Previous Next
Apologetika fantastické literatury PAVEL ŠIDÁK Cílem knihy Terezy Dědinové je iniciovat diskuzi o fantastické literatuře, což znamená zejména překlenout...
Jedna generace Swéerts-Šporkových a její textové praxe CLAIRE MÁDLOVÁ Ve své poslední knize se Veronika Čapská chopila historiografií již bohatě zpracovaného tématu — rodiny...
Posthistorie stržená dějinami VÁCLAV SMYČKA Studium paměti se etablovalo společně s dalšími „obraty“ kulturních věd v závěru minulého století, tedy v...

Mgr. Aleš Merenus, Ph.D.

This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
 

Badatelské zaměření

Česká próza a drama po roce 1945; dramatizace literárních děl; naratologie a sémantika fikčních světů; teorie intermediality; současní autoři Moravy a Slezska.

Studium a stáže

1997–2005 PdF OU, obor Český jazyk a literatura – základy společenských věd (diplomová práce Adaptace literárního díla ve výuce literatury na 2. stupni škol); 2007–2008 zahraniční stáž: School of Modern Languages & Cultures (Slavonic Studies) University of Glasgow; 2009–2011 JAMU, bakalářské studium oboru Divadelní dramaturgie (bakalářská práce Dva texty dramatu také ve vybraných inscenacích režiséra Jana Mikuláška); 2005–2012 FF MU, Ústav české literatury a knihovnictví, doktorské studium (disertační práce Nárys teorie dramatizací literárních děl).

Zaměstnání

2005–2012 FF MU, interní doktorand Ústavu české literatury a knihovnictví; od r. 2009 FF MU, externí vyučující na Ústavu české literatury a knihovnictví; od 2011 ÚČL AV ČR, doktorand, resp. postdoktorand v Oddělení pro výzkum 20. století a literatury současné.

Výběrová bibliografie

Studie:

  • „Kterak čeští Honzové vyzráli na nacistické peklo aneb Jinotajná zobrazení války v českém dramatu čtyřicátých let“. In: L. Jungmannová (ed.): Performativita válek a konfliktů. Praha: Akropolis, 2016, s. 134–141.
  • „Divadelní anabáze Haškových Osudů aneb Každá doba si žádá svého Švejka“. In: F. A. Podhajský (ed.): Fikce Jaroslava Haška. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2016, s. 225–272.
  • Literární žánr fantastické literatury aneb „žánrologie“. Dostupné na: http://www.phil.muni.cz/clit/fantasticka_literatura/prezentace.pdf [přístup 14. 1. 2011].
  • „Několik literárněteoretických poznámek k novele a dramatu Dům U tonoucí hvězdy“. In: J. Kudrnáč – L. Nováková – Z. Urválková – M. Fránek – M. Novotná – T. Riedlbauchová (eds.): Julius Zeyer, lumírovský básník v duchovním dění Evropy. Brno: Host, 2009, s. 175–187.
  • „Divadlo a performance aneb Od divadelní sémiotiky k performančním studiím“. In: O. Sládek (ed.): Performance/performativita. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2010, s. 149–170.
  • „Příběh (a) dramatizace“. In: S. Fedrová – A. Jedličková (eds.): Podoby a funkce příběhu. Pokus o interdisciplinární debatu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2011, s. 20–32. Dostupné na: http://www.ucl.cas.cz/slk/data//2010/sbornik/sbornik.pdf.
  • „Nové hranice vyprávění aneb Vypráví drama příběhy?“ In: S. Fedrová – A. Jedličková (eds.): Intermediální poetika příběhu. Praha: Akropolis, 2011, s. 141–165.
  • „Dva texty dramatu a projektovaný inscenátor“. Divadelní revue 23, 2012, č. 3, s. 54–69.
  • „Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací“. In: B. Fořt (ed.) Heterologica. Poetika, lingvistika a fikční světy. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2012, s. 175–200.
  • „Geneze a vývojové proměny české dramatizační praxe ve 20. a 21. století pohledem konceptu tří os“. Bohemica litteraria 16, 2013, č. 2, s. 113–133.
  • „Jak vypráví drama aneb O generativním a inscenačním vypravěči, zcizovaném vyprávění, voice-overu a dalších vyprávěcích strategiích dramatu“. Theatralia 17, 2014, č. 1, s. 301–314.

Účast v týmových pracích:

 

PŘEHLED ODBORNÉ ČINNOSTI