Previous Next
Jak se zrcadlí česká moderna v interakčních vztazích VÁCLAV MAIDL Po přečtení čtyři sta sedmdesáti devíti stránek knihy Lucie Merhautové je dobré vrátit se ještě jednou k...
Fenomén Zappa: badatelský oříšek, nebo kámen úrazu? STEFAN SEGI V září roku 2013, u příležitosti dvacátého výročí úmrtí kytaristy a skladatele Franka Zappy, uspořádal Ústav...
Evropská knižní kultura? Ne, kultury… JIŘÍ TRÁVNÍČEK Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data...

10. dubna  2012 od 17 hodin proslovila v zasedací místnosti Ústavu pro českou literaturu AV ČR Stanislava Fedrová přednášku "Obraz – pozorovatel – text: ekfráze jako intermediální žánr".

 

Anotace:

A já jsem vyšla na chodbu a dívala se na strop, na kterém se táhla freska fauna unášejícího nymfu […] nikdo se nedívá vzhůru, jediná já se dívám a žasnu nad tím, co vidím, čeho jsem svědkem.

Ekfráze je žánrem „prostředkujícím“ mezi dvěma médii reprezentace světa, verbálním a vizuálním: jejím účelem tradičně bylo působit na čtenáře tak, aby mu popisovaný obraz vyvstal před očima. Jenže: kdo se to vlastně dívá v aktu pozorování a kdo popisuje? Jakou roli v ekfrastických textech hraje sám pozorovatel? Promítá se do aktu deskripce dobová determinace vidění? A jak se viděné proměňuje v mysli a paměti pozorovatele? On je tím, kdo určuje optiku, objektivizuje nebo subjektivizuje pozorování. Může být interpretem, prostředníkem, díky němuž čtenář získává perspektivu spolu-pozorovatele obrazu, může být ale také postavou fikčního světa a vizuální reprezentace zároveň, která jen v úžasu zírá. Materiálem pro toto uvažování nám bude několik příkladů z české prózy 20. století (Durych, Maria, Langer, Hrabal).

 

Přednáška je součástí cyklu Literárněvědné fórum - Přesahování literatury: intermediální a interdisciplinární přístupy.