Časopis - Archiv

Stať převážně empirického charakteru čerpá z archivních dat, ze zdrojů Centra pro výzkum veřejného mínění a z první fáze realizace projektu Grantové agentury ČR s názvem „Sociologický výzkum historického vědomí obyvatel České republiky”. Teoretická část textu vychází z konceptu kolektivní paměti, zejména z myšlenky selektivity a proměnlivosti obsahů uložených v paměti. Článek dále prezentuje kvantitativní data týkající se veřejného mínění o české historii a kvalitativní zjištění výzkumu o historickém vědomí získaná prostřednictvím metody focus groups.

Sociální změny byly v naší zemi odstartovány před více než dvaceti lety událostmi, které se běžně označují výrazem „sametová revoluce". Vnímání sametové revoluce a jednotlivých událostí spojených s pádem komunistického režimu je podstatnou složkou historického vědomí české společnosti. Pro současnou střední generaci, která osobně nezažila komunistický puč v roce 1948 a v době násilného potlačení Pražského jara a následného nástupu tzv. normalizace byla ještě v dětském věku, je listopad 1989 jediným výrazným dějinným zlomem, který mohla „pocítit na vlastní kůži", kterého se mohla aktivně zúčastnit a následně pak využít možností, které přechod ke svobodné společnosti nově nabídl. Dvacáté výročí sametové revoluce, které si česká společnosti připomněla v roce 2009, výrazněji přitáhlo pozornost širší veřejnosti k tehdejším událostem, podnítilo vznik řady analýz tehdejších událostí i polistopadového vývoje [např. Kunštát 2010] a vyvolalo řadu otázek a diskusí spojených s hodnocením jejího významu a s bilancováním následujícího období, které znamenalo postkomunistickou společenskou transformaci [Večerník 2002], přechod od autoritativního posttotalitního společenského systému k demokracii [Brokl 1990; Balík et al. 2003; Balík a Kubát 2004], od plánovaného hospodářství k tržní ekonomice, a rovněž postupné začleňování do evropských a euroatlantických struktur.

Výzkum je zaměřen na kvantitativní analýzu časových perspektiv v české společnosti. K tomuto účelu byla využita Zimbardova baterie časové perspektivy (Zimbardo Time Perspective Inventory). Baterie ZTPI sestává z 56 položek postihujících pět časových dimenzí (orientací): pozitivní minulost, negativní minulost, hédonistickou přítomnost, fatalistickou přítomnost a budoucnost. Data byla získána od reprezentativního vzorku české populace v letech 2003 a 2008. Faktorová analýza poukázala na existenci vícefaktorové struktury časových perspektiv, která se zásadně neliší od originální americké verze ZTPI, ani od jejích adaptací v dalších zemích. Na základě položkové analýzy byla provedena úprava modelu tak, aby co nejlépe vystihoval česká data. Relativně nejvýrazněji se v českém souboru projevily časové orientace na minulost s pozitivním nábojem a na budoucnost. Byly nalezeny souvislosti časových orientací s věkem, pohlavím, dosaženým vzděláním a náboženským vyznáním.

Článek se zabývá vývojem projektu internetových voleb v Norsku, který prozatím vyvrcholil v září roku 2011, kdy měli voliči deseti vybraných obcí možnost volit v místních a regionálních volbách prostřednictvím internetu. Článek nejdříve analyzuje přípravné projekty internetových voleb a rozebírá také výsledky průzkumů připravenosti norské společnosti k internetovým volbám v kontextu konceptu tzv. digitální propasti. Zabývá se dále výsledky voleb z hlediska několika ukazatelů: podílu lidí, kteří využili internet k hlasování, a to v závislosti na místě bydliště, stranické preferenci a věku. Navzdory vysoké míře internetové penetrace lze v Norsku potvrdit teoretické předpoklady týkající se dvou subtypů digitální propasti: sociální propast a demokratická propast.

