Nacházíte se

85 let RNDr. Antonína Prokeše CSc

Je to neuvěřitelné, jak čas utíká. Jeden z našich vedoucích Oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze je již osmdesátipětiletý, Obr.1.

RNDr. Antonín Prokeš CSc. se narodil ve Včelarech u Uherského Hradiště 25. 4. 1931 v nemajetné rodině jako druhý ze čtyř dětí. Jeho otec byl přesvědčeným komunistou, takže prostředí ve kterém vyrůstal vedlo přirozeně k tomu, že v roce 1947 se stal členem Komunistické strany Československa. Nebyl to pro rodinu zřejmě jednoduchý život v prostředí tradičně silné katolické komunity, která je tam vlivná až dodnes.

Obr.1 RNDr. A. Prokeš CSc.

Po válce v roce 1945 začal studovat na Gymnaziu v Uherském Hradišti, ale v kvintě těžce onemocněl tuberkulozou a musil studium přerušit. Po více než dvouletém léčení v nemocnici a sanatoriu absolvoval Dělnickou přípravku a byl přijat na studium fyziky na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Po založení nové - Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, na ní automaticky přešel a zakončil ji v roce 1956. Pracovat začal na Ústavu jaderné fyziky Československé akademie věd, který založil RNDr. Čestmír Šimáně CSc. v roce 1954, v Praze - Hostivaři. V roce 1957 byl vyslán na dlouhodobý pracovní pobyt do Laboratoře vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně SSSR.

V Laboratoři pracoval ve skupině pod vedením G. M. Staškova na budování xenonové bublinové komory a jejího uvedení do provozu na svazku synchrofázotronu s energií 10 GeV. Později se podílel na zpracování snímků s interakcemi, vzniklými v této komoře a interpretacích fyzikálních výsledků. Po odchodu M. G. Staškova do Taškentu se stává místo něj vedoucím skupiny.

Ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů pracoval sedm a půl roku a za tuto dobu se stal spoluautorem 13 původních vědeckých prací a podal s G. M. Staškovem rovněž zlepšovací návrhy na racionální využití filmového materiálu a dále na stavbu dvousložkové bublinové komory. Za mimořádný pracovní výkon dostal čtyřikrát odměnu a dvakrát byl vyznamenán čestným titulem vzorného pracovníka. Spojený ústav jaderných výzkumů ho vyslal v roce 1959 a rovněž 1962 na Mezinárodní konferenci vysokých energií do Ženevy, kde přednesl referát o své práci na konstrukci xenonové komory.

Po obhajobě kandidátské práce v Laboratoři vysokých energií SÚJV Dubna, koncem roku 1964, na téma:„Zkoumání kvazielastických srážek π- n při energii 9 GeV pomocí xenonové bublinové komory“ se vrací do Ústavu jaderného výzkumu Československé akademie věd v Řeži. Ve výzkumu v oblasti, který mnoho let prováděl v SÚJV Dubna přichází pracovat do Oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu v Praze, kde byl přijat jako vědecký pracovník od 1. 1. 1965. V říjnu téhož roku odjíždí znovu na dlouhodobý pracovní pobyt do Laboratoře vysokých energií SÚJV Dubna do skupiny R. M. Lebeděva na fyzikální analysu snímků z 1 m vodíkové bublinové komory. Ředitel Laboratoře I. V. Čuvilo ho vysílá v roce 1966 na pracovní pobyt do CERN, do oddělení pod vedením prof. Ch. Peyroua, kde se účastní ve skupině Goldschmidt-Clermonta studia na 2 m vodíkové komoře. Po návratu do Dubny v roce 1967 pracuje ve skupině M. D. Šafranova na 0,5 m vodíkové komoře až do odjezdu do Prahy, začátkem roku 1970 zpět, do Oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu ČSAV, za vedení RNDr. Jana Fischera CSc., kam je přijat po prodělané politické prověrce.

Připojuje se k účasti na elektronickém experimentu BIS, který pracoval na nově vybudovaném, v té době největším urychlovači protonů na světě s energií 70 GeV, v Ústavu fyziky vysokých energií Serpuchov, jižně od Moskvy. Experiment se mj. věnoval zejména studiu regenerace dlouhožijících neutrálních mezonů KL na krátcežijící KS. V Praze bylo zapotřebí rychlé vybudování celé infrastruktury pro zpracování a analysu údajů experimentu, zaznamenaných na magnetické pásky. Ve Fyzikálním ústavu ČSAV v té době neexistovala potřebná výpočetní technika. Dohodli jsme se proto provádět všechny výpočty na nově zřízeném počítači CDC-3300 v Ústředním statistickém úřadě v Praze-Karlíně v nočních směnách. Podařilo se zpracovat velké množství údajů, které vedly k publikacím kolaborace experimentu BIS a jeho pokračovatelem BIS-2 laboratoří Berlín-Budapešť-Dubna-Praha-Sofia-Tbilisi. V těchto experimentech A. Prokeš pracoval na fyzikálních analysách od jejich začátku, kdy Oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu do této kolaborace v roce 1970 vstoupilo, až do konce začátkem devadesátých let. Během této doby se stal autorem, neb spoluautorem několika desítek vědeckých publikací a řady konferenčních vystoupení. Za svoji činnost v tomto experimentu získala skupina pod vedením A. Prokeše Cenu československé akademie věd za významné vědecké práce v roce 1972, Obr. 2. Rovněž během působení v experimentu BIS – 2 byl odměněn druhou cenou ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně za publikaci: “Roždenie Λc+ - barionov nejtronami 40 – 70 GeV na jadrach ugleroda”. RNDr. Antonín Prokeš CSc.

