2016/1

Československo resp. Česká republika má dlouholetou tradici v oblastech očkování, přičemž míra proočkovanosti v současné době dosahuje 98-99 %. Zákon zároveň ukládá povinnost podrobení se očkování všem jedincům žijícím na území České republiky. Z hlediska zákona je člověk, který odmítá očkování svého dítěte, v pozici občana/ky dopouštějící/ho se přestupku a ohrožující/ho ochranu veřejného zdraví. Přestože je mnoha odborníky/cemi očkování považováno za jeden z největších úspěchů medicíny, ne všichni členové/ky české společnosti nahlížejí na povinné očkování jako na jednoznačné pozitivum.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

v prvním letošním čísle vám opět předkládáme zajímavý mix článků na aktuální témata z pohledu sociologie, antropologie i mediálních studií. Než vám je představím podrobněji, upozorním na dvě formální změny ve struktuře publikovaných článků. Počínaje tímto číslem byl klasický abstrakt nahrazen tzv. rozšířeným abstraktem (extended abstract), který umožní i zahraničním čtenářům podrobněji poznat obsah a zjištění (většinou česky) publikovaných textů v našem časopisu. A ze stejného důvodu budou také tabulky a grafy v odborných článcích nadále uváděny rovněž v anglickém překladu.

Rodičovství bez partnera (ve velké většině případů se jedná o mateřství bez partnera) je náročnou životní rolí, ve které je třeba kombinovat ekonomické zajištění rodiny s péčí o děti a domácnost. Situace sólo matek  a jejich možnosti kombinovat práci a péči se v různých zemích liší v závislosti na diskurzech a politikách spojených s mateřstvím či strukturou trhu práce [Duncan, Edwards 2013]. Ve většině zemí včetně ČR se však nesnadnost rodičovství bez partnera negativně projevuje na kvalitě života sólo matek i jejich dětí. Rodiny sólo matek jsou více ohroženy chudobou [Brady, Burroway 2012; Sirovátka et al. 2015] a zažívají více stresu [Amato 2000; Avison, Ali, Walters 2007; Osborne, Berger, Magnuson 2012]. Děti matek bez partnera mají v porovnání s dětmi s oběma rodiči v průměru horší fyzické či psychické zdraví [Bjarnason et al. 2012; Shah, Zao, Ali 2011; Štípková 2013; Weitoft et al. 2003] a dosahují nižšího vzdělání [Hampden‐Thompson 2009; McLanahan, Tach, Schneider 2013; Hubatková et al. 2012].

Cílem tohoto textu je zjistit, jestli se v čase mění podíl matek, které rodí děti mimo partnerský vztah, a jestli se mění také asociace tohoto rodinného uspořádání se sociodemografickými charakteristikami matek. Rodinná uspořádání, do kterých se rodí děti, se v posledních více než dvou dekádách značně proměnila, a proto lze očekávat, že se změnil i podíl a/ nebo charakteristiky žen, které své děti rodí mimo partnerství. Jedním z důvodů, proč toho o porodech mimo partnerství víme tak málo, jsou omezené datové zdroje, ze kterých můžeme informace čerpat. Proto je cílem tohoto textu také zmapovat možnosti měření rodinného uspořádání rodiček a porovnat výsledky, která nám k tématu poskytují.

Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů souvisejících s tímto komplexním jevem. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření.

Článek čerpá z dat celonárodního šetření postojů obyvatelstva k problematice bydlení, realizovaného v ČR ve dvou vlnách – Postoje k bydlení 2001 a Postoje k bydlení 2013. Analýza byla provedena ve dvou krocích. V prvním kroku byly pomocí párové korelační analýzy identifikovány proměnné, které se významně váží k otázce o celkové spokojenosti respondentů s jejich stávajícím bydlením. Ve druhém kroku byla významnost těchto proměnných testována prostřednictvím vícenásobné regresní analýzy. Cílem bylo najít faktory, které nezávisle predikují respondentovu úroveň celkové spokojenosti s bydlením, a to i po očištění vlivu ostatních proměnných zařazených do regresního modelu.

Celková spokojenost s bydlením se u českých občanů v období mezi lety 2001 a 2013 zvýšila. Nadále platí, že s bydlením jsou nejvíce spokojeni lidé žijící ve vlastních rodinných domech, nejméně pak osoby bydlící v soukromých či obecních nájemních bytech umístěných v prostředí velkých sídlišť. Klíčovým faktorem celkové spokojenosti je kromě právního důvodu užívání a samotného typu bydlení také vnímaná velikost bytu ve vztahu k počtu členů příslušné domácnosti. K faktorům ovlivňujícím celkovou spokojenost s bydlením patří i další socioekonomické charakteristiky odrážející postavení dané osoby v sociální struktuře společnosti. Jedná se hlavně o příjem domácnosti, a dodatečně i o ekonomické postavení respondenta (nezaměstnanost).

Analýza zohledňující jenom obyvatele žijící v bytových domech ukázala, že zatímco v roce 2001 byli lidé žijící v panelových bytových domech se svým bydlením spokojeni méně než lidé z cihlových domů, v roce 2013 již tento rozdíl znatelný nebyl. Zvýšení atraktivity bydlení v panelových domech může být důsledkem jejich modernizace a rekonstrukce v průběhu analyzovaného období.

Celková spokojenost s bydlením je diferencována i prostorově. Lidé z velikých měst jsou se svým bydlením spokojeni méně než obyvatelé menších sídel. Důvodem těchto rozdílů je především rozdílná skladba bytového fondu a celkově odlišný charakter bydlení, než je tomu v případě menších obcí. Specifikum tvoří v tomto ohledu populačně nejmenší obce s méně než 1000 obyvateli, kde v pozadí snížené spokojenosti s bydlením leží pravděpodobně nižší dostupnost a nabídka obslužného sektoru.

Je nutné zmínit, že i navzdory zvýšení celkové úrovně spokojenosti českých občanů s bydlením v průběhu analyzovaného období, nedošlo v tomto ohledu ke snížení rozdílů mezi jednotlivými sociálními skupinami obyvatelstva.

V roce 2015 se na internetu v České republice zvedla vlna nenávistných projevů proti migrantům, zejména muslimského původu. Tento článek prezentuje výsledky výzkumu nenávistných projevů vůči migrantům a uprchlíkům na Facebooku v České republice v létě 2015.  Za pomoci kombinované metody analýzy využívající automatický sběr dat a následnou manuální triangulaci výsledků bylo možné odpovědět na některé základní otázky o procesu vytváření a šíření nenávistných projevů na Facebooku. Je zřejmé, že vlna nenávistných projevů proti migrantům v roce 2015 byla cíleně i nezamýšleně podpořena společnými aktivitami různých uživatelů Facebooku (především mužů ve středním věku příslušejících ke střední střídě), propagandistickými aktivitami extremistických skupin, zpravodajstvím masmédií a také designem samotné komunikační platformy.