Tato stať si klade za cíl popsat nynější stěžejní pohled české společnosti na tzv. Benešovy dekrety. Je třeba přitom zdůraznit, že pod tímto novinářským označením „Benešovy dekrety“ se neskrývá všech 143 dekretů přijatých exilovou československou vládou, nýbrž že tím jsou míněny především dekrety regulující postavení Němců, Maďarů a dalšího „nepřátelského obyvatelstva“ na území Československa. Toho si ovšem česká veřejnost často není vědoma. Stať vyjde přitom jednak z teoretického zarámování, zejména z pojmu a konceptu kolektivní paměti, jednak z celorepublikového terénního výzkumného šetření realizovaného v listopadu 2011 CVVM na 1010 respondentech a ohlédne se také po meziročním srovnání s předešlými realizovanými výzkumy. Hlavními tématy je přitom pohled české veřejnosti na dekrety samotné a také na odsun sudetských Němců. Dekrety s odsunem sice nijak přímo nesouvisí, ovšem citelně poznamenaly postavení Němců a Maďarů v Československu a obě tyto historické události, tedy jak jejich podepsání, tak i odsun samotný, spolu bývají často dávány do souvislosti.

Wawrosz, Petr; Herbert Heissler. „Vybrané bariéry investic do lidského kapitálu.“ Naše společnost 11 (1): 36-46, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.1.4

Ekonomická teorie v současné době obecně uznává, že investice do lidského kapitálu (human capital, dále HC) jsou jedním z podstatných faktorů hospodářského i společenského růstu. Za průlomovou lze v rámci této problematiky označit publikaci Garryho Beckera [1964] a téma je od té doby rozvíjeno a analyzováno v řadě dalších textů. Jako relativně aktuální zmiňme práce autorů Roy, Roberts, Ali [2012] nebo Rizzo, Gallo [2012]. Teorie zdůrazňuje především význam HC pro hospodářský růst [Savvides, Stengos 2009], pro plnohodnotný život jedince, pro to, aby jedinci byli v soudobém rychle se měnícím světě schopni reagovat na probíhající změny, rozvíjet svá nezadatelná práva a eventuálně je chránit [Keeley 2007], zapojit se do občanské společnosti, participovat na věcech veřejných [Hartog, Maassen van den Brink 2007; As-Saber 2011] apod. Teorie rovněž zdůrazňuje, že investice do HC jsou podmínkou úspěchu investic do sociálního kapitálu [Wawrosz, Heissler 2011a].

Červinková, Monika, Lucie Kulhavá. 2013. „Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman: Pozitivní a negativní kampaň k prezidentským volbám." Naše společnost 11 (2): 16-29, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.2

Článek pojednává o oficiálních kampaních dvou nejúspěšnějších kandidátů prvního kola prezidentských voleb v ČR 2013, Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana, z hlediska konceptu pozitivní a negativní politické reklamy a o reflexi volebních kampaní těchto kandidátů českými občany. Prostřednictvím kvalitativní rámcové a kvantitativní obsahové analýzy jsou identifikována témata všech oficiálních (tzn. vytvořených volebními týmy) propagačních materiálů jmenovaných kandidátů a nejfrekventovanější slovní spojení, která se v těchto materiálech vyskytovala. Výsledky jsou interpretovány s ohledem na atributy pozitivní a negativní kampaně. S pomocí statistické analýzy dat z výzkumů veřejného mínění CVVM je popsána reflexe kampaní českou veřejností. Výsledky studie naznačují, že za negativní kampaň lze označit kampaň Miloše Zemana v období po prvním kole voleb. Zemanova kampaň se také ukázala být konkrétnější a lépe zapamatovatelná – jak podle subjektivního hodnocení respondentů výzkumu, tak podle asociací, které si s kandidáty po skončení voleb spojovali.

Cílem této studie je přinést základní přehled o faktorech, které ovlivňují zapojení prarodičů do péče o vnoučata a zároveň představit typologie vzorců prarodičovství v českých rodinách. Text předkládá výsledky kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvantitativní analýza vychází z českých dat z druhé vlny šetření SHARE a omezuje se na respondenty, kteří mají vnoučata mladší 10 let. Text nejprve představuje typologii zapojení prarodičů do péče o vnoučata, která přihlíží ke vzdálenosti bydliště a četnosti kontaktů mezi prarodičem a rodinou vnoučete. Následně sleduje, zda/jak se tendence k jednotlivým způsobům naplňování prarodičovské role liší podle sociodemografických charakteristik respondentů. Kvalitativní analýza vychází z hloubkových rozhovorů s 18 matkami a 12 babičkami. Na základě jejich výpovědí identifikuje různé vzorce zapojení prarodičů s ohledem na charakter poskytované péče, směr „poptávky“ po péči a různý význam pomoci poskytované starší generací pro běžný chod rodiny.

