Časopis - Archiv

Předmětem příspěvku je rozbor mediální prezentace environmentální problematiky Ostravska. Jsou to právě média, která se témat zmocňují, upravují je a svojí výslednou agendou ovlivňují myšlenkové agendy veřejnosti. V roce 2010 jsme byli svědky výrazného nárůstu publicity témat životního prostředí Ostravska v důsledku mediální prezentace zhoršené kvality ovzduší. Jak prokázaly dostupné výzkumy, mezi oblastmi Ostravsko, městem Ostravou a zároveň také Moravskoslezským krajem panují silné percepční asociace. Tento fakt práci ulehčuje, jelikož údaje o kraji lze často brát jako platné i pro ostravský region, město Ostravu a naopak. Cílem příspěvku je ověřit hypotézu, že i v roce 2011 média setrvala v intenzitě prezentace sledované problematiky nastolené rokem 2010.

Chábová, Kristýna. „Komparace metodických postupů předvolebních průzkumů agentur CVVM, ppm factum, Median a STEM.“ Naše společnost 11 (1): 25-35, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.3

Tento článek se zabývá problematikou předvolebních průzkumů a nabízí přehled metodických postupů jejich provádění používaných v České republice. Článek představuje vybrané české výzkumné agentury a také doporučení různých odborných asociací. Jádrem práce je srovnání metodických postupů českých agentur zabývajících se předvolebními průzkumy: CVVM, ppm factum, Median a STEM. Cílem tohoto článku je zjistit, jak se od sebe jmenované české agentury liší metodickými postupy a jestli mohou tyto postupy ovlivňovat přesnost výsledků předvolebních průzkumů.

Karaščáková, Zuzana. 2013. „Prvá priama voľba prezidenta v Českej republike na Twitteri." Naše společnost 11 (2): 41-52, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.4

Článok skúma použitie mikroblogovacej platformy Twitter počas prezidentských volieb 2013 v Českej republike a snaží se tak prispieť k rozvoju utvárajúceho sa výskumného poľa, ktorému je v českom akademickom prostredí venovaný zatiaľ len okrajový záujem. Prostredníctvom viacerých metód bol analyzovaný súbor tweetov používajúcich vopred definované hashtagy za obdobie štyroch týždňov – teda z obdobia pred prvým i po druhom kole volieb. Výsledky štúdie naznačujú, že diskusia na Twitteri „kopíruje“ dianie v mainstreamových médiách (predovšetkým prezidentskej televíznej debaty), hoci odkazovanie na obsahy v príspevkoch nemusí nutne viesť len k oficiálnym zdrojom. Analýza tiež ukázala, že tweety odkazovali najčastejšie na Karla Schwarzenberga, v porovnaní s menami ostatných kandidátov, a že medzi témami tweetov a retweetov sa najčastejšie objavovala téma kampane a politických preferencií, čo naznačuje potenciál českého Twitteru stať sa platformou online politickej komunikácie.

Cílem tohoto rešeršního článku je představení různých výzkumných metod využívaných v empirických studiích o vlivu nových médií na žurnalistiku. Text analyzuje všechny články související s tématem, které byly v letech 2006-2013 publikovány ve třech vybraných prestižních vědeckých časopisech – Journalism, Journalism Studies a New Media & Society. S využitím principů systematického přehledu jsou zkoumané články rozděleny na základě použitých výzkumných metod do tří časových období. Z přehledu vyplývá, že v analyzovaném období převládaly tradiční výzkumné metody, jež byly jen mírně přizpůsobeny specifikům nového komunikačního prostředí. Teprve od roku 2009 se objevují pokusy o zásadnější revizi výzkumných metod (analýza softwaru, různé kombinace metod) nebo technik (využití speciálního softwaru při studiu nových internetových fenoménů, jako jsou sociální sítě Facebook a Twitter).

