Mravenec lužní (Liometopum microcephalum) dosahuje na jižní Moravě (v jihovýchodních Čechách) severozápadní hranice svého rozšíření, a druhu se tak dostávalo velké pozornosti mezi českými přírodovědci. Mnohé informace publikované v literatuře nebo na internetu však jsou spíše mýty než fakta. O areálu druhu se často uvádí, že se rozkládá od Iberského poloostrova do východní Evropy a nejzápadnější části Asie, někdy dokonce až na ruský Dálný východ. Ve skutečnosti neexistují žádné doklady o historickém ani současném výskytu mravence lužního na západ od Alp (severní Itálie). Populace na Dálném východě byla již před dlouhou dobou odlišena jako samostatný druh. Článek detailně popisuje historické a současné rozšíření tohoto mravence na jižní Moravě. Ačkoli jde o nejsevernější populaci druhu, populace na Ukrajině a v Rusku dosahují téměř stejné zeměpisné šířky. Mravenec lužní kolonizuje staré, ale živé stromy s dutinami, zpravidla duby, v lesích i mimo les. Na severní hranici svého areálu dává jednoznačně přednost lužním stanovištím, na jihu je preferuje mnohem méně. Jasné doklady uváděné ochrany hnízdních stromů mravenčími koloniemi scházejí. Přes protichůdné názory publikované v literatuře tvoří trofobióza významnou součást potravní strategie druhu, ale stanovení důležitosti jednotlivých složek potravy stále chybí. Druh se vyznačuje jasným polymorfismem dělnic, ale stupeň polymorfismu se liší mezi koloniemi, mění se v průběhu roku a také závisí na podmínkách prostředí, jako je přítomnost silných kompetitorů. Mnohé otázky týkající se biologie a ekologie mravence lužního zatím zůstávají nezodpovězeny.

Použitá a citovaná literatura:
Bernard F. (1968) Les Fourmis (Hymenoptera Formicidae) d’Europe occidentale et septentrionale. Masson et Cie éditeurs, Paris, 411 str.
Bezděčka P. (2003) Mravenec lužní, živý klenot jižní Moravy. National Geographic Česká republika 11: 71
Collingwood C. A. (1976): A provisional list of Iberian Formicidae with a key to the worker caste (Hym. Aculeata). EOS, Revista española de entomología 52: 65–95
Csösz S. (2012) Nematode infection as significant source of unjustified taxonomic descriptions in ants (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News 17: 27–31
Del Toro I., Pacheco J. A., Mackay W. P. (2009) Revision of the ant genus Liometopum (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology 53: 299–369
Emery C. (1878) Catalogo delle formiche esistenti nelle collezioni del Museo Civico di Genova. Parte seconda. Formiche dell'Europa e delle regioni limitrofe in Africa e in Asia. Annali del Museo Civico di Storia Naturale 12: 49-50.
Emery C. (1891) Zur Biologie der Ameisen. Biologisches Centralblatt 11: 165–180.
Emery C. (1912) Hymenoptera, fam. Formicidae, subfam. Dolichoderinae. In: Wytsman P. (Ed.): Genera insectorum 137. – V. Verteneuil & L. Desmet, Bruxelles, Belgium. str. 1–50
Forel A. (1892) Die Ameisenfauna Bulgariens. Verhandlungen der kaiserlich-königlichen zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien 42: 305–318
Grebennikov K. A., Dubovikoff D. A., Savranskaja Z. V. (2007) The ants (Hymenoptera: Formicidae) of the lower Volga region. http://rove.front.ru/fm_list_eng.htm" http://rove.front.ru/fm_list_eng.htm (navštíveno 16. srpna 2007)
Kaděra M. (2011) Mravenec lužní. Naše příroda 1
Kirchner L. (1867) Catalogus Hymenopterorum Europae. K. K. Zoologisch-Botanische Gesellschaft, Wien, 285 str.
