Vybrat vhodnou metodu sběru hmyzu tak, aby byla efektivní a přitom poskytovala relevantní data, není vůbec snadné. Na základě rozsáhlého datového souboru se ukázalo, že zemní pasti, standardně používaná metoda při ekologickém výzkumu epigeických členovců, zaznamenaly jen polovinu druhů střevlíků ve srovnání s metodou individuálního sběru. Výrazně se lišily i vlastnosti zaznamenaných druhů, v pastech převládaly druhy velké, kdežto ve vzorcích z individuálního sběru druhy drobné. Ale i metoda individuálního sběru má své mouchy, protože její účinnost do značné míry závisela na terénních zkušenostech sběratele. Ideálním řešením zajišťujícím co nejkompletnější záznam společenstev střevlíků se zdá být kombinace obou metod sběru dat.
Citovaná literatura:
Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Illustrated key. Carabidae České a Slovenské republiky. Ilustrovaný klíč. Nakladatelství Kabourek, Zlín, 565 pp.
The selection of a proper sampling technique for ecological research into insect assemblages is a tough nut to crack. Based on extensive field study, I have shown that the commonly employed “pitfall trapping” technique recorded just half the number of carabid species compared to the individual collection technique. There were also differences in species trait representation in samples originating from each particular technique. Pitfall traps efficiently recorded large species but missed smaller ones, which were frequently recorded by individual collection. The main shortcoming of the individual collection technique is the dependence of its efficiency on the field experiences of each particular researcher. A combination of both investigated sampling techniques seems to be the best way to gain as complete records of carabid assemblages as possible.
-
Lokalita zahrnutá do tří biologických průzkumů uskutečněných speciálně pro účely této studie. Slaništní louka u Koštic, okres Louny, kde jsme zjistili střevlíky Chlaenius tristis nebo Diachromus germanus. Foto M. Knapp
-
Lokalita zahrnutá do tří biologických průzkumů uskutečněných speciálně pro účely této studie. Step u vrchu Rohatec nedaleko obce Křesín, okres Litoměřice. Na snímku je vidět, že ke zkonstruování jednoho z běžně používaných typů zemní pasti postačí kelímek, kus hliníkového plechu na stříšku, hřebíky a trochu konzervační kapaliny. Na lokalitě jsme zaznamenali např. zajímavé druhy střevlíků Polistichus connexus, Ophonus sabulicola a Acupalpus interstitialis. Foto M. Knapp
-
Lokalita zahrnutá do tří biologických průzkumů uskutečněných speciálně pro účely této studie. lužní les nedaleko Kostelce nad Ohří, okres Litoměřice. Zde byl zachycen např. střevlík Badister unipustulatus. Foto M. Knapp
-
Elaphrus sp. představuje menší druh střevlíkovitých brouků, který je jen vzácně chycen pomocí zemních pastí. Pravděpodobnost ulovení do pastí navíc snižují i jeho mikrobiotopové nároky – rod Elaphrus vyhledává velmi vlhká místa, kam entomologové pasti neradi umísťují kvůli nebezpečí jejich zatopení. Foto P. Krásenský
-
Paradromius linearis představuje menší druh střevlíkovitých brouků, který je jen vzácně chycen pomocí zemních pastí. Pravděpodobnost ulovení do pastí navíc snižují i jeho mikrobiotopové nároky – zástupci rodu Paradromius tráví část svého života na vegetaci. Foto P. Krásenský
-
Odacantha melanura představuje menší druh střevlíkovitých brouků, který je jen vzácně chycen pomocí zemních pastí. Pravděpodobnost ulovení do pastí navíc snižují i jeho mikrobiotopové nároky – zástupci rodu Odacantha melanura tráví část svého života na vegetaci. Foto P. Krásenský
-
Střevlík kožitý (Carabus coriaceus) – největší druh střevlíka v České republice, který je dobře zachytitelný pomocí zemních pastí, ale jen sporadicky nalézán při individuálním sběru (většinu takových nálezů pak tvoří mrtví jedinci nebo jejich části, např. krovky). Foto P. Krásenský
-
Porovnání počtu a ochranářské významnosti druhů zaznamenaných pomocí zemních pastí, nebo individuálním sběrem zkušeným entomologem. A – průměrný počet druhů na jeden biologický průzkum; B – průměrná ochranářská hodnota společenstev (druhy hodnoceny podle zařazení do kategorie ohroženosti v červeném seznamu ČR: 0 – není v seznamu, 1 – téměř ohrožený, 2 – ohrožený, 3 – silně ohrožený, 4 – kriticky ohrožený). Průměrné hodnoty doplňuje ukazatel střední chyby průměru. Orig. M. Knapp
-
Vliv zkušenosti sběratele při individuálním sběru a použité konzervační kapaliny na počet zjištěných druhů. A – akumulační křivky pro různě zkušené entomology během 6 půlhodinových intervalů individuálního sběru (modrá – ca 40 let zkušeností, červená – ca pět let zkušeností, zelená – úplný začátečník). B – akumulační křivky pro různé konzervační kapaliny použité v zemních pastech exponovaných po dobu jednoho měsíce (modrá – propylenglykol, červená – formaldehyd). Plné linky představují průměrné hodnoty a přerušované linky 95% konfidenční intervaly vypočtené na základě randomizačních testů. Orig. M. Knapp
-
Vyobrazení účinnosti zemních pastí a individuálního sběru pro vybrané běžné druhy střevlíků. Zobrazeny jsou druhy zaznamenané nejméně při 10 analyzovaných biologických průzkumech a vykazující výraznou „preferenci“ pro jednu nebo druhou metodu sběru dat (přes 80 % záznamů pochází z jedné metody). Červené sloupce značí druhy doložené převážně pomocí zemních pastí a zelené sloupce druhy získané hlavně individuálním sběrem. Vzájemné poměry velikosti zobrazených druhů přibližně odpovídají realitě (celkově ale zmenšeno) a ilustrují vliv velikosti těla na pravděpodobnost zaznamenání druhu zemními pastmi (vysoká možnost odchytu velkých druhů) a přímým sběrem (velká pravděpodobnost zachycení menších druhů). Orig M. Knapp