Barokní kostel sv. Markéty v Podlažicích (okr. Chrudim) stojí na místě zaniklého benediktinského kláštera. Klášter se poprvé připomíná v roce 1159, k roku 1160 známe opata Huga. Klášter byl pravděpodobně založen o něco dříve ve 12. století, nekrologium kláštera uvádí jako zakladatele šlechtice Vrbatu. Detaily z dějin kláštera nejsou příliš známy. Klášter byl zničen na jaře roku 1421 při husitském tažení do východních Čech. Obnoven již nebyl, i když byl v roce 1448 opatem jmenován Bonifác z Volkenštejna. Na klášteřišti byl v letech 1696 až 1721 postaven dodnes dochovaný kostel sv. Markéty. Od roku 1834 byly při úpravách okolí kostela nacházeny archeologické předměty. Větší odkryv podnikl v letech 1908-9 prof. Plaček. Z jeho dokumentace se dochoval celkový plán kláštera a některé nálezy, rozptýlené v muzeích Chrudimska.

Na klášteřišti pokrytém přestárlým ovocným sadem stojí kostel sv. Markéty. Na jeho okraji, západně kostela se nachází budova bývalého pivovaru ze 16. století. Stav kostela sv. Markéty nebyl v posledních letech příliš dobrý. Proto byla zahájena oprava, jejíž součástí bylo také odvětrání základů. Tyto práce se odehrály v listopadu a prosinci 2003. Strojové hloubení rýhy bylo záhy nahrazeno regulérním záchranným archeologickým výzkumem, který provedl ARÚ AV ČR Praha ve spolupráci s firmou Milan Čermák. Výzkum zjistil následující vývoj na nalezišti:

Podložím je zjílovatělé podloží, překryté místy spraší a původním půdním horizontem. Nejstarší zjištěnou lidskou aktivitou je pohřebiště kultury slezskoplatěnické (1. stupeň). Prozkoumán byl jeden žárový hrob s nádobou překrytu miskou a spálenými kostmi kolem ní. Druhý hrob tvořila prostá jamka s ojedinělými úlomky kostí. Stopou třetího hrobu je rozvlečená nádoba v blízkosti hrobu prvního. Pohřebiště se nachází u východní stěny kostela. Pak následoval dlouhý hiát a další etapu využití místa tvoří mladohradištní osídlení z 12. století. U jihovýchodního rohu kostela byl objeven žlab a několik kůlových jamek. Osídlení mohlo být zčásti současné se vznikajícím klášterem. Přímý kontakt obou sídelních jednotek však byl narušen.

Z kláštera samotného rýha proťala tři zdiva původního východního křídla (u jižní stěny kostela). Zdivo vykazuje nejméně dvě fáze, druhotně užité architektonické články datují tuto část kláštera do gotického období (14. století). K východnímu křídlu přiléhal ambit, z něhož bylo prozkoumáno severovýchodní nároží. Plocha ambitu byla využita k pohřbívání, hroby vykazují až čtyřnásobnou superpozici. Do plochy rajské zahrady byla během gotického období vestavěna kaple, její stavba však nebyla dokončena. Za východním závěrem kostela a u jeho severní stěny byla objevena dvě rovnoběžná zdiva na vnějších stranách zpevněná opěráky. Jedná se o pokračování stavby, jejíž část prozkoumal již v roce 1908/9 prof. Plaček. Stavba prodělala během své existence požár, ale byla (po opravě ?) alespoň zčásti používána i nadále. Na stavbu navazovala západním směrem zeď, která zřejmě v gotickém období tvořila severní ohradní zeď areálu kláštera. Datování stavby je obtížné. Po opravě se do zdiva dostaly gotické cihly, z destrukce pocházejí drobné zlomky dlaždic, které můžeme datovat do pokročilého 12. či 13. století.

