu či Úřadu prezídia ČSAV,
takřka 40 let. Po dokončení studia na Právnické fakultě UK v roce 1976 a po zřízení pěti oddělení
věd ČSAV se stala tajemnicí oddělení společenských věd ČSAV. Od roku 1990 vykonávala funkci
tajemnice Výboru prezidia ČSAV pro řízení pracovišť ČSAV pod vedením dr. J. Velemínského, poté
pracovala jako vedoucí Sekretariátu Akademické a Vědecké rady AV ČR. Po ustavení volených orgánů
byla 1. března 1993 jmenována tajemnicí Akademické rady AV ČR (do roku 2006), načež (do roku 2009)
vedla Kancelář AV ČR. Úspěšným výkonem významných funkcí se výrazně zasloužila o zdařilé právní a
organizační zabezpečení transformace ČSAV v závěru její existence i o bezproblémové zahájení
činnosti a rychlou konsolidaci nově vzniklé Akademie věd ČR. Významně se podílela i na utváření
právního rámce oddělení Kanceláře AV ČR a Střediska společných činností AV ČR, jakož i změně
právního postavení pracovišť ČSAV ze státních příspěvkových organizací na veřejné výzkumné
instituce.
Medaile Za zásluhy o Akademii věd ČR byla udělena Drahoslavě Vaníčkové.
srd