Koherenční optika
Obor kvantových generátorů světla (Koherenční optiky) vznikl v ÚPT krátce po objevu laserů přejmenováním oddělení infračervené spektroskopie. Jeho vedoucím byl po celou dobu Ing. František Petrů, DrSc. Na začátku 60. let se oddělení věnovalo infračervené spektrofotometrii. Od března roku 1963 zahájilo práce na stavbě prvních laserů a to jak v pevné fázi, tak laserů plynových. V obou směrech byli pracovníci ústavu úspěšní. Již za půl roku od zahájení prací, ještě v říjnu roku 1963, byla v ČSSR poprvé zaznamenána stimulovaná emise o vlnové délce 1,15 μm a krátce poté i na vlnových délkách 3,39 μm a 633 nm. V té době HeNe laser na vlnové délce 633 nm existoval ve světě necelé dva roky a technologie výroby nebyla zveřejněna. Po rychlém převedení do výroby již v roce 1964 Meopta Přerov vystavovala na brněnském veletrhu tři typy laserů o různých výkonech. Pulsní laser byl spuštěn v roce 1964 a na jeho bázi byla vyvinuta vrtačka diamantů. Od roku 1967 je nosnou problematikou oddělení přesné měření geometrických veličin interferenčními metodami. Byl vyvinut jednofrekvenční jednomodový laser se stabilizovanou frekvencí a na jeho základě vytvořen československý laserový subnormál délek, který v 70. letech používaly naše metrologické instituce. Další aplikací byl kompaktní přenosný stavebnicový interferometrický systém (LIMS) určený pro strojírenství s řadou nových funkčních možností - měření délek až ve třech osách, rychlostí, přímosti, rovinnosti, malých úhlů s možnostmi korekcí na index lomu vzduchu. V letech 1981-1982 vznikl laserový systém pro měření ve dvou souřadnicích s rozlišením 40nm a zkonstruován byl i laserový systém pro měření rychlosti. Od r. 1984 se oddělení zabývá vývojem He-Ne laserů stabilizovaných pomocí saturované absorpce v parách jodu, zvyšováním přesnosti interferometrických systémů, dvoubarevnou a absolutní interferometrií. Postupně je stále větší pozornost věnována polovodičovým laserům pracujícím s vlnovou délkou 633nm. Úspěchy byly zaznamenány rovněž v oblasti optických mikromanipulací a laserových mikroablací. Během tří let se podařilo zkonstruovat zařízení využívající laserů k prostorové manipulaci s organickými i anorganickými mikroobjekty a vnitrobuněčnými strukturami uvnitř živých buněk, k měřění sil v řádu pN, které působí na opticky chycené objekty, fúzování a třídění živých buněk podle specifických kritérií a provádění řízených destrukčních zásahů uvnitř živých buněk.