Osud římských osad na úpatí jihoitalské sopky Vesuvu, zničených erupcí v r. 79 našeho letopočtu, je dobře znám. První – Pompeje – byly postupně zasypány sopečným popelem přímo během erupcí. Druhá osada Herculaneum utrpěla spadem popelů téže erupce méně, byla však pohřbena o něco později pod mohutnou lavinou popelů zvodnělých následnými dešti. Podobné sopečné katastrofy různého geologického stáří známe ze všech světadílů. Jsou cenné nejen pro archeology, ale i pro paleontology představují významný zdroj dokladů dávného života. Tento díl seriálu věnujeme výzkumu sopečné oblasti Doupovských hor v západní části Podkrušnohorského prolomu – nevýrazné zalesněné pahorkatině východně od Karlových Varů, která byla významnou sopečnou oblastí třetihorní Evropy.
Mammalian assemblages occur in calcareous and volcanic layers at southern margin of the Doupov Mountains. The fauna bears the earliest occurrence of Cricetids and primitive Ungulates of North American origin. Bone and dentine surfaces from Detan show peculiar traces on unweathered surfaces caused by the actions of insects. By comparison with Laetoli, in east Africa, we suggest the presence of termites and termite mounds.
-
Autor článku při sběru v úrovni nálezové polohy v Dětani. Protože se šedé jemnozrnné popely nedaly proplavovat na jemném sítu, jedinou metodou získání malých savčích zubů (velikost 1–4 mm) byl trpělivý sběr přímo na zvětrané vrstvě, nejlépe po deštích (1974–92). Foto O. Fejfar
-
Počátkem 70. let 20. stol. byla v malém údolí u obce Dětaň na jižním okraji Doupovských hor vyhloubena jáma pro těžbu kaolinu, základní surovinu k výrobě porcelánu. Ložisko kaolinu (bílá hornina vlevo dole) je pokryto asi 50 m mocným souvrstvím sopečných popelů (tufů) a lávovým proudem čedičové horniny těžené v malém lomu na vrcholu kopce (vpravo). Tufy tvoří tzv. skrývku ložiska, která byla odtěžena v 7 etážích; tím byla vedle kaolinu obnažena nejstarší fáze sopečné činnosti Doupovských hor, což umožnilo její paleontologický výzkum (obr. z r. 1974). Foto O. Fejfar
-
Detaily nálezu tzv. hlodavce z Valče (obr. 5 a obr. na 3. str. obálky). Deska jemně vrstevnatého sladkovodního vápence objevená kolem r. 1690 patří k nejstarším známým nálezům fosilního savce. Byla ve své době hledaným sběratelským unikátem, protože představovala suchozemského „svědka biblické potopy“, jiné tehdy známé nálezy patřily pouze vodním živočichům. Vlevo dole: detail přední levé končetiny (preparace H. von Meyera r. 1856). Vpravo nahoře: tlakem deformovaná lebka se spodní čelistí. Vpravo dole: řada spodních zubů p4–m3 (preparace O. Fejfara r. 1993). Tyto zuby umožnily přesné určení druhu plcha Bransatoglis micio. Foto O. Fejfar (1993)
-
Detaily hlodavce z Valče. Vlevo nahoře – Řada spodních zubů p4–m3. Vlevo dole – Tlakem deformovaná spodní čelist. Vpravo – Chodidlo (autopodium) levé přední končetiny. Orig. O. Fejfar (1987)
-
Další ze spodnooligocenních savců nalezených v sopečných popelech v Dětani. Sudokopytník Lophiomeryx mouchelini je severoamerického původu, dole – spodní čelist se stoličkami m1–m3 (vnější stěna čelisti nese typické stopy termitů); nahoře – pohled na skusnou plochu, dole pohled z vnější strany. Foto O. Fejfar
-
Nálezy sladkovodních ryb pocházejí ve Valči ze stejného jemně vrstevnatého vápence jako známý „hlodavec z Valče“. Přítomnost ryb prozrazuje před vulkanickou činností větší vodní plochy průtočných jezer nebo slepých ramen říční sítě v relativně ploché krajině. Fosilie ryb jsou v poměru k savcům hojnější. Nálezy uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze, ve Vídni a v Berlíně.
-
Destičky krystalů tmavé slídy biotitu umožnily fyzikální metodou stanovení přesného stáří 31–32 milionů let. Foto O. Fejfar
-
Tmavá pevná hornina uzavřená v nálezové vrstvě sopečného popela obsahovala nezpevněné části v nepravidelných enklávách nebo kavernách. Jejich proplavením jsme získali ulity měkkýšů a zuby drobných hlodavců (hojní plchovití, vzácnější křečkovití, veverkovití a eomyidi). Jde o torzo fosilního termitiště – první známý doklad ze starších třetihor Evropy. Foto R. Mikuláš
-
Doklad blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera). Přirozené kapkovité odlitky nebo výplně kokonů samotářských vrtavých vosiček typu kutilek byly hojně roztroušeny v nálezové vrstvě sopečného popela. Foto O. Fejfar