Tento příspěvek mapuje proměny, kterými v období antiky a středověku prošlo označování a chápání jevů spojených s veřejným míněním. V centru zájmu zde stojí skupina nejdůležitějších slovních výrazů, které tyto jevy označovaly (fama, existimatio či opinio u Římanů, fama publica či communis opinio ve středověku aj.). Zvláštní pozornost je věnována tomu, že v římském společenském životě bylo znatelné rozlišení mezi výrazem fama, která vyjadřovala obecné mínění, a rumor, které bylo míněním plebsu, tedy nehodnotným a nespolehlivým. Pojem fama, častěji spíše fama publica, pak ve středověku označovala lokální síť znalostí, mechanismus kolektivního hodnocení jedince. V tomto smyslu byla rovněž důležitou součástí soudních procesů. Oběma zkoumaným historickým etapám je pak společná problematika fám, neboť právě fáma v dnešním slova smyslu v nich obecné mínění často představovala a zakládala.

Pracovní život je jedním z významných faktorů, které ovlivňují celkovou kvalitu života a životní spokojenost. Měření jeho kvality je předmětem zájmu řady projektů a výzkumů, jež byly v uplynulých letech realizovány také v České republice. Následující text se věnuje nejobecnějšímu indikátoru kvality pracovního života, jímž je spokojenost s celkovým pracovním životem. Analyzuje jeho vztah ke spokojenosti s životem celkově a k jeho mimopracovním aspektům, jakož i jeho vztah ke spokojenosti se současným zaměstnáním. Výsledky analýzy ukazují, že spokojenost s celkovým pracovním životem je obecnější kategorií než spokojenost se současným zaměstnáním a že je podstatně více provázána s celkovou životní spokojeností než samotná spokojenost se současným zaměstnáním, přičemž se od obou dostatečně odlišuje, aby mohla být považována za samostatný validní indikátor.

Od počátku 90. let 20. století dochází k poměrně velkým změnám v reprodukčním chování obyvatel České republiky, mimo jiné výrazně narůstá podíl dětí narozených mimo manželství. Článek podrobně popisuje vývoj intenzity plodnosti nevdaných žen ve srovnání s ženami vdanými v letech 1989–2014 na základě dat běžné evidence. Pozornost je věnována třem hlavním vlivům působícím na podíl dětí narozených mimo manželství, nejvíce pochopitelně intenzitě mimomanželské a manželské plodnosti (podle věku a pořadí narozených dětí). Analýza ukazuje, že přestože dochází od počátku 21. století ke sbližování intenzity plodnosti vdaných a nevdaných žen, prokreační chování těchto žen se stále výrazně odlišuje (průměrný věk matky při narození (prvního) dítěte, struktura narozených dětí podle pořadí narození).

V roce 2015 se na internetu v České republice zvedla vlna nenávistných projevů proti migrantům, zejména muslimského původu. Tento článek prezentuje výsledky výzkumu nenávistných projevů vůči migrantům a uprchlíkům na Facebooku v České republice v létě 2015.  Za pomoci kombinované metody analýzy využívající automatický sběr dat a následnou manuální triangulaci výsledků bylo možné odpovědět na některé základní otázky o procesu vytváření a šíření nenávistných projevů na Facebooku. Je zřejmé, že vlna nenávistných projevů proti migrantům v roce 2015 byla cíleně i nezamýšleně podpořena společnými aktivitami různých uživatelů Facebooku (především mužů ve středním věku příslušejících ke střední střídě), propagandistickými aktivitami extremistických skupin, zpravodajstvím masmédií a také designem samotné komunikační platformy.

