Nevidí ten, kdo se jen dívá

Abstract

Nevidí ten, kdo se jen dívá

Abstrakt: Kuhn byl stoupencem tzv. „relativizovaného apriori". Apriori se nevyznačuje apodiktičností; zachovává si však stále konstitutivní funkci pro předmět poznání. Poznávající subjekty musí znát významy „paradigmatických propozic" proto, aby měli zkušenost. Zkušenost se neredukuje na vnímání. S Fleckem řečeno, pro vidění je dívání se jen nutnou, nikoli však dostatečnou podmínkou; je nadto nutné i vědět. Paradigmatické propozice se tak stávají podmínkou veškerého poznání, které je jimi „nasyceno". Různým paradigmatům respektive teoriím proto odpovídají různé zkušenosti. Paradigmata však nejsou na zkušenosti zcela nezávislá. „Paradigmatické propozice" mají zkušenostní původ. Jedná se, s Poincarém řečeno, o hypotézy, které byly povzneseny do statutu principů. Jinak řečeno, role „zkušenostního vstupu" v poznání je poněkud paradoxní: vstup motivuje tu část poznání, která je na něm nezávislá a která jej podmiňuje.

Klíčová slova: Kuhn; relativizované apriori; instrumentalismus; pravidla; Poincaré

A Person Who Is Merely Looking Does Not See

Abstract: Kuhn defended the so-called relativised apriori. Even if the apriori is not taken apodictically, it still preserves a constitutive function. For there is, according to Kuhn, something more to experience than a simple perception. To put the idea in Fleckian terms, to see is to look and to know. We have to know the meanings of "paradigmatic propositions" in order to have an experience. If all observations are "paradigm-induced", different paradigms are constitutive of different experiences. Nonetheless, paradigms are not wholly independent on empirical input. Paradigmatic propositions are of empirical origin: they are, as Poincaré used to say, "hypotheses erected into principles". The role of empirical input in knowledge is hence somewhat paradoxical: it motivates the part of knowledge that is independent on it.

Keywords: Kuhn; apriori relavised; instrumentalism; rules; Poincaré