Politické

Ochotu zúčastnit se voleb do Evropského parlamentu deklarovalo v březnu 2004 61 % českých občanů. Naopak více než čtvrtina českých voličů (28 %) se voleb zúčastnit nechce. Zbylých 11 % dotázaných zatím není rozhodnuto. Skutečná volební účast však bývá vždy nižší než účast deklarovaná. Stranické preference pro volby do Evropského parlamentu více méně kopírují březnové preference jednotlivých stran pro volby do Poslanecké sněmovny.

Několikrát do roka se dotázaných ptáme, zda vybraným politickým osobnostem důvěřují. Seznam tentokrát obsahoval 27 jmen politiků, kteří stojí v čele stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Mezi zástupci ČSSD Stanislavem Grossem (58 % důvěřujících) a premiérem Špidlou (31 %) na čele žebříčku popularity figuruje Miroslav Topolánek (40 %). Následují ministr zahraničí Cyril Svoboda a Jan Zahradil (shodně 30 %), předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (29%) a Miroslava Němcová (27 %), dále čtyři politici s přesně čtvrtinovou důvěrou (zástupci ODS Tlustý a Nečas, Kasal z KDU-ČSL a Ransdorf z KSČM).

V březnovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR mimo jiné zaměřilo na hodnocení životních podmínek v místě bydliště. První otázka mapovala celkovou spokojenost s životem v místě bydliště. Z výsledků vyplývá, že 67 % respondentů vyjádřilo spokojenost s životem v místě bydliště, bezmála pětina (24 %) zvolila formulaci "ani spokojen, ani nespokojen" a 9 % vyjádřilo nespokojenost.

Nejnaléhavějším problémem z pohledu české veřejnosti je v současné době nezaměstnanost, jejíž řešení za „velmi naléhavé“ označilo 84 % dotázaných a za „docela naléhavé“ ještě dalších 12 %. Za nezaměstnaností se letos do popředí dostaly problémy ve zdravotnictví, které předstihly dokonce i organizovaný zločin a korupci, jež v roce 2002 společně tvořily čelo pomyslného žebříčku.

Podobně jako v minulých měsících se i v březnu 2004 těšil největší důvěře obyvatel ČR prezident. Důvěra občanů k prezidentovi neustále roste a nyní mu vyslovují důvěru už více než tři čtvrtiny dotázaných, což je nejvíc od jeho nástupu do funkce. Nadpoloviční většina občanů důvěřuje také svému obecnímu zastupitelstvu, krajská zastupitelstva jsou důvěryhodná pro 44 % dotázaných.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Na otázku "Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

V únorovém šetření se CVVM SoÚ AV ČR mimo jiné zaměřilo na názory občanů na působení Charty 77. Dotázaným byly stejně jako v roce 1993 položeny dvě uzavřené otázky. První mapovala obecné hodnocení činnosti Charty 77, druhá se zaměřila na názory na to, co bylo důvodem podepisování tohoto dokumentu.

28 % respondentů se domnívá, že Charta 77 připravovala zánik komunistického režimu, bezmála třetina (31 %) má za to, že svou činností nic neovlivnila, 3 % se domnívají, že ohrožovala ostatní občany a 38 % nedokáže činnost Charty 77 vůbec posoudit (není bez zajímavosti, že v roce 1993 šlo o 51 %).

Nespokojenost se současným stavem převažuje ve všech sledovaných oblastech nad spokojeností, pouze s výjimkou vstupu České republiky do Evropské unie. Největší nespokojenost panuje se současným stavem nezaměstnanosti. Více jak čtyři pětiny dotázaných je nespokojeno a polovina českých občanů je se současným stavem nezaměstnanosti dokonce velmi nespokojena. Tři čtvrtiny respondentů vyjádřily rovněž nespokojenost se stavem korupce v naší zemi a zhruba 6 z 10 obyvatel ČR hodnotilo negativně také fungování českého hospodářství a úroveň sociálních jistot.

V únorovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR obšírně věnovalo problematice postavení prezidenta ČR. Všech respondentů jsme se nejprve zeptali na to, jaký způsob volby prezidenta je podle jejich mínění nejvhodnější pro Českou republiku.

U veřejnosti jako celku i u všech významně zastoupených dílčích skupin populace je nejčastějším názorem, že prezidenta republiky by měli volit všichni voliči.

Pokud jde o to, s kým by prezident ve své funkci měl nebo neměl navazovat přímé kontakty, veřejnost jako bezproblémové vnímá především kontakty s občany obecně (91 % ano, 7 % ne) nebo – v menší míře – se sociálně slabšími skupinami populace (67 % ano, 25 % ne). V politické sféře pak zřetelně převažující souhlas provázel přímé styky se stranami vládní koalice (72 % ano, 23 % ne), s nejsilnější politickou stranou (63 % ano, 31 % ne) nebo s opozičními stranami zastoupenými v parlamentu (61 % ano, 32 % ne), ale už nikoli kontakty s mimoparlamentní opozicí (40 % ano, 50 % ne) či se stranou politicky nejbližší prezidentově osobě (33 % ano, 59 % ne).