Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů souvisejících s tímto komplexním jevem. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření.
Článek čerpá z dat celonárodního šetření postojů obyvatelstva k problematice bydlení, realizovaného v ČR ve dvou vlnách – Postoje k bydlení 2001 a Postoje k bydlení 2013. Analýza byla provedena ve dvou krocích. V prvním kroku byly pomocí párové korelační analýzy identifikovány proměnné, které se významně váží k otázce o celkové spokojenosti respondentů s jejich stávajícím bydlením. Ve druhém kroku byla významnost těchto proměnných testována prostřednictvím vícenásobné regresní analýzy. Cílem bylo najít faktory, které nezávisle predikují respondentovu úroveň celkové spokojenosti s bydlením, a to i po očištění vlivu ostatních proměnných zařazených do regresního modelu.
Celková spokojenost s bydlením se u českých občanů v období mezi lety 2001 a 2013 zvýšila. Nadále platí, že s bydlením jsou nejvíce spokojeni lidé žijící ve vlastních rodinných domech, nejméně pak osoby bydlící v soukromých či obecních nájemních bytech umístěných v prostředí velkých sídlišť. Klíčovým faktorem celkové spokojenosti je kromě právního důvodu užívání a samotného typu bydlení také vnímaná velikost bytu ve vztahu k počtu členů příslušné domácnosti. K faktorům ovlivňujícím celkovou spokojenost s bydlením patří i další socioekonomické charakteristiky odrážející postavení dané osoby v sociální struktuře společnosti. Jedná se hlavně o příjem domácnosti, a dodatečně i o ekonomické postavení respondenta (nezaměstnanost).
Analýza zohledňující jenom obyvatele žijící v bytových domech ukázala, že zatímco v roce 2001 byli lidé žijící v panelových bytových domech se svým bydlením spokojeni méně než lidé z cihlových domů, v roce 2013 již tento rozdíl znatelný nebyl. Zvýšení atraktivity bydlení v panelových domech může být důsledkem jejich modernizace a rekonstrukce v průběhu analyzovaného období.
Celková spokojenost s bydlením je diferencována i prostorově. Lidé z velikých měst jsou se svým bydlením spokojeni méně než obyvatelé menších sídel. Důvodem těchto rozdílů je především rozdílná skladba bytového fondu a celkově odlišný charakter bydlení, než je tomu v případě menších obcí. Specifikum tvoří v tomto ohledu populačně nejmenší obce s méně než 1000 obyvateli, kde v pozadí snížené spokojenosti s bydlením leží pravděpodobně nižší dostupnost a nabídka obslužného sektoru.
Je nutné zmínit, že i navzdory zvýšení celkové úrovně spokojenosti českých občanů s bydlením v průběhu analyzovaného období, nedošlo v tomto ohledu ke snížení rozdílů mezi jednotlivými sociálními skupinami obyvatelstva.