Monografie na článcích staročeského Passionálu demonstruje žánrovou strukturu hagiografie v polovině 14. století.Autorka se věnuje revizi pojmu legenda, hledá genealogické vztahy mezi antickými žánry a jejich transformací v žánry středověké. Zvolenou metodologií je komparace s latinskou passionální předlohou Legenda aurea a se staročeským Životem Krista Pána. Zároveň se autorka věnuje narativním analýzám vybraných passionálních článků a prokazuje na nich specifika staročeského anonymního autora. Jednou ze základních otázek, které si tato publikace klade, je určení funkce staročeského Passionálu a jeho možných recipientů. Součástí publikace je deset transkribovaných passionálních článků a ukázky faksimilí z passionálních rukopisů.
Previous
Next
Jak se zrcadlí česká moderna v interakčních vztazích
VÁCLAV MAIDL
Po přečtení čtyři sta sedmdesáti devíti stránek knihy Lucie Merhautové je dobré vrátit se ještě jednou k...
Fenomén Zappa: badatelský oříšek, nebo kámen úrazu?
STEFAN SEGI
V září roku 2013, u příležitosti dvacátého výročí úmrtí kytaristy a skladatele Franka Zappy, uspořádal Ústav...
Evropská knižní kultura? Ne, kultury…
JIŘÍ TRÁVNÍČEK
Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data...