Zjevně je něco v nepořádku. Byly doby ledové bezlesé, nebo lesnaté?

Otázka z podtitulu není pouze akademická a jistě není ani podružná. Lesy jsou ultimátním („klimaxovým“) ekosystémem na Zemi a je na ně vázána velká část globální biodiverzity. Ovlivňují klima od mikro-úrovně (mikroklima porostní) až po úroveň globální tím, že vážou velké množství uhlíku a mají nízké albedo. Terénní zkušenosti ze středního Jakutska nás s brutální silou přesvědčují, že lesy mohou výborně prosperovat i v aktuálně nejchladnějších a přitom velmi suchých končinách severní polokoule za předpokladu, že mají k dispozici pozitivní energetickou bilanci ve vegetační sezóně a dodatkovou půdní vláhu z tající aktivní zóny permafrostu.

Klimatické a půdní podmínky současného středního Jakutska nápadně připomínají poměry běžně rekonstruované pro široký periglaciální pás celé severní polokoule v dlouhých glaciálních obdobích středního a mladého pleistocénu. V tomto pásu tradičně rekonstruujeme plošnou „mamutí step“, tedy bezlesou, nebo téměř bezlesou situaci. Zjevně je něco v nepořádku. Ale co vlastně? Předběžná zkoumání naznačují, že v řečeném periglaciálním pásmu mohlo být ve skutečnosti mnohem více lesa, než si dokážeme připustit a problém je akorát v metodách rekonstrukce, které mohou být ke glaciálním lesům slepé. Pokud nakrásně připustíme mnohem více lesa, vyvstane nová otázka: A co mamuti? Měli si kde hrát?