Krása A. (2014) Nová lokalita mravence lužního. Živa 1: 33–34
Kratochvíl J. (1938) Myrmekologické poznámky 1–2. Sborník klubu přírodovědného v Brně 2: 161
Kupjanskaja A. N. (1988) Dalnevostočnij predstavitel roda Liometopum (Hymenoptera, Formicidae). Vestnik zoologii 22 (1): 29–34
Lauterer P. (2003) Zachraňme mravence Liometopum microcephalum na jižní Moravě. Formica 6: 69–71
Lauterer P. (2007) Mravenci (Formicidae). In: Hudec K. a kol.: Příroda České republiky – Průvodce faunou. Academia, Praha, str. 300
Makarevich O. N. (2003) Liometopum microcephalum (Hymenoptera, Formicidae) in the Lower Dnepr. Vestnik zoologii 37 (4): 51–56 (v ukrajinštině, angl. souhrn)
Martínez M. D., Tinaut A. (2001) Sobre la presencia en la Península Ibérica de Liometopum microcephalum (Panzer, 1798) (Hymenoptera. Formicidae). Boletín de la Asociación española de Entomología 25: 123–124
Mayr G. L. (1855) Formicina austriaca. Beschreibung der bisher im österreichischen Kaiserstaate aufgefundenen Ameisen nebst Hinzufügung jener in Deutschland, in der Schweiz und in Italien vorkommenden Arten. Verhandlungen der kaiserlich-königlichen zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien 5: 273–478
Omelková M., Chytil J., Schlaghamerský J. (2005) Výskyt vzácného mravence lužního v NPR Křivé jezero. Živa 53 (2): 76–77
Paknia O., Kami H. G. (2007) New and additional recordsfor the formicid fauna (Insecta: Hymenoptera) of Iran. Zoology in the Middle East 40: 85–90
Petráková L., Schlaghamerský J. (2011) Interactions between Liometopum microcephalum (Formicidae) and other dominant ant species of sympatric occurrence. Community Ecology 12: 9–17
Petráková L., Schlaghamerský J. (2014) Worker polymorphism in the arboricolous ant Liometopum microcephalum (Hymenoptera: Formicidae: Dolichoderinae): Is it related to territory size? Myrmecological News 20: 101–111
Savranskaja Z. V. (1998) O nachodke Liometopum microcephalum na territorii Kalmykii. Problemy zochranenija bioraznoobrazija aridnych regionov Rosii. Volgograd. Volgogradskij Gosudarstvennyj Universitet, str. 145–146
Seifert B. (2007) Die Ameisen Mittel- und Nordeuropas. lutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, Görlitz / Tauer, Germany, 368 str.
Shattuck S. O. (1992) Generic revision of the ant subfamily Dolichoderinae (Hymenoptera: Formicidae). Sociobiology 21 (1): 1–176
Schlaghamerský J., Omelková M. (2007) The present distribution and nest tree characteristics of Liometopum microcephalum (PANZER, 1798) (Hymenoptera: Formicidae) in South Moravia. Myrmecological News 10: 85–90
Schlaghamerský J., Kašpar J., Petráková L., Šustr V. (2013) Trophobiosis in the arboricolous ant Liometopum microcephalum (Hymenoptera: Formicidae: Dolichoderinae). European Journal of Entomology 110: 231–239
Stitz H. (1939) Hautflügler oder Hymenoptera I: Ameisen oder Formicidae. In: Dahl F., Dahl M., Bischof H. (Eds.) Die Tierwelt Deutschlands und der angrenzenden Meeresteile nach ihren Merkmalen und nach ihrer Lebensweise 37. Gustav Fischer, Jena, Germany, 428 str.
Trabalon M., Plateaux L., Péru L., Bagnéres A. G., Hartmann N. (2000) Modification of morphological characters and cuticular compounds in worker ants Leptothorax nylanderi induced by endoparasites Anomotaenia brevis. Journal of Insect Physiology 46: 169–178
Ward P. S., Brady S. G., Fisher B. L., Schultz T. R. (2010) Phylogeny and Biogeography of Dolichoderine Ants: Effects of Data Partitioning and Relict Taxa on Historical Inference. Systematic Biology 59: 1–21
Wiest L. (1966) Über die Funktion des Gasters bei der Verständigung von Ameisen. Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der Philosophischen Fakultät der Universität zu Wien, 151 str.
Wiest L. (1967) Zur Biologie der Ameise Liometopum microcephalum PANZ. Wissenschaftliche Arbeiten aus dem Burgenland 38: 136–144
Zdobnitzky W. (1910) Beitrag zur Ameisenfauna Mährens. Mitteilungen der Kommission zur naturwissenschaftlichen Durchforschung Mährens, Zoologische Abteilung 15: 9–10
Zettel H., Lubomirov T., Steiner F. M., Schlick-Steiner B. C., Grabenweger G., Wiesbauer H. (2004) The European ant hunters Tracheliodes curvitarsus and T. varus (Hymenoptera: Crabronidae): taxonomy, species discrimination, distribution, and biology. Myrmecologische Nachrichten 6: 39–47

The arboricolous ant Liometopum microcephalum, which reaches the north-western edge of its range in South Moravia (south-eastern Czechia), has been receiving substantial attention by Czech naturalists. However, many pieces of information presented in the literature or on the internet are more myth then fact. Its range is often reported to reach from the Iberian Peninsula to Eastern Europe and western-most Asia, sometimes even to the Russian Far East. In fact, there is no evidence of its historic or present occurrence west of the Alps (northern Italy). The Far Eastern population has been recognized as a separate species a long time ago. The historic and current range in South Moravia is described in detail. Although being indeed the northern-most population of the species, populations in the Ukraine and Russia reach almost the same latitude. Old but living trees with cavities, mostly oaks, are colonized both in and outside of forests. There is a clear preference for alluvial habitats in the northern part of its range, much less so in the south. There is hardly any evidence for the reported protection of nest trees by its ant colonies. Despite contrary opinions published, trophobiosis is an important part of the species’ foraging behaviour, but an assessment of the importance of different components of its diet is still lacking. Worker polymorphism is apparent but its degree varies among colonies and changes in the course of the year and also mirrors environmental variables such as the presence of strong competitors. Many questions regarding the species’ biology and ecology remain open.