Život je jinde...?

Debutovat v této době bylo obtížné i jednoduché. Námaha, s níž se těch několik skutečných osobností pokoušelo prosadit v hlídaném prostoru oficiálních publikačních možností svůj pozoruhodný, netuctový rukopis, byla logicky provázena relativní snadností publikovat pro velký počet těch, kteří zaručovali ve svých verších kultivovaný, neproblematický průměr. Tak vlastně pokračoval zřetelný úpadek společenské prestiže a role básníka i poezie. Nejstarší generace zklamala tím, jak poslušně přijala úlohu normalizátorů, zakázala si vidět rozporuplnou pravdu a za básně vydávala zveršované proklamace a polticky služebné agitky. Tzv. generace střední, sýsovsko-žáčkovská, sice vydobyla pro poezii zpátky prostor civilní, prostor všednodenních zázraků, ale zklamala tím, že tomuto pozemskémmu světu důsledně upřela rozměr metafyzický, že obcházela nicotu, esistenciální úzkost i víru v duchovní hodnoty transcendentální povahy. A velká většina přichzejících básnických adeptů pak tuto násilně profánní, materialisticky "vykostěnou" skutečnost už jenom přizdobdovala lyrickým slovem... Mezi autory a autorkami však bylo také několik, jejichž tvorba měla od počátku náročnější ambice a projevovala se uprostřed oné záplavy pseudopoezie jako sice solitérní, ale přece jen nepřehlédnutelný pokus vrátit básni její svrchovanost, její svobodu ideovou i imaginativní.