Už 100 dílů seriálu zpřístupňujícího konkrétní vědecké výsledky Astronomického ústavu AV ČR připravil pro veřejnost Michal Švanda. Ačkoli sám pracuje ve Slunečním oddělení, představuje výzkumy všech čtyř oddělení: slunečního, stelárního, meziplanetární hmoty a galaxií a planetárních systémů.

První díl seriálu se objevil v červenci 2014 a zabýval se hvězdami s obálkou v galaxii M31. Od té doby doc. Mgr. Michal Švanda pravidelně převádí vysoce odbornou řeč vědeckých prací do textů srozumitelných i laikům. Do konce října 2017 jich už byla stovka a další přibývají. Najdeme je na webových stránkách Astronomického ústavu AV ČR v rubrice Věda a výzkum v sekci Na čem pracujeme. Rovněž díky této aktivitě získal Michal Švanda Cenu předsedy AV ČR a Nadačního fondu Neuron za popularizaci vědy. Sám se zabývá výzkumem vzniku a vývoje aktivních oblastí na Slunci pomocí moderní metody helioseizmologie, která umožňuje zkoumat vrstvy pod viditelným povrchem Slunce. K jejímu rozvoji také přispěl během postdoktorského pobytu v Ústavu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy v Německu.


Michal Švanda z Astrnomického ústavu AV ČR získal v roce 2016 Cenu Nadačního fondu Neuron.

Co vás vedlo k tomu, že jste v roce 2014 začal popularizovat výsledky výzkumů Astronomického ústavu AV ČR? Jde o dost ojedinělou aktivitu…
Již delší dobu jsem měl pocit, že výsledky českých astronomů jsou pro veřejnost upozaďovány a když se objeví ve sdělovacích prostředcích nějaká astronomická zpráva, obvykle obsahuje sdělení „američtí vědci odhalili“ a podobně. Přitom česká věda snese srovnání s tou zahraniční a v některých astrofyzikálních oborech patříme dokonce ke špičce. Impulzem, který rozhodl o začátku tohoto seriálu, byla nakonec výzva ředitele ústavu prof. Karase na jednom ze seminářů, že právě taková činnost by byla velmi vhodná. Zpočátku vycházel jeden díl seriálu za týden, což se postupem času ukázalo jako neudržitelné. V současnosti tedy až na ojedinělé výkyvy vychází každých 14 dní jeden díl a již se blížíme stovce. Příprava jednoho dílu (čtení představované práce, dostudování materiálů a sepsání zprávy) mi zabere v průměru asi šest hodin čistého času.

Nároky na vědce jsou v současnosti vysoké – bádat, publikovat… Jste autorem a spoluautorem zhruba pěti desítek vědeckých publikací v mezinárodních časopisech, přednášíte sluneční a plazmovou fyziku v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Co vás pohání, abyste navíc věnoval tolik času a úsilí zprostředkování nových poznatků ve vašem oboru neodborníkům? Není to na úkor výzkumu?
Na úkor výzkumu to jistě je, ale nemrzí mě to, pokládám to za užitečně strávený čas. Za větší problém považuji, že na úkor výzkumu jde čas strávený administrativou, který neustále narůstá. Popularizaci poznatků beru jako v zásadě jediný způsob, jak daňovým poplatníkům „vrátit“ část investovaných prostředků, jak je seznámit s tím, za co jsou vlastně peníze vybrané na daních a přerozdělené do rozpočtu Astronomického ústavu utráceny. Zmíněný seriál navíc produkuji výhradně ve svém volném čase – do zaměstnání dojíždím a trávím denně tři až čtyři hodiny ve veřejné dopravě, které by byly jinak zcela nevyužity, takže do ostatních povinností to prakticky nezasahuje. Je však pravda, že na skutečnou „vědu“ mi nezbývá v poslední době tolik času, kolik bych si přál. Důvodem jsou však spíše pedagogické povinnosti: kromě zmíněné výuky na Matematicko-fyzikální fakultě UK ještě vedu čtyři bakalářské a jednoho doktorského studenta a jeden ročníkový projekt. Studenti mají samozřejmě před mým vlastním výzkumem přednost.

Jste sice ještě mladý, ale s popularizací máte zkušenosti. Mění se v průběhu let úroveň znalostí či zájmy posluchačů a čtenářů?
Pro veřejnost přednáším od roku 2002, tedy nemohu komentovat doby dřívější. Povšiml jsem si ovšem, že zejména v poslední době chodí na přednášky občas posluchači vybavení „internetovými znalostmi“. Na internetu je ale velmi obtížné odlišit balastní informaci od informace seriózní. Diskuse s takovými posluchači jsou často obtížné a z dřívějšího ultimátního argumentu „říkali to v televizi“ se postupně stává argument „ale psali to na internetu“, který je stejně ultimátní.

Váš odborný zájem se soustřeďuje na sluneční fyziku. Jaké konkrétně vědecké problémy v současnosti v Astronomickém ústavu AV ČR řešíte?
Již delší dobu mě zajímá systém proudění plazmatu na slunečním povrchu a pod ním, v tomto oboru je ještě mnoho nezodpovězených otázek. Například je nesmírně obtížné měřit vertikální komponentu tohoto proudění (tedy ve směru „ze Slunce“ nebo „do Slunce“) a v současnosti pracuji se svým doktorandem Davidem Kordou na metodice, která by toto měla umožnit. Další oblastí mého aktuálního zájmu jsou pak dynamické jevy (vlny a oscilace) ve slunečních skvrnách.

Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Stanislava Kyselová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, NASA