Stať se zaměřuje na problematiku intergenerační a intragenerační transmise náboženského vyznání v České republice. Autoři vycházejí z obecně konstatovaného faktu pokračujícího poklesu sebedeklarované příslušnosti k náboženskému vyznání v průběhu 20. poloviny 20. století. Tento trend bývá obvykle vysvětlován prostřednictvím sekularizační teorie a specifičnosti historického vývoje českých zemí, zejména s ohledem na dopad protinábožensky orientovaného komunistického režimu. Ve své analýze, opírající se o data z ISSP 2008- Náboženství, se autoři snaží o detailnější průzkum mechanismů zodpovědných za oslabování příslušné podoby religiozity. Výsledky ukazují, že klíčový faktor pro vysvětlení snižujícího se podílu české populace, která deklaruje příslušnost k náboženskému vyznání, představuje míra dekonverze, jež není dostatečně kompenzována mírou konverze v rámci obou typů transmisí, inter- i intragenerační.

Autorka v této přehledové stati představuje relativně nový společenskovědní obor Human-Animal Studies se zaměřením na jeho sociologickou dimenzi. Cílem článku není podrobná kompilace existujících publikací na toto téma, ale syntéza klíčových myšlenek, které stojí v základu sociologického chápání Human-Animal Studies, včetně odkazů na zásadní díla a vybrané webové portály, kde mohou zájemci najít podrobnější informace. Autorka představuje základní východiska a teoretické předpoklady tohoto oboru a zasazuje jej do širšího interdisciplinárního rámce. Poukazuje na různorodost přístupů jak z hlediska teoretického, tak metodologického. Poskytuje základní přehled historického vývoje tohoto oboru a jeho postupného etablování v rámci odborných center, univerzit i vědeckých časopisů. Autorka rovněž přibližuje vybraná témata, kterými se tento komplexní obor dnes zabývá, a v závěru nastiňuje jeho možnou budoucí perspektivu.

Text reflektuje postavení podniku pro zahraniční obchod (PZO) Artia ve struktuře tuzemských hudebních vydavatelství v období normalizace s cílem přiblížit modus operandi exportně orientované hudebně vydavatelské činnosti v Československu. V porovnání s hudebními vydavatelstvími zaměřenými na domácí trh se Artia odlišovala svou koncepcí ediční i obchodní politiky, u níž ideologický a estetický diktát determinovaný systémem řízení a kontroly kulturní tvorby ustupoval obchodním zájmům Ministerstva zahraničního obchodu. Sledování dynamicky se proměňujícího střetu ideologických a ekonomických zájmů v oblasti kultury je zajímavé zejména v období nastupující normalizace charakteristické zesílenou kontrolou ideologické čistoty uměleckého projevu, a nejen proto je toto téma vhodné pro všechny zájemce o multidisciplinární zkoumání kulturních dějin Československa.

Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů souvisejících s tímto komplexním jevem. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření.

Článek čerpá z dat celonárodního šetření postojů obyvatelstva k problematice bydlení, realizovaného v ČR ve dvou vlnách – Postoje k bydlení 2001 a Postoje k bydlení 2013. Analýza byla provedena ve dvou krocích. V prvním kroku byly pomocí párové korelační analýzy identifikovány proměnné, které se významně váží k otázce o celkové spokojenosti respondentů s jejich stávajícím bydlením. Ve druhém kroku byla významnost těchto proměnných testována prostřednictvím vícenásobné regresní analýzy. Cílem bylo najít faktory, které nezávisle predikují respondentovu úroveň celkové spokojenosti s bydlením, a to i po očištění vlivu ostatních proměnných zařazených do regresního modelu.

