Drtivá většina prací, které se zabývají UV-reflektancí u motýlů, je věnována jejímu významu v pohlavním rozmnožování. Existuje jen několik studií, které se zabývají vlivem různých ekologických faktorů na UV-reflektantní kresby. Tento článek je v první řadě souhrnem různých hypotéz o tom, jak může prostředí ovlivňovat variabilitu v tvaroprostoru těchto vzorů či intenzitě UV-reflektance. Text je doplněný o výsledky vlastního výzkumu této problematiky na příkladu žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni).
V článku použitá a citovaná literatura:
Knüttel, H., Fiedler, K., 2001. Host-plant-derived variation in ultraviolet wing patterns influences mate selection by male butterflies. The Journal of Experimental Biology. 204: 2447–2459.
Meyer-Rochow V., B., Järvilehto, M., 1997. Ultraviolet colours in Pieris napi from Northern and Southern Finland: Arctic females are the brightest!. Naturwissenschaften. 84: 165–168.
Obara, Y., Majerus, M. E. N., 2000. Initial mate recognition in the British cabbage butterfly, Pieris rapae rapae. Zoological Science. 17: 725–730.
The majority of studies on the subject of UV-reflectance of butterflies is primarily concerned with sexual selection. The article gives a summary of various hypotheses about the matter in which particular environmental factors influence the morphospace of UV-patterns and the intensity of UV-reflectance, together with the results of my own research on the Common Brimstone (Gonepteryx rhamni).
-
Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) patří k běžným druhům motýlů palearktické oblasti včetně České republiky. Foto M. Velechovský
-
Samec žluťáska řešetlákového ve viditelném světle (svrchní strana křídel). Foto P. Pecháček
-
Samec žluťáska řešetlákového v ultrafialovém záření (svrchní strana křídel). Foto P. Pecháček
-
Samice žluťáska řešetlákového ve viditelném světle (svrchní strana křídel). Foto P. Pecháček
-
Samice žluťáska řešetlákového – snímek v ultrafialovém záření (spodní strana křídel). Exempláře na ilustračních fotografiích ve viditelném a ultrafialovém světle nejsou totožné, avšak UV reflektantní kresba je u všech samců i samic na první pohled velmi podobná. Pro snímky v ultrafialovém záření byla použita rtuťová zářivka emitující záření o vlnové délce 365 nm a fotoaparát s UV senzitivním snímačem vybavený 50 mm objektivem a fotografickými filtry, které zamezují průniku záření v oblasti viditelného a infračerveného spektra. Snímky byly pořízeny v entomologickém oddělení Národního muzea v Praze – Kunraticích za podpory kurátora sbírky P. Chvojky. Foto P. Pecháček
-
Samec žluťáska řešetlákového – na fotografii je zobrazeno 64 použitých tvarových proměnných: 1–40 představují hlavní tvarové proměnné (landmarky) označující anatomicky homologické body; 41–64 jsou klouzavé tvarové proměnné (semilandmarky), které zachycují křivky; určeny pouze konstantním rozestupem. Foto P. Pecháček
-
Vybrané vizualizované výstupy morfometrických analýz (na příkladu levého křídla) zachycují maxima tvarové deformace v pozorovaném měřítku. A – zeměpisná šířka (sever – jih), B – nadmořská výška (min – max), C – průměrná roční teplota (min – max), D – průměrné roční srážky (min – max). Ve všech čtyřech případech se ukázala podobná změna tvaru křídla, ale především relativní zvětšování kresby odrážející UV záření vzhledem k ploše křídla směrem k jihu, s rostoucí nadmořskou výškou, teplotou a srážkami. Orig. P. Pecháček
Samec žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) v ultrafialovém záření (svrchní strana křídel). Foto P. Pecháček
