Systematický archeologický výzkum Pražského hradu započal 4.června 1925. S přihlédnutím na lokalitu samotnou je pochopitelné, že se zájem archeologů v prvé řadě soustředil na otázky bezprostředně spojené s nejstaršími dějinami českého státu. Avšak díky profesionálnímu přístupu byla již tenkrát nemalá pozornost věnována také archeologii novověké. Podstatná část raně novověkých souborů pochází právě z rozsáhlých výzkumů úvodních sezón. Navzdory skutečnosti, že celý tento fond zůstal dlouhá léta netknut v depozitářích, patří tehdejšímu hvězdnému seskupení badatelů velké poděkování. Jejich zásluhou je dnes možné bez velkých problémů renesanční soubory přesně lokalizovat a nálezy postupně zpracovávat a analyzovat.

K posunu ve studiu raně novověkého materiálu došlo v 80. letech, kdy se mu systematicky s důrazem na keramiku věnoval Jaromír Žegklitz. Nově v jeho práci pokračují Gabriela Dubská a Petr Matouš.

V roce 1997 skupina odborníků z Uměleckoprůmyslového muzea pod vedením Olgy Drahotové požádala vedení archeologického výzkumu Pražského hradu o spolupráci na rozsáhlém projektu o historii sklářské výroby v českých zemích. Zpracování renesančního souboru skla se ujala Jana Veselá. V současné době je shledán a dokumentován materiál z osmi odpadních jímek, objemný nálezový fond z jižního parkánu, Tereziánského křídla a západního a severního předhradí.

Kromě historiků umění, sklářských mistrů a technologů, byla navázána úzká spolupráce s archeology E.Černou z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech a J.Podliskou ze Státního památkového ústavu hlavního města Prahy a s dalšími odborníky, kteří se zabývají českým a moravským sklářstvím v historickém kontextu již delší dobu.

Přehled výzkumů s novověkými situacemi obsahujícími renesanční sklo

III.nádvoří
Výzkum vedený postupně K.Guthem, J.Filipem, J.Böhmem, J.Pasternakem, a I.Borkovským probíhal v letech 1925-1932 kompletně prozkoumal jižní a západní plochu okolo katedrály sv.Víta, odhalil deset novodobých odpadních jímek, z nichž šest obsahuje kvalitní soubor renesančního skla (obr.1 – jímka S-2328, čtyřboká láhev zdobená emailovou malbou s rostlinným motivem, erbem s orlicí a zlatým lemováním).

Tereziánské křídlo
V souvislosti se snižováním terénu jižně pod Vladislavským sálem probíhal v roce 1937 výzkum části tzv. Tereziánského křídla. Z plochy byl vybrán pouze malý vzorek materiálu. Některé nálezy (př. velké duté nody z čiré našedlé skloviny, se lvími maskarony, mnohdy zdobené plátky zlata, známé z tyrolské produkce) však jednoznačně dokládají přítomnost honosného sortimentu skla.

Jímka ve Vikářské ul. čp. 37
V roce 1957 zkoumal I.Borkovský jednu z nejstarších a nejbohatších dosud nalezených renesančních jímek na Pražském hradě, která obsahovala kromě velkého množství běžného stolního skla i bohatě zdobený soubor pohárů (obr.2, obr.3 – pohár probošta chrámu sv.Víta Georga Bartholda Pontana z Breitenberku, datovaný 1595).

Jižní parkán
Při stavebních úpravách jižního parkánu byl v letech 1983-1994 průběžně archeologicky sledován pod vedením J.Frolíka terén pod Ústavem šlechtičen, kde v 16.století stály domy Švamberský, Rožmitálský a Rožmberský spolu s děkanstvím kostela Všech svatých, a pod Lobkovickým palácem, původně Krajířovským a Pernštejnským. Tento materiál je zatím ještě nezpracován.

Předměty bez možnosti identifikace V hradní archeologické sbírce se nalézá poměrně velké množství zajímavých renesančních skel, u kterých nejsou známé bližší nálezové okolnosti. Patrně se jedná o sbírku nashromážděnou hradním stavitelem K.Fialou na počátku archeologického výzkumu ve dvacátých letech (obr.4 – pohár z 2.pol.16.století na zvonovité patce, s dutým nodem, zdobený nitkováním a optickým dekorem).

Kanovnická ul., Hradčany
Do projektu zpracování renesančních souborů z Pražského hradu jsou zahrnuty také nálezy z Kanovnické ul. čp.73 na Hradčanech, kde byly při rekonstrukci bývalého špitálu sv.Antonína v letech 1984-1985 odkryty J.Frolíkem, I.Boháčovou a J.Žegklitzem dvě renesanční jímky. Špitál byl zbudován Ferdinandem I. pro choré duchovní kostela Pražského, a tudíž má přímou návaznost na Hrad samotný. Obsah obou jímek je velmi cenný s četným zastoupením importů (obr.5, import, s velkou pravděpodobností nizozemské provenience – číše typu berkemeier, s nálepy v podobě malin doplněné tyrkysovými korálky).

Ačkoliv je stav bádání teprve v počáteční dokumentační fázi, lze již nyní konstatovat, že tato kolekce nejen doplní převážně honosné předměty muzejních sbírek, ale také výrazně obohatí novými tvary běžnou sklářskou produkci 16. až první pol.17.století. Vedení archeologického výzkumu Pražského hradu plánuje publikační zpřístupnění této sbírky na rok 2001.