V článku je krátce popsán dopad výbuchu na přírodu a hlavně vegetaci a je charakterizována spontánní sukcese vegetace, která poté následovala. Zdůrazněny jsou rozdíly mezi primární a sekundární sukcesí a zmíněny jsou hlavní mechanismy a faktory, které sukcesi ovlivňují. Článek vychází z terénní zkušenosti autora s lokalitou a z výsledků dlouhodobého výzkumu sukcese vedeného americkými ekology.
Citovaná literatura:
DÁLE, V. H., CRISAFULLI, C. C. (eds.) Ecological responses at Mount St. Helens: Revisited 35 years after the 1980 eruption. Springer. 2016.
DEL MORAL, R., CHANG, C. C. Multiple assessments of succession rates on Mount St. Helens. Plant Ecology. 2015, vol. 216, s. 165-176.
TITUS, J. H., BISHOP, J. G. Propagule limitation and competition with nitrogen fixers limit conifer colonization during primary succession. Journal of Vegetation Science. 2014, vol. 25, s. 990-1003.
DEL MORAL, R. Thirty years of permanent vegetation plots, Mount St. Helens, Washington. Biodiversity & Ecology. 2012, vol. 4, s. 434.
The impact of the eruption of this volcano on vegetation and the following spontaneous succession are briefly described, based on the author's field experience and the results of the long-term research conducted by American ecologists. The paper points out the differences between primary and secondary successions. Some mechanisms and factors driving the succession are also mentioned.
-
Celkový pohled na sopku Mount St. Helens v Kaskádovém pohoří (USA), květen 2015. V popředí jsou patrné mohutné vrstvy sedimentů sopečného materiálu, poté erodované místními toky. Foto K. Prach
-
Další významná sopka ve státě Washington pojmenovaná v r. 1792 vedoucím expedice na americký severozápad Georgem Vancouverem: Mt. Baker (3 200 m n. m.). Foto K. Prach
-
Další významná sopka ve státě Washington pojmenovaná v r. 1792 vedoucím expedice na americký severozápad Georgem Vancouverem: Mt. Rainier (4 300 m n. m.). Foto K. Prach
-
Další významná sopka ve státě Washington pojmenovaná v r. 1792 vedoucím expedice na americký severozápad Georgem Vancouverem: Mt. Adams (3 743 m n. m.). Foto K. Prach
-
Sekundární sukcese na okraji zóny zasažené výbuchem horkých plynů. Předpokládá se, že některé druhy přežily v podzemních orgánech a semenech, proto jde o sekundární sukcesi. Foto K. Prach
-
Sekundární sukcese dále do centra zóny. Předpokládá se, že některé druhy přežily v podzemních orgánech a semenech, proto jde o sekundární sukcesi. Foto K. Prach
-
Primární sukcese na sedimentech navršených mohutnou kamennou lavinou a výbuchem. Foto K. Prach
-
Převrácený kmen jedle dokumentuje intenzitu devastace. Foto K. Prach
-
Pomalá sekundární sukcese na exponovaných hřebenech ve vyšších polohách. Foto K. Prach
-
Trvalé výzkumné plochy prof. Rogera del Morala na planinách pod kráterem. Foto K. Prach
-
Jedle přeživší výbuch jako malí jedinci pod závějemi sněhu, sekundární sukcese v centru zasažené zóny. Foto K. Prach
-
Odlišná rychlost zarůstání různých stanovišť. Místa s vegetací částečně zasaženou popílkem a horkými plyny (1), popílkem a horkými plyny zcela odumřelá nadzemní vegetace (2), směs říčních a eruptivních sedimentů – lahar (3), láva (4), vyvržený sopečný materiál v nižších polohách (5), vyvržený sopečný materiál ve vyšších polohách (6). Na stanovištích 1 a 2 probíhá sekundární sukcese, na ostatních sukcese primární. Upraveno podle: R. del Moral a C. C. Chang (2015), orig. M. Chumchalová
-
Vlčí bob Lupinus lepidus často kolonizuje holý sopečný materiál a obohacuje substrát o dusík. Foto K. Prach
-
Castilleja miniata z čeledi zárazovitých (Orobanchaceae) – jeden asi z 30 druhů tohoto rodu vyskytujících se na americkém severozápadě, který lze potkat na málo zarostlých plochách i blízko kráteru. Foto K. Prach