Co je dobré umět, chcete-li obstát v polárních krajích? Půdní vířníky nic nepřekvapí. Odpovědí na extrémní podmínky jsou anhydrobióza či partenogeneze.
What is good to know if you want to survive in a polar region? Anhydrobiosis and/or parthenogenesis improve the ability of hydrobionts to adapt to extremes.
-
Sediment na povrchu ledovců vytváří velmi specifické prostředí – kryotelmy – oživené bohatým mikrobiálním společenstvem, ale i želvuškami a vířníky. Foto M. Devetter
-
Ustupující čelo ledovce za sebou nechává téměř čistě minerální substrát, na němž se půda vyvíjí od samého počátku. Foto M. Devetter
-
Jarní arktická tundra nasáklá vodou. Foto M. Devetter
-
Staré ledovcové morény pokrývá mozaika půdních krust a odolné arktické vegetace, zde s vrbou polární (Salix polaris) a všivcem Pedicularis hirsuta. Foto M. Devetter
-
V plochých ledovcových údolích řeky vytvářejí časté vnitřní delty. Foto M. Devetter
-
Vyvařované půdy v sezonních mokřadech. Foto M. Devetter
-
Na místě arktických mokřadů se tvoří kopečková tundra. Na jaře je plná vody z tajícího sněhu, koncem sezony někdy i zcela vysychá. Foto M. Devetter
-
Půdní vířníci v tundře nejčastěji náležejí k výhradně partenogeneticky se rozmnožující třídě Bdelloidea. Na obr. vířící jedinec druhu Ceratotrocha cornigera, typický pro půdní prostředí. Foto M. Devetter
-
Philodina plena – půdní vířník charakteristický pro sezonní mokřady. Foto M. Devetter
-
Typickým půdním útvarem Arktidy jsou vyvařované půdy. Na hranici trvale zmrzlé půdy v hloubce několika desítek centimetrů se nachází ledová čočka, která způsobuje pohyb jemných částic vzhůru. V těchto místech je půda stále v pohybu, a proto bez vegetace. Foto M. Devetter
-
V létě je krajina na Svalbardu místy zásobována vodou z tajících sněžníků. Foto M. Devetter