Závažné informace se podařilo získat v rýze před západním průčelím současného kostela. Prokázalo se, že gotický kostel byl oproti baroknímu následovníku posunut směrem k západu. Kostel měl trojlodní podobu, na severní straně byl zpevněn opěráky. Ze stratigrafie pohřbů lze prokázat, že měl staršího (románského) předchůdce, z něhož se však dochoval jen nepatrný fragment jižní zdi (je zároveň severní zdí ambitu). Kostel byl hojně využíván k pohřbívání, hroby v jižní a severní lodi vykazovaly vícenásobné superpozice. V hlavní lodi byly objeveny hrobové jámy s druhotně přemístěnými kostmi. Další skupina hrobů byla prozkoumána severně kostela, tj. mezi gotickým kostelem a výše zmíněnou ohradní zdí. S jedinou výjimkou byly zkoumány pouze dětské hroby, které je možno datovat do 14. a počátku 15. století. Starší úroveň hrobů se nacházela hlouběji, již pod niveletou potřebnou pro kanál odvětrání. Celkově bylo zjištěno asi 60 hrobů. Nálezově byly velmi chudé. Jen ojediněle byly nalézány hřeby z původních rakví, eventuálně další blíže neurčitelná železa. Z hrobů v ambitu pocházejí zlomky dlaždic z 12. století. Jeden hrob v jižní lodi kostela obsahoval v zásypu minci (zatím blíže neurčená), hrob v severní lodi kostela prostý stříbrný prsten. Zajímavou skupinu představují hroby v rajské zahradě. Jeden z nich (silně narušený) obsahoval dvě bronzové záušnice. U něho nelze vyloučit, že pochází z doby před založením kláštera. Další dva (nezkoumané) hroby byly překryty kamennými deskami.

Interpretovat se prozatím nepodařilo objekt, vyhloubený během stavby gotického kostela v jeho hlavní lodi. Ploché dno bylo pokrytou několika koncentrickými řadami drobných, zčásti šikmých kůlových jamek. Datování se odvíjí od přítomnosti gotické malty v zásypu objektu a jeho porušení gotickými hroby.

Nálezů mladších než zánik kláštera bylo zjištěno jen málo. Zdá se, že terén byl při stavbě barokního kláštera či při terénních úpravách v 19. století značně snížen. Nedochovaly se např. podlahové úrovně v ambitu či v gotickém kostele. Bohužel se nepotvrdil také předpoklad, že prof. Plaček prováděl výkopy pouze do úrovně korun zdiv kláštera. Část jeho výkopů se podařilo identifikovat a bez výjimky dosahují úrovně podloží či ji přesahují.

V současné době probíhá vyhodnocování nálezů, připravuje se antropologické určení kosterního materiálu. Na rok 2006 je v Regionálním muzeu v Chrudimi plánována výstava.

*

*

Obr. 1: Barokní kostel sv. Markéty od jihozápadu v době výzkumu.

Obr. 2: Klenební žebro ze 13. století druhotně zazděné ve východním křídle kláštera.

Obr. 3: Skupina dětských hrobů ze 14.-15. století uložených severně od klášterního kostela. Pohled od východu.

Obr. 4: Fragment dlaždice z 12. století, nalezený ve výplni hrobu v severním křídle ambitu. Podlaha z těchto dlaždic pravděpodobně zdobila ve 12. století ambit. Zlomky totožných dlaždic byly nalezeny již při výkopech v letech 1908-9.

Obr. 5: Žlab a skupina kůlových jamek na bázi souvrství z 12. století za východním závěrem kostela sv. Markéty. Pohled od severu.

Obr. 6: Výkop podél jižní zdi kostela. Patrna tři zdiva východního křídla kláštera. Datována jsou do 14. století. Pohled od východu.

Obr. 7: Žárový hrob kultury slezskoplatěnické za východním závěrem kostela. Pohled od jihozápadu.

Obr. 8: Superpozice hrobů na ploše rajské zahrady kláštera. Hroby mohou být starší než klášter. Vlevo dole část kamenné náhrobní desky hrobu z doby existence kláštera. Hroby jsou porušeny zdivem barokní sakristie (vpravo). Pohled od východu.

Obr. 9: Severní líc románské zdi, oddělující klášterní kostel od ambitu (pravděpodobně jižní zeď zaniklého románského klášterního kostela). Pohled od severu.

Obr. 10: Čtyřnásobná superpozice hrobů v severním křídle ambitu. Pohled od východu.

Všechna fota J. Frolík.