 |
Jaroslav Peregrin & Marta Vlasáková:
Filosofie logiky
Filosofia, 2017
Kniha je soustavným pojednáním o problémech filosofie logiky a přístupech k jejich řešení; je ovšem napsána trochu jinak, než bývají knihy o filosofii logiky po světě obvykle psány. Na jedné straně se snaží ukazovat, že problémy, s nimiž logika a filosofie logiky zápasí, často vznikly mnohem dříve než v době, kdy se objevila moderní logika; na druhé straně se ale snaží ukázat, že je tu specifický druh filosofických problémů týkajících se logiky, který skutečně vznikl až se vznikem moderní logiky a kterému dosud není věnována patřičná pozornost. Kromě tradičních témat (například problematika logických paradoxů, vymezení logické formy, logické zachycení „obecnin“ aj.) se tudíž práce zabývá i ryze novodobými problémy logiky (spojenými například s axiomatizací logických kalkulů a vytvářením jejich množinových modelů, s otázkou jejich úplnosti a neúplnosti, či s bující pluralitou logických systémů). Kniha je psána tak, aby byla srozumitelná nejenom úzkému okruhu odborníků; je tedy vhodná pro studenty různých oborů, kteří přicházejí s logikou do styku, i pro zájemce o logiku z řad široké odborné veřejnosti.
|
 |
Jaroslav Peregrin & Vladimír Svoboda:
Reflective Equilibrium and the Principles of logical analysis
Routledge, 2017
Kniha předkládá přehledný výklad povahy logiky s důrazem na problémy jejích základů. Autoři tvrdí, že tyto základy nepředpokládají žádné metafyzické předpoklady, a že nepředpokládají ani logické formy jakožto specifické entity. Priárním předmětem logiky jsou podle nich naše jazykové interakce, nikoli soukromé usuzování, alogiku je tak podle nich zásadně zavádějící vidět jako odhalování "zákonů myšlení". V tomto smyslu jsou fundamentálníá logické zákony implicitní našim "jazykovým hrám" a jsou tak podobnější společenským normám než přírodním zákonům. Autoři také ukazují, že logické teorie, přestože se opírají o pravidla implicitní našim faktickým lingvistickým praktikám, tato pravidla zpevňují a činí je explicitními. Pečlivým rozborem projektu logické analýzy autoři předvádějí, že logická pravidla je nejlépe vidět jako výsedky tzv. reflektivního ekvilibria. Navrhují, abychom se na jazyky dívali jako na určité "inferenční krajiny" a na logiky jako na "geografy", kteří je mapují a snaží se jimi vést bezpečné cesty.
|
 |
Jaroslav Peregrin:
Inferentialism: Why Rules Matter
Palgrave Macmillan, 2014
Termín "inferencialismus", zavedený Robertem Brandomem, se stal symbolem určitého názoru v rámci filosofie jazyka, podle nějž jsou významy v podstatě inferenčními rolemi - čímž se zásadně odlišuje od tradičnějších přístupů k sémantice. Nezávisle na tom se tento termín začal objevovat v logice, v souvislosti s názory dávajícími přednost teorii důkazů před teorií modelů a pojímající význam logickým způsobem, zejména způsobem vycházejícím z teorie důkazů. Tato kniha tyto dva proudy propojuje: podává přehled a kritické zhodnocení brandomovského inferencialismu, navrhuje jeho vylepšení, a vyjasňuje jeho vztah k inferentialismu v rámci logiky. Důraz je kladen na jasnou artikulaci obecných předpokladů, na kterých inferentialismus spočívá, čímž se osvětlují jeho základy, a po té jsou diskutovány důsledky tohoto stanoviska a jsou probrány nejpodstatnější námitky vznášené proti němu. |
 |
Jaroslav Peregrin:
Jak jsme zkonstruovali svou vlastní mysl
Dokořán, Praha, 2014
Současné názory na povahu lidské mysli, jak nám je zprostředkovává kognitivní věda či filosofie mysli, oscilují mezi dvěma extrémními polohami: jednou z nich je názor, že mysl je prostě činnost mozku; druhý je pak názor, že mysl jakožto prostor obsahující myšlenky, pocity ap. je spíše jenom jakýsi metaforický obraz, je to konstrukt, který je výsledkem nějakých našich "interpretačních praktik". Tyto názory se zdají navzájem vylučovat; a přitom každý z nich se zdá mít v něčem pravdu: zdá se být nepochybné, že mysl je nějak reálná a je věcí mozku; ale zdá se tomu být i tak, že to, že náš normální hovor o mysli se vztahuje k něčemu, co se nikde hmatatelně nevyskytuje. V této knize hájíme názor, že tyto dva pohledy jsou slučitelné; že tedy můžeme (a měli bychom) přijmout názor, že to, čemu říkáme mysl, jsme sice zkonstruovali, ale přesto je to navýsost reálná věc. |
 |
Vladimír Svoboda:
Logika pro Pány, Otroky a Kibice
Filosofický průvodce světem deontické logiky
Filosofia, Praha, 2013