A. Prokeš během své vědecké činnosti vychoval rovněž několik studentů. V době jeho působení ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů Dubna byl vedoucím diplomové práce Richarda Lednického. Ve Fyzikálním ústavu ČSAV pod jeho vedením obhájili diplomovou práci M. Smižanská a kandidátské disertace S. Němeček a M. Vecko.

Obr. 2 Cena ČSAV - zleva J. Kožešník, A. Prokeš, J. Hladký, M. Novák.

Ředitel Fyzikálního ústavu koncem roku 1972 jmenoval A. Prokeše novým vedoucím Oddělení vysokých energií. V roce 1976 je v ústavu zařazen do funkce vedoucího vědeckého pracovníka. Po vzniku nového, velkého Fyzikálního ústavu ČSAV následkem sloučení dvou ústavů v roce 1979, je v něm od 1. 2. 1979 jmenován zástupcem vedoucího Oddělení vysokých energií. Po odjezdu vedoucího Oddělení J. Sedláka na dlouhodobý pobyt do Spojeného ústavu jaderných výzkumů Dubna je A. Prokeš od 1. 6. 1980 opět povolán do funkce vedoucího Oddělení fyziky vysokých energií Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze.

25. 4. 1981 udělilo Prezidium Československé akademie věd RNDr. A. Prokešovi CSc. Stříbrnou plaketu za zásluhu a rozvoj ve fyzikálních vědách. Podepsán akademik B. Kvasil.

Silné sociální cítění, které je typické na jižní Moravě, si A. Prokeš osvojil zřejmě již v dětství. V nesnadných dobách v Československu po roce 1968 během tzv. „ normalizace“ - v sedmdesátých létech minulého století, bylo jeho vedení Oddělení vysokých energií vyplněno neustálou pomocí pro mnoho pracovníků Oddělení, kde se dalo. Pomáhal v Oddělení vyrovnávat různé pracovní, platové a jiné podmínky. Zasloužil se rovněž o možnost uskutečnění řady vzácných výjezdů na některé konference neb pracovní pobyt v zahraničí v nesocialistických zemích nejen „vyvolených“, ale i nevyvolených jedinců apod., což nebyla v té době následkem politické situace lehká záležitost. Je třeba rovněž zdůraznit jeho skromnost. Nikdy nevyužil své postavení ve svůj prospěch, ani finančně, ani při obhajování vědeckých titulů a hodností ke své kariéře, či k jiným osobním výhodám.

Kromě vědecké kariéry je třeba zmínit rovněž i jeho činnost uměleckou. Věda a umění patří již od pradávna nezastupitelně k sobě. Jako správný jihomoravský rodák hrál velmi dobře na housle. Tato schopnost dělala radost mnoha účastníkům různých konferencí a rovněž i při různých oslavách v ústavu.

V roce 1984 je RNDr. Antonín Prokeš CSc. jmenován zástupcem ředitele Laboratoře vysokých energií SÚJV v Dubně u ředitele akademika A. M. Baldina. Po rozdělení jeho laboratoře se stává zástupcem ředitele nové Laboratoře elementárních částic. V těchto funkcích zůstává pracovat celkem 9 let a vrací se v roce 1993 zpět do Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze. Jelikož je na začátku penzijního věku, nenachází v Oddělení vysokých energií v napjaté době po sametové revoluci a rozdělení Československa na dva nezávislé státy, volné pracovní místo. Již koncem roku 1991 se snížil počet pracovníků v Československé akademii věd oproti roku 1989 o více, než 30 %. V nově vzniklém státě – Česká republika – dochází k další redukci ústavů její Akademie věd a rovněž jejích pracovníků v různých ústavech. V první české vládě neměla věda a Akademie věd ČR rovněž příliš mnoho sympatizantů. Po třech měsících práce ve svém Oddělení odchází A. Prokeš proto nedobrovolně do penze po rozvázání pracovního poměru ve Fyzikálním ústavu ČSAV k 30. 4. 1993. Od této doby se s ním stýkáme na různých seminářích Oddělení a rovněž při některých oslavách v ústavu.

Přejeme Tondovi k jeho jubileu a do budoucnosti vše nejlepší, hlavně hodně zdraví a spokojenosti a těšíme se, že se budeme spolu ještě dlouhou dobu scházet a debatovat o vědě i společenských problémech nejen v naší zemi.

Jan Hladký