Ego. Paměti, deníky, korespondence. Svazek 15.

Československá delegace, působící v souvislosti s mírovou konferencí v průběhu roku 1919 v Paříži, sice měla ve svém čele dva politiky, jimž sekundovalo několik sekretářů, ale většinu z jejích členů tvořili odborní poradci – inženýři, univerzitní a středoškolští profesoři, vojáci a lidé řady dalších profesí. Tito lidé se oné „velké politiky“ přímo neúčastnili, nicméně stáli v pozadí a udržovali celý mechanismus konference v chodu. Jen někteří ale zanechali své svědectví ve formě deníků, memoárů a korespondence. Jejich postřehy jsou zajímavé především proto, že na významná diplomatická jednání pohlíželi z jiného úhlu, než politici. Všímali si více atmosféry a dění v zákulisí, dostávali se do kontaktů či střetů se zahraničními kolegy, kteří obdobně jako oni připravovali podklady pro své politické reprezentanty.

Ve většině případů se však jedná buď o drobné stati nebo memoáry psané s časovým odstupem v řádu jednotek až desítek let. O to cennější zdroj informací představuje dosud takřka neznámý deník Adolfa Černého, zachycující události od 6. ledna (odjezd z Prahy) do 12. září 1919 (oficiální večer na rozloučenou před odjezdem z Paříže). Jeho edice doplněná o korespondenci, kterou si vyměnili s domovem další odborní poradci z české, respektive polské, delegace Václav Vilém Štech a Kazimierz Ignacy Nitsch, nabízí neformální a autentický pohled do pracovní i společenské každodennosti lidí, kteří byli při tom, když se vytvářela podoba nové Evropy.