Celková spokojenost s bydlením se u českých občanů v období mezi lety 2001 a 2013 zvýšila. Nadále platí, že s bydlením jsou nejvíce spokojeni lidé žijící ve vlastních rodinných domech, nejméně pak osoby bydlící v soukromých či obecních nájemních bytech umístěných v prostředí velkých sídlišť. Klíčovým faktorem celkové spokojenosti je kromě právního důvodu užívání a samotného typu bydlení také vnímaná velikost bytu ve vztahu k počtu členů příslušné domácnosti. K faktorům ovlivňujícím celkovou spokojenost s bydlením patří i další socioekonomické charakteristiky odrážející postavení dané osoby v sociální struktuře společnosti. Jedná se hlavně o příjem domácnosti, a dodatečně i o ekonomické postavení respondenta (nezaměstnanost).

Analýza zohledňující jenom obyvatele žijící v bytových domech ukázala, že zatímco v roce 2001 byli lidé žijící v panelových bytových domech se svým bydlením spokojeni méně než lidé z cihlových domů, v roce 2013 již tento rozdíl znatelný nebyl. Zvýšení atraktivity bydlení v panelových domech může být důsledkem jejich modernizace a rekonstrukce v průběhu analyzovaného období.

Celková spokojenost s bydlením je diferencována i prostorově. Lidé z velikých měst jsou se svým bydlením spokojeni méně než obyvatelé menších sídel. Důvodem těchto rozdílů je především rozdílná skladba bytového fondu a celkově odlišný charakter bydlení, než je tomu v případě menších obcí. Specifikum tvoří v tomto ohledu populačně nejmenší obce s méně než 1000 obyvateli, kde v pozadí snížené spokojenosti s bydlením leží pravděpodobně nižší dostupnost a nabídka obslužného sektoru.

Je nutné zmínit, že i navzdory zvýšení celkové úrovně spokojenosti českých občanů s bydlením v průběhu analyzovaného období, nedošlo v tomto ohledu ke snížení rozdílů mezi jednotlivými sociálními skupinami obyvatelstva.

V prvním článku se čtyři autorky (Hana Pacáková, Debora Plecháčková, Petra Půlpánová a Barbora Matoušová) věnují testování souvislosti vzdělání a příjmu s výskytem kohabitace v ČR. Reagují tak na fenomén nesezdaného soužití, s nímž se (nejen v ČR) setkáváme stále častěji. Autorky v úvodu otevírají podnětné otázky: Vstupují vzdělanější lidé do manželství později, protože upřednostňují kariéru před rodinným životem? Nebo odmítají manželský svazek úplně, protože preferují autonomii a seberealizaci? A jak se sklony k partnerskému soužití liší u lidí s vyšším a nižším příjmem? Pomocí analýz s využitím dat ISSP 2012 a dalších datových souborů poukazují autorky na zajímavé souvislosti, které se s formou partnerského soužití pojí. Dozvíte se tak např., zda úroveň Vašeho vzdělání statisticky významně ovlivní to, zda budete s partnerem žít v manželství, či nesezdaném soužití.

Příspěvky analyzující politickou socializaci ve většině západních liberálních demokracií řeší otázky týkající se generační kontinuity politického jednání a chování. Opírají se o poznatky četných odborníků na politickou socializaci a sledují pozadí intergeneračního přenosu, jenž je definovaný jako „přenos individuálních schopností, vlastností, chování a projevů z rodičů na jejich děti“ [Lochner 2008]. V zemích našeho regionu je analýza jednotlivých prvků politické socializace aktuální z jiného důvodu. I po uplynutí téměř tří desetiletí od nastolení nových politických poměrů politická a občanská participace představuje důležité činitele konsolidace a stabilizace demokracie, fungující demokratické politiky. Přitom historické vzorce politických postojů a chování prokazují trvalé strukturální rozdíly v rámci evropských společností [Hooghe, Wilkenfeld 2008]. Náš přístup respektuje tento poznatek a soustřeďuje se na hlavní okolnosti, které vedou k utváření prvků politické socializace na pozadí generační kontinuity a diskontinuity politických orientací v rámci ČR.

Není tomu tak dávno, kdy jsme se na vlastní oči mohli poučit o jednom z důležitých aspektů provádění výzkumů veřejného mínění – o důležitosti reprezentativity výběrového souboru. Česká strana sociálně demokratická uspořádala v říjnu 2002 tzv. stranické referendum, které mělo, mimo jiné, napovědět preferenci kandidátů na prezidenta České republiky. Vzápětí po zveřejnění výsledků se mezi novináři, politiky, ale i běžnými voliči objevilo mnoho vztyčených ukazováčků, poukazujících na zdánlivě zásadní otázky: proč se výsledky referenda ČSSD liší od výsledků výzkumů veřejného mínění? Které z nich jsou přesnější či věrohodnější? Jsou to ty, které se mohou opřít o desetitisíce vyplněných hlasovacích lístků, nebo ty, za nimiž stojí „pouhá“ tisícovka respondentů? Problém není zdaleka nový a zdaleka nejde o první případ, kdy se dostává do širšího povědomí veřejnosti.

České politické strany existují již více než jedno desetiletí a jejich pozice v politickém systému se zdá být stabilní. Jejich pozice bývá málokdy zpochybňována, a když už, tak je nabízeno řešení pouze zdánlivě nepodobné politickým stranám. Tak tomu bylo například v případě občanské iniciativy Děkujeme, odejděte, jejíž někteří představitelé po úspěchu iniciativy u veřejnosti uvažovali o její transformaci v politickou stranu.

Zde prezentované výsledky vycházejí zejména z šetření Centra pro výzkum veřejného mínění provedeného v rámci projektu „Naše společnost 2004“ v březnu tohoto roku na souboru 1056 respondentů, reprezentujícím populaci České republiky ve věku od 15 let. Toto šetření se v základní rovině snažilo o zachycení spokojenosti obyvatel s životním prostředím a s jeho některými složkami.

Centrum pro výzkum veřejného mínění pravidelně pokládá několikrát do roka otázky týkající se životního prostředí. Část je zaměřena na chování samotných respondentů a jejich domácností, nakolik se sami snaží životnímu prostředí prospívat a zda se vůbec domnívají, že taková snaha může mít nějaký smysl. Jiné otázky se naopak věnují hodnocení činnosti různých institucí v oblasti ochrany životního prostředí a obecně chování firem, občanů a legislativě.

Prvotním empirickým podkladem této studie (a odrazovým můstkem pro analýzu dalších, doplňujících dat, jakož i pro snahu o širší interpretaci a hypotetická zobecnění) jsou výsledky šetření veřejného mínění obyvatelstva, který Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR uskutečnilo 17. – 24. ledna 2005. Dotázán byl soubor 1037 obyvatel starších 15 let, z toho podsoubor 813 oprávněných k volební účasti v krajských volbách.

Od počátku roku 2004 se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOU AV ČR zapojilo do spolupráce na výzkumném projektu „Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti“, který finančně podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a na jehož řešení se společně podílejí pracovníci Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES), které je výzkumným pracovištěm Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, a Sociologického ústavu AV ČR.

Subjektivní hodnocení životní úrovně vlastní domácnosti, které Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR pravidelně sleduje v každém ze svých kontinuálních výzkumů již řadu let, patří k poměrně zajímavým a zároveň i nejvýznamnějším indikátorům, jež výzkumy veřejného mínění či podobná kvantitativní sociologická šetření mohou nabízet.

Komunikace je jednou ze základních esencí, jež utvářejí charakter politického systému, prvkem, který je za pomoci svého potenciálu schopen ovlivnit fungování tohoto systému v procesu výběru vůdců, vymezením agendy, participací na rozhodování, socializací či mírou kritičnosti, již politická sféra připouští. Politická komunikace, která zejména s využitím masových médií utváří významnou část veřejného prostoru, nabývá na intenzitě zvláště v předvolebním období.

V seriálu, který má za cíl čtenáře provést všemi čtyřmi fázemi zodpovídání otázek dotazníkového průzkumu, se tedy ocitáme v kroku druhém. Ačkoli, jak bylo naznačeno, problematika vybavování informací z paměti se týká také otázek postojových, na tomto místě se budeme věnovat především dotazům faktografickým. Na využívání vzpomínek za účelem vytvoření názoru/postoje lze aplikovat stejné poznatky jako na otázky po faktech nebo událostech; situace, kdy dotazovaní z paměti vyvolávají již předem připravený postoj, pak bude pojednána v souvislosti s celkovou teorií postoje v následující části seriálu, neboť se věcně váže spíše k problematice rozhodování.

V tomto článku se autoři věnují tématu subjektivního vnímání profesí jako kategorií, nicméně využívají k tomu poněkud odlišný koncept a metodu: subjektivní sociální distance. Na rozdíl od prestiže povolání sledují pravděpodobnost interakce mezi profesními skupinami. Použití tohoto přístupu, dobře známého ze studia etno-kulturních distancí (viz [Ryšavý 2003]), ke studiu stratifikace je u nás relativně nové, ač se jedná o metodu vyvinutou již na přelomu 50.

Tento článek seznamuje čtenáře s výsledky výzkumu, který byl provedený jako školní studie zahrnující populaci nižší věkové kategorie než u dosud provedených školních studií v ČR, a snaží se díky tomu lépe zachytit nástup užívání a zneužívání legálních návykových látek, tabáku a alkoholu. Cílem výzkumu bylo zmapovat situaci v užívání legálních drog, tabáku a alkoholu, u dětí na základních školách Jihočeského kraje.

Náboženství zůstává významným společenským fenoménem, „silou, která působí na jiné síly“, a to i ve společnosti české, která bývá občas označována za jednu z nejateističtějších na světě. Předpovědi vyplývající ze striktně pojaté teorie sekularizace se nenaplnily, a my tak můžeme vidět aktivitu tradičních církví i vznik nových náboženských směrů a společností, stejně jako přetrvávající a v některých oblastech dokonce sílící vliv náboženství v politice a veřejném životě jako celku.

Článek se zaměřuje na popis základních charakteristik české náboženské scény a ukazuje, že tradiční pohled na českou společnost jako vysoce sekularizovanou plně nevystihuje vztah české populace k náboženství. V první části článku pracujeme s tradičními měřítky religiozity, jakými jsou náboženské vyznání a návštěvnost bohoslužeb. Vycházíme z dat ze Sčítání lidu a ISSP 2008 a ukazujeme, že zatímco návštěvnost bohoslužeb je v české společnosti dlouhodobě stabilní, podíly vyznávajícího obyvatelstva klesají.

Stať se zabývá trávením volného času. Nejprve uvádíme význam trávení volného času a odpovídající sociologickými koncepty. V empirické části analyzujeme data z mezinárodního výzkumu ISSP 2007 – Volný čas a sport. Popisujeme frekvenci 13 volnočasových aktivit a spolu s vnímanými funkce volného času je srovnáváme s 18 evropskými zeměmi. V následující části nejprve pomocí klastrové analýzy rozkrýváme strukturu volnočasových aktivit v České republice, identifikovány byly tři hlavní životní styly: (1) kulturní a sportovní aktivity mimo domov typické pro mladou generaci, (2) nakupování, navštěvování příbuzných, sledování TV a čtení příznačnou pro ženy a (3) domácí práce/kutilství charakteristické pro muže.

Markéta Škodová v tomto čísle mluvila s Ing. Josefem Bečvářem o situaci ve výzkumu veřejného mínění v 60. a 70.letech, a také o jeho působení v Ústavu veřejného mínění. Ing. Josef Bečvář (* 1929) byl v letech 1967-1972 výzkumným pracovníkem Ústavu pro výzkum veřejného mínění Československé akademie věd. Předkládaný rozhovor s tímto sociologem je součástí kontinuální snahy CVVM o mapování různých aspektů dějin výzkumu veřejného mínění v České, resp. Československé republice.