Kniha nabízí ucelený nástin filosofických problémů, jež jsou spjaty s vytvářením nástrojů pro logickou analýzu preskriptivního diskursu a s budováním systémů deontické logiky. Předkládá historický přehled bádání v dané oblasti a zaměřuje se na klíčovou otázku, která je dána skutečností, že preskriptivní věty – příkazy, nařízení, instrukce, dovolení atp. – nejsou nositeli pravdivostních hodnot a zdají se tak spadat mimo tradičně pojímanou doménu logických zkoumání. Ústřední kapitoly knihy ukazují, že vhodný rámec pro logická zkoumání v této oblasti představují Lewisovské jazykové hry, jichž se účastní Pán, Otrok a Kibic. Soustřeďují se rovněž na pojmové problémy preskriptivního diskursu a předkládají původní návrh ontologického založení těchto zkoumání a zabývají se také problematikou 'kinematiky' přikazování a dovolování. |
 |
Marta Vlasáková:
Bernard Bolzano: O matematické metodě
Filosofia, Praha, 2012
Překlad části obšírného úvodu matematického spisu Grossenlehre, v níž Bolzano přehledně vymezuje základní pojmy své koncepce logiky, jak ji dříve rozvinul především ve svém logickém spise Wissenschaftslehre. Současně zde Bolzano podává návod metodického postupu, jakým má být vedena výuka a výklad vědy, především matematiky, a přichází s požadavkem důsledně exaktní výstavby celého výkladu zahrnující i definice základních pojmů a důkazy výchozích tvrzení.
Přeložila a úvodní studii napsala Marta Vlasáková. |
 |
Jaroslav Peregrin:
Člověk a pravidla
Dokořán, Praha, 2011
Poté, co byla za víceméně jednotící rámec současných věd o živé přírodě přijata evoluční teorie a co si tato teorie čím dál častěji nachází cestu i do věd společenských, se před vědci otevírá problém prozkoumání toho, jakým způsobem se v rámci evoluce mohl objevit člověk, tvor s tolika rysy nepodobnými vlastnostem svých zvířecích bratranců. To, co je v současné době v tomto kontextu v centru pozornosti, je otázka evolučního vysvětlení vzniku spolupráce. Kniha poukazuje na fakt, že problém vzniku pravidel s problémem vzniku spolupráce úzce souvisí, pravidla však znamenají něco mnohem více než pouhou "instinktivní" spolupráci; že pravidla jsou tím, co umožnilo, že se spolupráce promítla do samotné naší podstaty a učinila z nás rozumné, hovořící a kulturní tvory. Ukazuje, že stejný druh normativity, který stojí v základě lidské společenskosti, stojí i v základě lidského jazyka a lidského rozumu – že tedy člověka můžeme bez velké nadsázky nazvat normativním tvorem. |
 |
Marie Duží, Bjorn Jespersen, Pavel Materna:
Procedural Semantics for Hyperintensional Logic
(Foundations and Applications of TIL)
Springer, 2010
This volume sets out the foundations of Transparent Intensional Logic, together with many applications to a wide range of topics including formal semantics, philosophy of language, and philosophical logic. Special attention is devoted to some topics that generally tend to be dealt with only in passing. They include, inter alia, notional attitudes, knowing whether, concepts (understood rigorously and non-mentalistically),attitudes de re, and anaphora in hyperintensional contexts. |
 |
Vladimír Svoboda a kolektiv:
Logika a přirozený jazyk
Filosofia, Praha, 2010
Kniha představuje průřez hlavními tématy logické analýzy přirozeného jazyka. Uvádí čtenáře do logických jazyků, které jsou k analytickým účelům používány a do metodických postupů spjatých s jejich aplikací na konkrétní problémy. Publikace nabízí plastický, i když ne zcela systematický, obraz o možnostech soudobé logické analýzy, alternativních přístupech i omezeních uplatnění logicko-analytických metod.
|
 |
Vladimír Svoboda, Jaroslav Peregrin:
Od jazyka k logice
(Filozofický úvod do moderní logiky)
Academia, Praha, 2009
Kniha nabízí netradiční úvod do světa moderní logiky. Předkládá čtenáři řadu filozofických otázek, které se týkají východisek a cílů logických teorií a jejich formálních aparátů. Krok za krokem pak ukazuje, jak je logika geneticky spjata s přirozeným jazykem a jak se obrysy běžných i méně běžných logických systémů vynořují z reflexe toho, jak běžně odůvodňujeme svá tvrzení. Nabízí tak alternativu k rozšířené představě, podle níž je smyslem logiky zachycení nějakých velice abstraktních a velice fundamentálních zákonů, které vymezují pole působnosti rozumu. Čtenářsky přístupným, ale netriviálním způsobem otevírá cestu k pochopení klíčových pojmů i metod tzv. klasické logiky i nejvýznamnějších systémů neklasických logik. Může tak být užitečná jak pro čtenáře, kteří se chtějí s logikou seznámit, tak pro ty, kdo už mají toto seznámení za sebou, ale zajímají je otázky, jež učebnice logiky obvykle bez povšimnutí přecházejí. |
 |
Jaroslav Peregrin (ed.):
Logika 20. století: mezi filosofií a matematikou.