Ačkoliv je za našimi hranicemi analýza sociálních sítí (dále SNA) dobře etablovaným okruhem metod či dokonce subdisciplínou v rámci sociálních věd s prestižními konferencemi, vysoce profilovanými odbornými periodiky a výzkumnými centry na renomovaných univerzitách, v českých luzích a hájích se jedná spíše o příslovečnou popelku. Síťovou perspektivu ve svých studiích aplikovalo doposud nemnoho autorů, v posledních letech se však situace v tomto ohledu zlepšuje – namátkou lze uvést práce Vašáta s Bernardem [2015] o egocentrických sítích imigrantů a Císaře a Navrátila [2014] o sítích sociálních hnutí. Nelze se ubránit dojmu, že je to svým způsobem škoda vzhledem k silným základům v Petruskově [1969] průkopnické monografii o sociometrii (de facto předchůdkyni SNA). Ambicí této stati je přispět do českého prostředí úvodním didaktickým textem o konceptu a metodě, která jde nad rámec prostého popisu sítí pomocí měr koheze či měr centrality, a přiblížit tak českým sociálním vědcům a vědkyním pokročilejší, byť stále relativně snadno přístupné partie SNA.

Nezaměstnanost obecně patří bezesporu k nejvýznamnějším jevům a zároveň problémům moderního světa. V první řadě má četné negativní sociálněekonomické důsledky, a to jak pro bezprostředně postižené jednotlivce či jejich rodiny a domácnosti, tak i pro jejich okolí, na které v tomto ohledu působí mj. snížená kupní síla nezaměstnaných, a stejně tak pro celou společnost, která musí nést přímé i nepřímé náklady vázané na nezaměstnanost a její překonávání.

V tomto článku se nebudeme zabývat veřejným míněním jako společenským jevem. Otázek o tom, co to veřejné mínění je, kdo je jeho nositelem, co je jeho obsahem, jak se projevuje…, bylo v minulosti vysloveno mnoho a jak se zdá, uspokojivě vyřešeny nejsou dodnes.

„Veřejné mínění je mínění veřejnosti“, mohla by znít triviální a nejsnáze nalezitelná definice. Problém jí však pochopitelně zdaleka vyřešen není: Co je to "veřejnost?" Kdo ji tvoří? Patří do veřejnosti všichni lidé, nebo jen někteří? A případně kteří? A není to náhodou úplně jinak? Nejsou veřejným míněním spíše názory a myšlenky, které jsou veřejně vysloveny, ať už je vyslovuje a poslouchá kdokoli? A co potom znamená "veřejně vysloveny"? Jde o publikaci v médiích, hádku o politice v hospodě, nebo i o výměnu názorů mezi manželi? Do takovýchto problémů a definic kruhem se na poli úvah o veřejném mínění dostáváme velice snadno a prozatím z nich zřejmě nebylo nalezeno jednoznačné východisko.

Otázka rovných příležitostí mužů a žen nebyla dlouhou dobu v České republice politickým tématem. Situace se však výrazně změnila v průběhu prohlubující se evropské integrace, kdy se vláda zavázala řešit nerovné postavení mužů a žen v mnoha sférách. Přesto je nutné konstatovat, že otázka rovných příležitostí leží dosud v české politice na okraji zájmu.

Nebudeme, myslím, daleko od pravdy s domněnkou, že pro většinu pracovníků podílejících se na nějakém sociálním výzkumu je období terénního sběru dat jakousi nevítanou přestávkou mezi dvěma důležitými dějstvími: přípravou a vyhodnocením. Jako by se v této chvíli jejich práce zastavila, jako by se rozbouřená horská řeka aktuálního výzkumu najednou schovala kamsi do skal a podzemních jeskyní, aby se až po nějakém čase znovu poklidně ševelící vynořila kdesi dole v údolí.

Postavení hlavy státu má v každém demokratickém systému specifický význam i různorodé mocenské a konstituční ukotvení. Je institucionálním i symbolickým vyjádřením suverenity státu, jeho „jednoty v různosti“ v kontextu pluralitní demokracie. Koncepční řešení jsou v rámci moderní demokratické ústavnosti velmi rozmanitá: v některých státech je hlava státu pouze symbolem ústavnosti a její pravomoci jsou buď zcela formální (Velká Británie), nebo velmi omezené (Spolková republika Německo, Rakousko).

Přestože problematice hodnot byla v sociologii již věnovaná řada textů, neexistuje v současné sociologii jednotná teoretická koncepce hodnot. Podle Strmisky napočítal Lautman v roce 1981 při snaze identifikovat pojetí hodnot v sociálních vědách dokonce 180 různých definic pojmu „hodnota“ [Strmiska 1996: 375]. Pojem hodnot však není pouze teoreticky neukotvený, ale nejednotnost panuje také v metodologické rovině.

Článek stručně popisuje počátky výzkumu veřejného mínění v českých zemích v poválečné éře a další vývoj v období Pražského jara, které znamenalo oficiální návrat k provádění výzkumu veřejného mínění po vynucené pauze. Informace a fakta jsou vedle samotných závěrečných zpráv z výzkumů čerpány z publikací Čeňka Adamce a Josefa Bečváře, kteří v institucích pro výzkum veřejného mínění v popisovaných etapách pracovali.

V posledních letech výrazně sílí zájem o odbornou reflexi fáze sběru dat v rámci standardizovaných dotazníkových výzkumů a na s tím spojené prvky, jako je osoba tazatele a respondenta, aranžmá situace dotazování, podoby výzkumného nástroje nebo způsobu dotazování. V oblasti metodologie sociálněvědního výzkumu na tom má zásluhu proud kognitivních přístupů, jehož kořeny lze spatřovat v rozmachu kognitivních teorií v psychologii a jejich pronikání do dalších disciplín. Jednoduše řečeno kognitivní přístupy obracejí pozornost k psychickým procesům, které se v hlavách respondentů odehrávají v situaci zodpovídání výzkumné otázky, a které mají vliv na způsob, jakým zpracovávají související informace a jaká tedy bude jejich odpověď.
Základním informacím o kognitivních přístupech, jakož i situaci dotazování byl na stránkách Naší společnosti již určitý prostor věnován [Vinopal 2004], nyní se můžeme z tohoto hlediska podrobněji podívat na některé fáze a aspekty získávání informací od respondentů dotazníkových šetření.

Rodinu je možno definovat jako relativně trvalé uskupení osob založené na pokrevních vztazích, vzniklé manželstvím popř. adopcí, jejímiž hlavními funkcemi jsou zejména reprodukce, výchova, ale i přenos kulturních vzorů [Maříková et. A. 1996: 940]. Význam instituce manželství nejen v souvislosti s touto definicí je dnes již často diskutovaným tématem. Podnětem pro tyto diskuse jsou jistě nejen objevující se názory a otázky ve smyslu manželství jako překonané instituce, ale podobným debatám též nahrávají demografické statistiky, v jejichž výsledcích je obsažen trend klesající sňatečnosti, potažmo jisté oslabování rodiny v tom základním slova smyslu (nízká plodnost obecně, růst podílu dětí rodících se mimo manželství apod.

Pavel Machonin byl bezesporu jednou z největších osobností píšících současné sociologické dějiny a jeho odchod znamená obrovskou ztrátu nejen pro vědeckou, ale také pro laickou veřejnost. Jeho životním krédem bylo, že „posláním sociologa je poznávat skutečné sociální vztahy mezi lidmi, nikoliv podléhat módním ideologiím.“ Ve své celoživotní práci se proto snažil co nejrealističtěji vypovídat o sociální skutečnosti a zabývat se reálnými otázkami a výsledky, ke kterým dospěl, psát co možná nejsrozumitelnějším jazykem.

V tomto článku sledujeme, jak česká veřejnost chápe pojem „společenská soudržnost“, zda se k němu vážou odlišné sémantické dimenze a jaké hodnotové orientace stojí za představami o utváření soudržné společnosti. Pojem sociální soudržnost se objevuje ve veřejném diskursu teprve v posledních několika letech a to především v souvislosti s politikou Evropské unie a vládním programem.

Následující text představuje výsledky sociologického šetření, které provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., (CVVM) ve dnech 31. 8. – 7. 9. 2009. Toto rozsáhlé terénní šetření mapovalo postoje a mínění veřejnosti k vybraným tématům a otázkám, které se dotýkaly dvacátého výročí listopadové revoluce v roce 1989.