Česká literatura v síti
V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
Intertextualita a dílo Bohumila Hrabala
MARTIN CHARVÁT
V knize Kain podle Hrabala se polský literární vědec Jacek Baluch snaží předložit nový přístup k dílu Bohumila Hrabala. Jeho hlavním záměrem je poukázat na palimpsestový charakter Hrabalových textů, protože „konečný smysl Hrabalových děl existuje anebo také vyjevuje se — mezi texty. Pokaždé se to děje jinak“ (s. 112–113). K prokázání této teze se Baluch obrací k asi nejznámějšímu Hrabalovu dílu, k novele Ostře sledované vlaky.
Literárněvědná detektivka v hlavní úloze
JOANNA CZAPLIŃSKÁ
Vladimír Papoušek se k osobnosti Egona Hostovského vracel několikrát. Prvním setkáním (nehledě na doktorskou dizertaci) byla monografie Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru (Jinočany, H & H 1996), koncipovaná jako klasický rozbor Hostovského díla jako celku nastíněného na pozadí spisovatelova životopisu. Českobudějovický badatel se v ní zaměřuje především na tři body, vymezující Hostovského dílo: expresionismus, existencialismus a hebrejskou tradici. Ukazuje vývoj jak životní filozofie spisovatele, tak její projekci do postav jeho literárních světů. Podruhé se osobnost Hostovského objevuje v knize Trojí samota ve velké zemi. Česká literatura v americkém exilu v letech 1938–1968 (Jinočany, H & H 2001), kde je postavena vedle Milady Součkové a Zdeňka Němečka a v níž Papoušek sledoval především proměny poetiky těchto tří autorů a pokusil se o komparaci jejich exilové tvorby. Přirozená byla přítomnost Egona Hostovského v další Papouškově monografii Existencialisté. Existenciální fenomény v české próze dvacátého století (Praha, Torst 2004), kde bylo o jeho tvorbě pojednáno v souvislosti s dalšími spisovateli, kteří jsou řazeni mezi existencialisty.
Pivo, alchymie, literatura
ANTONÍN K. K. KUDLÁČ
Dějiny kultury zalidňují mnohé pozoruhodné postavy, kterým odborníci věnují jen málo pozornosti či vůbec žádnou. Patří mezi ně také Otakar Zachar (1870–1921), s jehož jménem se dosud mohli setkat nejvýš zájemci o život a dílo Josefa Váchala. Kladenský knihovník a badatel Jiří Mika teď přichází se stručnou, ale velmi zajímavou monografií o této pozoruhodné a neprávem pozapomenuté osobnosti nazvanou Mezi alembikem a spilkou. Svět sládka a spisovatele Otakara Zachara (Kladno, Halda 2012).
Staročeská fotoarchivní sbírka – historie, současný stav a význam
VENDULA REJZLOVÁ‑ZAJÍČKOVÁ
Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., vlastní svým rozsahem i inventářem unikátní fotoarchivní sbírku, obsahující přes 163 000 polí mikrofilmů a 155 000 fotokopií staročeských rukopisů a tisků ve staročeštině, latině a němčině. Pozornost nevzbuzuje pouze databáze těchto materiálů, ale také historie sbírky jako takové, která reflektuje bádání o starší české literatuře v naší instituci od čtyřicátých let 20. století.
Read more: Staročeská fotoarchivní sbírka – historie, současný stav a význam
První konference o díle Ivana M. Jirouse
PETRA ČÁSLAVOVÁ
Ve dnech 14.–15. 11. 2013 se na půdě FAMU uskutečnila konference o díle Ivana M. Jirouse, již uspořádala jako vůbec první vlastní konferenci Revolver revue ve spolupráci s Institutem pro studium literatury. Jejím záměrem, jak deklarovala ve své úvodní řeči Terezie Pokorná, nebylo pouze kriticky a v souvislostech představit básníka, kritika a teoretika undergroundu Ivana M. Jirouse (1944–2011), ale také se ostře vymezit vůči banalizaci Jirousovy osobnosti a odkazu, která výrazně „rozbujela“ právě po jeho smrti.