Výbor textů k moderní logice
Filosofia, Praha, 2006
Výbor překladů textů významných logiků a filosofů logiky dvacátého století: G. H. Moore, J. van Heijenoort, W. D. Goldfarb, G. Kreisel, A. Tarski, A. N. Prior, N. Belnap, D. Lewis, H. Putnam, M. Dummett, W. V. Quine.
|
 |
Jaroslav Peregrin:
Kapitoly z analytické filosofie
Filosofia, Praha, 2005
Historicky koncipované pojednání o hlavních problémech analytické filosofie 20. století. Obsahuje podrobný rozbor příčin vzniku analytické filosofie a vývoje názorů jejích protagonistů na lidské poznání, jazyk a svět. Soustředí se zejména na názory Frega, Russella, Carnapa, Wittgensteina, Quina a také na aktuální směry vývoje tohoto filosofického směru. |
 |
Marta Vlasáková:
Bernard Bolzano: Cesta k logické sémantice
Filosofia, Praha, 2005
Značná část logického díla Bernarda Bolzana nebyla v jeho době přijata a byla pozapomenuta. Když se později začal zvyšoval zájem o Bolzanův logický odkaz, ukázalo se, že Bolzano často rozvíjel logická témata, která začala být aktuální až o mnoho let později. To platí zejména o tématech z oblasti logické sémantiky (problematika pojmů, logická pravdivost a logické vyplývání, analytičnost vět aj.), kterou začal důsledně rozvíjet až sto let po Bolzanovi Alfred Tarski. Bolzanovi je možné nejen přiznat geniální anticipaci řady logických témat, ale v jeho práci lze nacházet i inspiraci pro další rozvoj logiky. Proto se předložená práce snaží i o konfrontaci Bolzanova přístupu se současným pojetím, o určitou aktualizaci Bolzanova pojetí. |
 |
Vladimír Svoboda, Bjørn Jespersen, Colin Cheyne (eds.):
Pavel Tichý’s Collected Papers in Logica and Philosophy
Filosofia / University of Otago Press, Praha / Dunedin, 2004
Svazek obsahuje kompletní soubor publikovaných článků významného českého logika a filozofa Pavla Tichého, který patří mezi nejoriginálnější a nejkontroverznější osobnosti moderní filozofické logiky. Kniha umožňuje sledovat vývoj Tichého názorů, které vyústili ve zformování systému Transparentní intenzionální logiky. Obsahuje rovněž řadu břitkých polemických článků přetištěných z prestižních mezinárodních časopisů. |
 |
Jaroslav Peregrin:
Logika a logiky
Academia, Praha, 2004
Autor podává přehled formálních systémů výrokových logik, probírá jejich vlastnosti a zabývá se i otázkou jejich smyslu a jejich aplikovatelnosti. Rozebírá zejména systémy intuicionistické logiky, vícehodnotových logik, relevančních logik a modálních logik, důraz klade zejména na tzv. kripkovskou sémantiku, založenou na pojmu možného světa. Předkládá i jisté zobecnění pojmu výrokového počtu a jeho sémantiky. |
 |
Pavel Materna:
Conceptual Systems
Logos, Berlin, 2004
Pojmy pojmu a pojmového systému jsou explikovány z hlediska transparentní intenzionální logiky. Toto hledisko je realistické, v opozici vůči antirealistickým a relativistickým tendencím v některých dílech postanalytické filozofie. Logická analýza je inspirována typovaným lambda kalkulem. |
 |
Jaroslav Peregrin:
Filosofie a jazyk
Triton, Praha, 2003
Soubor článků napsaných během předchozích zhruba deseti let a určených nejenom nejužšímu okruhu odborníků. Články se snaží filosoficky vyložit různé aspekty fenoménu jazyka a prostřednictvím toho osvětlit povahu některých tradičních filosofických problémů. |
 |
Jaroslav Peregrin:
Meaning and Structure
Ashgate, Aldershot, 2001
Přepracovaná, anglická verze knihy "Význam a struktura". Zabývá se nedávnou a současnou (post)analogicku filosofií jazyka, zejména v podání Quina, Davidsona, Sellarse a Brandoma; její pohled na jazyk konfrontuje se saussurovským strukturalismem. |
