Práce, a mám teď na mysli zejména práci mající formu placeného zaměstnání, zaujímá v životě prakticky každého člověka důležité místo. Svůj význam má však práce nejen pro jedince, který ve svém produktivním věku v zaměstnání často tráví více než třetinu svého všedního dne, ale nepochybně i pro společnost. I přes měnící se význam a roli práce v současné společnosti [viz Mareš 2004] považuje stále většina lidí práci za samozřejmou součást života.
S lidmi, kteří nevykonávají žádnou placenou práci, si jejich okolí často spojuje negativní charakteristiky, jako je neschopnost či lenost. Nejen z tohoto důvodu je nedobrovolná ztráta zaměstnání ve většině případů jedincem prožívána krajně negativně. Negativní dopady nezaměstnanosti na postiženého jedince i jeho okolí jsou dnes již v literatuře důkladně zmapovány. [z české literatury viz např. Mareš 2002; Buchtová a kol. 2002]
Důležité údaje týkající se zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice zjišťuje Český statický úřad ve svém Výběrovém šetření pracovních sil (VŠPS). VŠPS je kontinuální šetření, jehož výsledky jsou vyhodnocovány a publikovány ve čtvrtletní periodicitě. Z údajů zjištěných VŠPS lze mimo jiné vyčíst, jaký podíl české populace v současné době vykonává či by vykonávat mohl určité zaměstnání. Důležité jsou v tomto směru především 2 ukazatele, a to míra ekonomické aktivity a míra zaměstnanosti. Podle Výběrového šetření pracovních sil za 1. čtvrtletí 2004 je současná míra ekonomické aktivity obyvatelstva staršího 15 let 59,1 % a míra zaměstnanosti pak 54,0 %.
Ve svém příspěvku se budu věnovat především třem důležitých aspektům pracovní činnosti: spokojenosti jedince s prací, výskytu negativních jevů na pracovištích a hodnocení jistoty vlastního zaměstnání. Vycházet přitom budu z pravidelných šetření, které realizuje Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR.