Kniha Rusové v Praze. Ruští intelektuálové v meziválečném Československu vznikla jako doprovodná publikace stejnojmenné výstavy uspořádané na podzim 2017 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u příležitosti 100. výročí ruské bolševické revoluce, kvůli níž odešly z někdejšího Ruského impéria tisíce učenců, literátů a umělců. Mnozí z nich nalezli útočiště právě v Československu a v Praze založili své exilové vzdělávací instituce. Příchod Rudé armády v květnu 1945 pro ně ovšem neznamenal svobodu. Československé politické a intelektuální elity z vděčnosti k Sovětskému svazu přivřely oči a neviděly vraždy a deportace těchto svých sousedů a spoluobčanů. Katastrofa ruského exilu v Československu byla o to bolestnější, že se o ní více než čtyři desetiletí nesmělo hovořit, neboť památka na toto nekomunistické "Rusko mimo Rusko" byla pro sovětsko-ruský imperiální narativ zcela nepřijatelná. Prostřednictvím biogramů významných osobnosti někdejší ruské exilové komunity tato kniha připomíná pražské akademické obci i širší české veřejnosti často tragická dilemata ruských intelektuálů, vědců a literátů první poloviny 20. století, kteří výrazně přispívali k dynamice kulturního, intelektuálního i politického života v prvorepublikové Praze.

Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihou Friedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice. K tomu přistupuje i problematika neobvyklé historie textu, v níž mají své místo i podvrhy a zneužití ve službách ideologie. Kdo však heslům typu "nadčlověka" a "vůle k moci" nedůvěřuje a chtěl by nebo dokonce musí číst Nietzschovo tak často citované dílo v originále, ten na následujících stranách nalezne užitečného průvodce. Tato kniha je nabídkou, abychom spolu se dvěma zkušenými čtenáři vyrazili ne zrovna nenáročnou cestou, při které se budeme krok za krokem důvěrně seznamovat s vlastní řečí tohoto radikálního filosofa, abychom byli na konci připraveni pustit se s požitkem a úspěchem do samotného textu.
Přeložil Petr Kitzler.

Kniha obsahuje překlad tzv. osmé knihy Stromat, pozoruhodného filosofického textu, který se dochoval za sedmi knihami Stromat v byzantském rukopisu. Jedná se patrně o Klementovy výpisky z filosofického zdroje, jehož ústředním tématem je teorie vědeckého důkazu, rozpracovaná na aristotelském základě a na pozadí protiskeptické polemiky. Kromě vlastní teorie důkazu zahrnuje též diskusi o metodě zkoumání, diairesi, definici a kategoriích a pojednání o příčinách. Řecko-české vydání připravil M. Havrda.
Publikace rovněž přináší obsáhlé rejstříky pramenů, vlastních a místních jmen i významných theologických a filosofických pojmů ke Stromatům I-VII. Jejich zajímavost spočívá mj. v tom, že dílo Klementa Alexandrijského obsahuje velké množství jinak nedochovaných zlomků (jak z oblasti nekanonické raně křesťanské tradice, tak z klasické literatury), v případě biblických citací dosvědčuje často první křesťanský výklad daného místa. Rejstříky sestavili V. Černušková, J. Plátová a M. Šedina (ve spolupráci s R. Bužkem).

A Critical Study of Paul Ricœur's Moral Anthropology is a guide for readers who are interested in Paul Ricœur's thoughts on morals in general. More exactly, it brings together the different aspects of what Geoffrey Dierckxsens understands as Ricœur's moral anthropology. This anthropology addresses the question what it means to be human, capable of participating in moral life. Dierckxsens argues that Ricœur shows that this participation implies being a self, living a singular lived existence with others and being responsible in institutions of justice. By living existence one comes to learn taking moral decisions and the reasons for moral life.

The wager of Ricœur's hermeneutical approach to moral anthropology is – so Dierckxsens argues – to understand moral life on the basis of the interpretation of lived existence, rather than on the basis of cultural or natural patterns only, as many contemporary moral theories in analytical philosophy do. Ricœur's moral anthropology is thus particularly timely in that it offers a critical argument against contemporary moral relativism and reductionism. By bringing together Ricœur's moral anthropology, and recent moral theories this book offers a novel perspective on Ricœur's already well-established moral theory.

Dierckxsens moreover offers a critical perspective by arguing that we should revisit certain moral concepts in Ricœur's moral anthropology and in contemporary moral theories in analytical philosophy. He critically evaluates certain concepts in Ricœur's work (like the concept of universal moral norms and how it stands against cultural differences in morals). He moreover interrogates certain ideas of contemporary analytical philosophy (like the idea of cultural moral relativism and whether we can find a common morality across the cultural differences). By placing Ricœur's ideas on moral life within the context of the contemporary scene of moral theory, this book contributes well to The Studies in the Thought of Paul Ricœur.

Nejstarší dosud známá táborská městská kniha trhová vděčí za své uchování folmavskému faráři a vlastenci Antonínovi Krejčímu, který ji roku 1868 získal od hokynářky v Českých Budějovicích. Tato ojedinělá památka o nově založené husitské pevnosti je jedinečným pramenem nejen pro údaje o původu, zaměstnání, komunálním statusu a nemovitém majetku původních obyvatel táborské komuny, ale i pro své jazykové ztvárnění, neboť představuje nejrozsáhlejší staročeský pramen úřední povahy.

Ke knize je přiloženo CD s edicí v digitální podobě.

Zápas o veřejný prostor

Kniha se zabývá aktuálním sporem o náboženství a sekularitu ve veřejném prostoru. Analýzy tohoto tématu se přitom odehrávají na pozadí často dramatických mediálních a politických debat a událostí, jež souvisí se vztahem mezi mocenskými zájmy a hodnotami v různých západních a muslimských zemích. Týkají se však také dalších kulturních a náboženských okruhů. Idea sekulární veřejnosti je zde vystavena zkoušce.

Publikace nabízí texty významných současných autorů: Jürgena Habermase (Německo), Charlese Taylora (Kanada), Alessandra Ferrary (Itálie) a Hanse-Herberta Köglera (USA), k jejichž textům napsal výstižnou úvodní studii Ondřej Štěch. Polem, na němž se všichni pohybují, je převážně politická filosofie s přesahy do dalších humanitních a sociálních věd.

Cílem této knihy je seznámit čtenáře s různými typy středolatinských textů, představit prameny z pozdně středověkých českých zemí a poskytnout pomoc při samostudiu latiny. Výbor obsahuje především texty obtížně přístupné, dosud nevydané nebo téměř neinterpretované. Kniha tak kromě základního seznámení s vybranými prameny poskytuje rovněž představu o některých směrech současného bádání v české medievistice. Jsou vybrány texty neliterární povahy. Každý příspěvek obsahuje obecný úvod k danému typu a úvod ke konkrétním zvoleným úryvkům. Vedle latinského textu, opatřeného poznámkami usnadňujícími porozumění textu, se vždy nachází český překlad s poznámkami k obsahu.
Ukázka ZDE.

Kniha je soustavným pojednáním o problémech filosofie logiky a přístupech k jejich řešení; je ovšem napsána trochu jinak, než bývají knihy o filosofii logiky po světě obvykle psány. Na jedné straně se snaží ukazovat, že problémy, s nimiž logika a filosofie logiky zápasí, často vznikly mnohem dříve než v době, kdy se objevila moderní logika; na druhé straně se ale snaží ukázat, že je tu specifický druh filosofických problémů týkajících se logiky, který skutečně vznikl až se vznikem moderní logiky a kterému dosud není věnována patřičná pozornost. Kromě tradičních témat (například problematika logických paradoxů, vymezení logické formy, logické zachycení „obecnin" aj.) se tudíž práce zabývá i ryze novodobými problémy logiky (spojenými například s axiomatizací logických kalkulů a vytvářením jejich množinových modelů, s otázkou jejich úplnosti a neúplnosti, či s bující pluralitou logických systémů). Kniha je psána tak, aby byla srozumitelná nejenom úzkému okruhu odborníků; je tedy vhodná pro studenty různých oborů, kteří přicházejí s logikou do styku, i pro zájemce o logiku z řad široké odborné veřejnosti.

Ciceronův spis O zákonech úzce navazuje na jeho dílo O věcech veřejných. Oba tyto dialogy jsou zároveň míněny jako římská obdoba Platónových dialogů Ústava a Zákony. Ze spisu O zákonech, který Cicero nejspíše nikdy nedokončil, se dochovaly necelé tři knihy a několik zlomků. První kniha tematizuje především otázku přirozeného práva, ve druhé knize se Cicero zabývá náboženskými zákony, ve třetí knize nastiňuje rozdělení a kompetence politických úřadů. Jako bytostný Říman Cicero nenavrhuje zákony pro ideální obec mimo reálný svět, ale pro dokonalejší podobu stávající římské republiky, jejímuž rozvratu se snaží zabránit. Český překlad v zrcadlovém vydání připravili J. Janoušek a M. Novotný. Poznámkami opatřil M. Novotný.